Tento týden si připomeneme Den vzniku samostatného československého státu. Letošní atmosféra státního svátku připadajícího na 28. října bude výjimečná. Minimálně po listopadu 1989 Česká republika ještě nečelila tak obtížné situaci. Výkonný výbor ÚV KSČM vydal při této příležitosti stanovisko, ve kterém uvádí, že komunistiská strana udělá vše, co bude v jejích silách, aby naše společnost nebyla stále záměrně rozdělována. Opravdu se něco takového odehrává? Kdo naši společnost rozděluje a co se s tím dá dělat?

Výkonný výbor Ústředního výboru Komunistické strany Čech a Moravy zveřejnil u příležitosti státního svátku 28. října stanovisko, ve kterém mimo jiné uvádí: „Tento významný svátek si budeme připomínat v době nelehké. Naši společnost, tak jako většinu světa, zachvátila rostoucí epidemie Covid-19. KSČM podporuje většinu opatření, která jsou přijímána ke zmírnění dopadů této epidemie na naši společnost. Vnímáme však často chaotičnost v přijímaných opatřeních a nedostatečnost dlouhodobé prevence ze strany státu. Přesto žádáme občany o toleranci a dodržování nastavených pravidel. Epidemie Covid-19 nesmí vytvořit prostor pro šmelináře, velkokapitál, kteří budou vytvářet zisk obchodováním s lidskou nemocí, zapříčiněnou umělou výrobou v laboratořích.“

V závěru pak vedení komunistické strany zdůrazňuje: „Právě s připomínkou vzniku samostatné Československé republiky chce KSČM říci, že udělá vše, co bude v jejích silách, aby nebyla naše společnost stále záměrně rozdělována, zůstaly uchovány základní demokratické principy, nebylo dehonestováno právo na vzdělání, kulturu a zdravotní péči.“

Je hezké, že komunisté chtějí udělat vše pro to, aby našeho společnost nebyla rozdělována. Otázka je, jak si takové rozdělování vlastně představit. V podobě, v jaké o tom hovoří vedení KSČM, to zní jako pouhá floskule a fráze, na které se sice všichni shodnou, ale která ve skutečnosti nic neznamená.

Rozdělování má nálepku něčeho špatného a negativního, když se na to však zaměříme, podíváme se na to blíže a celou věc trochu prozkoumáme, zjistíme, že na rozdělování společnosti se podílí kdekdo a že se tomu docela dobře nelze ani vyhnout, protože naše společnost zkrátka není homogenní. Existují v ní různé společenské skupiny a zájmy a je naprosto přirozené, že se jednotlivé politické strany a hnutí na ně zaměřují, zastávají se jich a snaží se prosadit to, co by jim prospělo. Tím ale ve výsledku českou společnost samozřejmě rozdělují.

Obchodování s lidskou nemocí

Bylo by tedy zajímavé vědět, co konkrétně hodlá komunistická partaj dělat pro to, aby naše společnost rozdělována nebyla, a stejně tak, co chce dělat pro to, aby zůstaly uchovány základní demokratické principy. Nakonec strana, na kterou KSČM navazuje, demokratické principy zlikvidovala a desetiletí je popírala.

Pokud se v naší ústavě píše, že náš „politický systém je založen na svobodném a dobrovolném vzniku a volné soutěži politických stran respektujících základní demokratické principy“, jinak řečeno se tím sděluje, že žijeme v rozdělené společnosti, protože jednotlivé subjekty zastupují její části a tím vlastně zdůrazňují rozdělení, která ve společnosti již existují.

Už jen, když vedení komunistické partaje ve svém stanovisku vyzdvihuje to, že „epidemie covid-19 nesmí vytvořit prostor pro šmelináře, velkokapitál, kteří budou vytvářet zisk obchodováním s lidskou nemocí“, tak samozřejmě záměrně rozděluje společnost.

Co jiného je to než snaha postavit části společnosti proti sobě – konkrétně poštvat některé občany proti firmám a podnikům vyrábějícím zdravotní materiál, roušky, respirátory, nemocniční lůžka atd. Nebo kdo jiný je myšlen tím velkokapitálem vytvářejícím zisk obchodováním s lidskou nemocí? A nakonec se tím staví proti sobě i lidé, kteří takový velkokapitál odmítají, a ti, kteří si naopak myslí, že je v tuhle chvíli užitečný a potřebný.

Komunisté tak popírají to, k čemu se sami zavazují. A nejde jen o zmíněný velkokapitál. Komunistická strana rozděluje společnost i mnoha dalšími způsoby. Stačí se podívat na její kritiku pravice a pravicově uvažujících spoluobčanů.

Samozřejmě to neznamená, že nelze rozlišovat, není rozdělování společnosti jako rozdělování, ne každé je stejné a stejně škodlivé. Míra štvavosti, vyhrocennosti a jeho účelovosti je různá. A určitě dává smysl se u příležitosti státního svátku zamyslet nad tím, kdo to s rozdělováním společnosti už přehání a počíná si způsobem, který je již za hranou.