Jiří Gavor FOTO: Jiří Gavor / se souhlasem
FOTO: Jiří Gavor / se souhlasem
Stále více členských států Evropské unie sahá v souvislosti s řešením energetické krize k větší podpoře odběratelů energií. „To pochopitelně poškozuje české odběratele. Česká republika možná bude donucena k velkorysejší pomoci,“ říká v rozhovoru pro deník FORUM 24 expert na energetiku Jiří Gavor. Zároveň varuje před používáním pojmu energetická suverenita, o jejímž plánu informoval premiér Petr Fiala. Ten podle něj sice dobře zní, ale spíše by se mělo hovořit o dosažení energetické bezpečnosti.
V kontextu zvyšování cen energií mluví Vladimír Štěpán v Deníku.cz o uměle vyvolané krizi, o tom, že viníkem není především válka na Ukrajině, protože ceny elektřiny a plynu začaly stoupat už před ní. Důvodem je podle něj zvyšování cen energií na burze. Co na to říkáte?
Je to částečná pravda. První velký růst cen jsme zažili během druhého pololetí roku 2021, v té době ještě nebyla válka. Tehdy samozřejmě zdaleka nedosáhl tak vysokých hodnot jako například koncem léta tohoto roku. Nicméně, bylo to varovné znamení. Sešlo se několik nepříznivých faktorů, které nesouvisely s válkou. Některé byly prakticky mimo možnosti člověka, jako je nepříznivá povětrnostní situace, kvůli které byla velice nízká výroba elektřiny z větru, nebo to, že ve Skandinávii, která je tradičním exportérem vody a má mohutnou vodní energetiku, v létě loňského roku méně pršelo.
Co znamená tvrzení, že krize byla vyvolaná uměle?
Věc, kterou jsme ovlivnit mohli, a na to bychom si měli dát větší pozor, je prudký růst cen emisních povolenek, který nastal v prvním pololetí roku 2021. Válka jednoho dne, doufejme, že dříve než později, pomine, ale tento problém přetrvá. Určitě není zdravé, aby v průběhu měsíce dvou docházelo k růstu cen emisních povolenek o desítky procent. V podstatě během prvního pololetí cena rostla přímo před našima očima na padesát, šedesát, sedmdesát a zastavilo se to těsně před sto eury za tunu. To je věc, kterou bychom mohli regulovat daleko lépe než ceny zemního plynu. Povolenka je politicky vytvořená věc, na které se EU dohodla. Jejich počet závisí na politických rozhodnutích. Máme k tomu příslušné mechanismy, stability rezerv. Jsem jen rád, že se Evropská komise i k tomuto tématu vrací. Jeden ze zdrojů financování těch nesmírných nákladů, které budeme mít kvůli pomoci s cenami energií pro odběratele, bude i mimořádný prodej emisních povolenek, který dále srazí jejich cenu. Mimochodem už jen to, že se o tom začalo diskutovat, srazilo cenu povolenek zhruba o třicet procent. Je tedy vidět, že trh určitým způsobem řídit a regulovat lze.
Napadá vás nějaký další faktor kromě zdražování emisních povolenek?
Věc, o které bych řekl, že v loňském roce nesouvisela s válkou, je fakt, že byl přiškrcován přísun ruského plynu na evropské trhy. Koneckonců připravenost pozemních zásobníků plynu byla mizerná, to už se všeobecně ví. Částečně za to mohou evropští obchodníci s plynem, kteří otáleli s plněním zásobníků v naději, že ceny zemního plynu, které během druhého, třetího kvartálu před očima rostly, se sníží. Byly kladeny naděje do zprovoznění Nord Streamu 2 a poklesu cen. To nenastalo.
Gazprom v té době plnil dlouhodobé kontrakty, ale přiškrcoval už dodávky na pohotovostní trhy, na které jsme byli v dřívějších sezónách zvyklí. To vyústilo ke konci roku k prudkému nárůstu cen. Pamatujeme si následky jako pád Bohemia Energy u nás a podobné konce dodavatelů všude po EU. Tento rychlý nárůst nikdo nečekal. Nicméně z ruské strany, jak se později ukázalo, to byla zřejmě příprava na agresi. Nikdo neví, jestli v té době už bylo Rusko rozhodnuto, ale to, že si připravovalo půdu a zvyšovalo tlak na EU, je věc nesporná.
Myslíte tedy, že to byl ze strany Ruska jeden z prvních kroků vedoucích k vyvolání konfliktu na Ukrajině?
Evropští energetici včetně mě se domnívají, že tlak byl vyvíjen spíše proto, aby se uspíšilo spuštění Nord Streamu 2, což vlastně mělo i svůj komerční smysl. Kdyby to skončilo tímto způsobem, tak bychom si samozřejmě všichni oddychli a současná cenová úroveň by byla naprosto jiná.
Je pravda, že nákupem plynu od Německa vlastně odebíráme ruský plyn, jen za mnohem vyšší částky?
To už není pravda. Německo v současné době neodebírá ruský plyn. Trasa Jamal je už několik měsíců nevyužívána, to byla jedna z cest, kudy proudil na německý, a tudíž i na český trh ruský plyn přes Polsko. Po sabotážích je Nord Stream 1 i 2 mimo provoz. Nord Stream 2 nikdy nebyl zprovozněn. Německo se musí spoléhat na norské plynovody, se kterými je propojeno.
To pochopitelně nestačí, takže urychleně buduje přijímací terminály na zemní plyn a zatím spoléhá i na to, že tyto terminály jsou již postaveny v Holandsku. Z toho posledního přírůstku má benefity Česká republika, Belgie, Francie. Zkrátka pomocí tržních mechanismů se dostává trh LNG i do německé plynovodní sítě a tím pádem i k nám. Momentálně do Česka přes hranice přitéká směs norského plynu a LNG.
V dlouhých desetiletích předcházejících ukrajinskému konfliktu to samozřejmě pravda byla, protože čeští obchodníci neměli přímý kontrakt s Gazpromem s výjimkou jednoho malého kontraktu. Čeští obchodníci nepřímo kupovali ruský plyn, protože nakupovali na západoevropském trhu.
Kdo vlastní zásobníky, které Česko využívá pro skladování LNG?
LNG se okamžikem odpaření v přijímacím terminálu dostává do plynového skupenství a jde do klasické plynovodní sítě. Od tohoto okamžiku se neliší od klasického potrubního zemního plynu a je s ním nakládáno stejně. U nás máme docela velké kapacity na podzemní uskladňování.
Mě osobně mrzí, že stát nevyužil možnosti, kdy stávající dominantní vlastník RWE Gas Storage, který vlastní většinu skladovací kapacity, ji nabízel k prodeji. ČEZ, o kterém se uvažovalo, se do tendru nepřihlásil a s dalšími dvěma zájemci se stávající majitel nedomluvil na ceně. Zůstávají tedy stále ve stejném vlastnictví. Nicméně RWE Gas Storage zřejmě bude dále uvažovat, jak se těchto podzemních uskladňovacích kapacit ve vhodnou dobu zbavit. V jejich strategických záměrech zřejmě dlouhodobé držení českých zásobníků není. Takže možnost nákupu se může opakovat a já bych se přimlouval, kdyby se o to stát tentokrát zajímal.
Provoz zásobníků může být na zcela tržním základě, podobně jako je provoz LNG terminálů, a má to podobný strategický význam. Zásobníky jsou na našem území a je jasné, že majitel, který už se je jednou pokoušel prodat, zřejmě nebude mít v úmyslu do jejich rozvoje nějak zásadně investovat. Ne že by se o ně nestaral, je to jeho majetek a RWE Gas Storage je dlouhodobý dobrý hospodář. Nicméně je jasné, že přímo další rozvoj neplánuje, což je škoda. Geologické struktury na našem území umožňují například zvýšení kapacit a v tom by to státní vlastnictví, když ne napřímo, tak prostřednictvím, sehrálo pozitivní roli.
Takže si myslíte, že je lepší, když má zásobníky ve svém vlastnictví stát, než když na trhu funguje jedna nebo více soukromých firem?
V každém případě by měla zásobníky vlastnit a spravovat firma. Zde je ale ten dlouhodobý problém, o kterém se bavíme nejen v souvislosti s podzemním skladováním. Státu by se hodila velká strategická státem vlastněná firma typu ČEZ. Dostáváme se tak k diskuzím, že nejen pro podzemní uskladňování, ale i, dejme tomu, pro výstavbu jaderných elektráren by se získání státní kontroly například nad ČEZ hodilo. Takže to je problém, který je více komplexní. Akutní energetická krize má samozřejmě prioritu. Musíme řešit státní pomoc postiženým odběratelům. Doufám ale, že se i k dlouhodobějším strategickým otázkám dostaneme a že problém restrukturalizace a plné státní kontroly nad ČEZ se znovu dostane na program dne.
Jak hodnotíte kroky vlády při řešení příčin energetické krize?
Jediné, co bych vládě vytkl, je příprava a realizace opatření. Měli začít dříve. Vláda nemusela váhat až do října. Mám na mysli zejména příspěvek na obnovitelné zdroje energií, to bylo v podstatě administrativně jednoduché.
Domníváte se, že výše zastropování ceny elektřiny a plynu pro domácnosti a malé a střední podniky byla zvolena správně?
Myslím, že v podstatě ano. Chápu, že je to vždy úvaha mezi možnostmi státního rozpočtu a pomoci lidem. Také si ale myslím, že Česká republika možná bude donucena k velkorysejší pomoci. Jsme v situaci, ve které stále více členských států Evropské unie včetně těch největších, jako je Německo, sahá k větší podpoře. To pochopitelně poškozuje české odběratele. Pod tlakem vnějších okolností, i když to čistě z ekonomického hlediska má i své vážné negativní dopady, Česká republika jako malá, exportně orientovaná země, která musí dbát na to, aby byla zachována konkurenceschopnost pro průmysl, bude muset reagovat.
Stát chce zavést daň z mimořádných zisků pro velké podniky. Jde podle vás o zoufalý krok vlády, kterým se snaží získat peníze do státního rozpočtu, o které přišla například zrušením superhrubé mzdy?
Zrušení superhrubé mzdy se dnes ukazuje jako chyba. Nechtěl bych se příliš vracet do minulosti, těžko mohl někdo předpovídat tak závažné rozpočtové problémy jako covid následovaný válkou. Nyní vláda mobilizuje zdroje. Těžko ji odsuzovat za to, že se snaží zavést mimořádné zdanění. Z toho, jak to bylo oznámeno, existují rozpaky, že největší dopad bude zřejmě na společnost ČEZ, která je ze sedmdesáti procent státní. Takže si vlastně stát bere to, co by stejně ze sedmdesáti procent bylo jeho.
V radikálně odlišné situaci jsou banky, protože jsou to subjekty, ve kterých žádné státní vlastnictví není.
Myslíte, že je zavedení daně z mimořádného zisku efektivní?
Myslím, že je to krok typu, když je nouze, tak ber, kde ber. Určitě to má své negativní stránky. Zrovna tak elektroenergetika je před výzvami investovat do nové decentralizované energetiky. ČEZ má ambiciózní program jak v obnovitelných zdrojích, tak v přípravě výstavby jádra. A kdyby toto extrémní zdanění vydrželo déle než nějaké nezbytně nutné krizové období, tak svazujeme ruce ČEZu a snižujeme jeho finanční schopnosti investovat do budoucna. A to je bohužel špatně.
A co říkáte na energetický úsporný tarif? Jak hodnotíte jeho zrušení v souvislosti se zastropováním?
Já ho hodnotím jako mrtvě narozené dítě. Je to škoda, bylo do toho investováno zbytečně hodně času. Pak se ovšem ukázalo, že situace je mnohem horší a je třeba použít razantnější nástroje, jako jsou cenové stropy. Jde o zmařené úsilí a možná že se k tomu vrátíme v jiné formě, ale zatím ten význam pomoci není adekvátní investovanému úsilí. Nicméně domácnosti dostaly zhruba 4000 korun na odběrné místo a to jim přeci jen pomohlo. Že by to byl nástroj, který byl úplně na nic, takhle bych to nezhodnotil, ale naděje se nenaplnily.
Co můžeme čekat od připravovaného státního obchodníka s energiemi, který pomůže s nákupem energií veřejným institucím a měl by vzniknout ještě letos?
To je subjekt, který by v normálních tržních podmínkách vůbec neměl své místo a byl by zcela zbytečný. V době, kdy trh funguje bezproblémově, je tato instituce zbytečná. V době, kdy je nedostatek nabídky a státní instituce, nemocnice, univerzity a tak dále měly potíže získat vůbec nějakou nabídku, tak je to reakce na tento stav. Také se to může hodit pro institut, o kterém se na úrovni Evropské unie dlouho hovoří a zatím nemá žádné výsledky. To znamená společný nákup zemního plynu na zahraničních trzích. Tam by potom instituce typu státní obchodník, který to bude dál distribuovat na vnitřní trh, měla své opodstatnění.
Jak to bude fungovat prakticky?
V praxi se domnívám, protože není možné takto rychle postavit zcela nového obchodníka s energiemi, žádá si to třeba personální kapacity, které nejsou úplné k mání, že to zřejmě bude fungovat na principu, že řadou tradingových a obchodních činností bude na smluvním základě pověřován i polostátní ČEZ.
Jak je to aktuálně s vývojem cen na burze? Je podle vás burza univerzálním nástrojem na stanovení ceny?
Burza je nezbytným nástrojem. Pokud chceme zachovat tržní hospodářství, kde se střetává nabídka a poptávka, tak nástroj typu burzy musí být. Je to pohodlná platforma, kde se uzavírají obchody a tvoří ceny. Pochopitelně tady v této krizové situaci, kdy je naprostý kritický nedostatek nabídky, burza funguje špatně. Bude dobré revidovat systém. Zejména v srpnu, kdy docházelo k neúměrným cenovým skokům při minimálním obchodování, kdy chyběla nabídka a ceny stoupaly řádově o stovky eur za mWh za den, bych silně doporučil, aby burzovní komory, mezinárodní instituce, raději rychle zareagovaly, než k tomu budou donuceny státem. Koneckonců se paralely najdou i na finančních trzích. Když aktivum na finančních trzích překotně roste a je podezření, že je to nezdravý vývoj, tak se zastavuje obchodování. A další pravidla týkající se třeba i menších požadavků na likviditu. Tam by mohl přijít rozvoj, aby burza fungovala zdravě na mezinárodní úrovni. Evropská komise by mohla přispět ve formě záruk finanční likvidity, protože obchodníci jsou nuceni skládat na burze neúměrné finanční marže. Ke zlepšení fungování burzy určitě místo je.
Je Česká republika na burzu odkázaná?
Česká republika není odkázaná na burzu. Většina obchodů se uzavírá bilaterálně prostřednictvím brokerů mimo ni. Burza funguje oficiálně jako cenový nástroj, ke kterému se vztahuje cenová indexace. Obchodníci z ní dostávají cenové signály. Také má výhodu, že na rozdíl od bilaterálních obchodů zajišťuje, že obchod bude splněn. Burza funguje proto, že zatím nic lepšího pro obchodní praxi nemáme.
Jsme nyní opravdu soběstační a máme dostatek plynu na zimu, jak již dříve řekl premiér Petr Fiala?
Nerad bych používal slovo dostatek. Věřím, že zimu přežijeme, aniž bychom museli vyhlašovat nouzové stupně pro odběr zemního plynu v plynárenství nebo nouzové stupně pro vytápění budov. Široce diskutovaná byla vyhláška o předcházení stavu nouze v teplárenství, kde se předpokládá docela významné snížení teplot. Věřím, že zimu přežijeme, aniž bychom museli odstavovat průmysl. Nicméně dostatek ve smyslu tak, jak jsme byli zvyklí používat zemní plyn v minulosti, o tom nemůže být řeč.
Zásobníky máme slušně naplněny, ale ty jsme mívali v mnoha letech s výjimkou loňské sezóny i tak. Musíme spoléhat na další faktory. Smluvní vztahy, které čeští obchodníci a dodavatelé uzavřeli s německými dodavateli, že budou naplněny, jsou základní předpoklad. Nejde předpokládat, že vyžijeme pouze z těžby zásobníků plus LNG terminálu. Kapacita LNG terminálu tři miliardy totiž není něco, na co bychom si mohli sáhnout okamžitě. Je rozložena do celého kalendářního roku. Během topné sezóny se dá počítat, že na trh přijde mezi jednou a jednou a půl miliardou. Potřebujeme ještě nějaký plyn navíc a ten potřebujeme koupit na německém a mezinárodním trhu. Je pro nás tedy životně důležité, aby se nerozsypal trh s plynem a aby platily smluvní závazky.
Je podle vás reálné, aby se Česko stalo energeticky soběstačné?
Není to reálné ani rozumné. Zejména elektřina je komodita, která je ideální pro mezinárodní obchod. Daleko lépe se obchoduje s elektřinou v dobře prosíťované Evropě. Tím ovšem neříkám, že by se jí Česká republika měla plánovitě zbavovat. Zrovna ve výrobě elektřiny jsme přebytkoví. Mezinárodní obchod je ale prospěšný. Už nyní využíváme doby přebytku elektřiny. Ze zdrojů jako například z větrníků zejména ze severu Německa je pro český trh dobré kupovat elektřinu, je levná. Stlačuje ceny. Naopak my exportujeme na Slovensko nebo do Maďarska. Zbavovat se výhod mezinárodního obchodu je úplná šílenost. Zvyšuje energetickou bezpečnost a obecně snižuje ceny v Evropě. To, že nyní jsme v nepříjemné situaci a doplácíme na to, že nejdražší elektřina je z plynových elektráren, a tím pádem Německo šroubuje ceny, nebude natrvalo. Této nepříjemné závislosti se určitě chceme všichni zbavit. Co se týče závislosti zemního plynu, tak tuzemská těžba pokrývá jedno až dvě procenta a u ropy je to zrovna tak. Hovořit tam o nějaké energetické nezávislosti a suverenitě je úplný nesmysl.
Ptala jsem se proto, že premiér Fiala nedávno hovořil o plánu na dosažení energetické suverenity Česka.
Energetická suverenita velice dobře zní, ale já bych spíše hovořil o dosažení energetické bezpečnosti. Suverenita je netechnický pojem, který lze vyložit všelijak. Pokud tím navrhovatel myslí, že si tu budeme všechno vyrábět sami a přestaneme spoléhat na mezinárodní obchod, tak je to cesta k neefektivitě, vyšším nákladům a k izolovanosti. S tím, že se třeba ve výrobě elektřiny budeme snažit být alespoň soběstační, souhlasím.
Jak se podle vás bude energetická krize vyvíjet? Očekává se recese?
Do značné míry teď trpíme probíhajícím válečným konfliktem. Zbavujeme se závislosti na ruském zemním plynu. A to nejde tak rychle, což šroubuje ceny nahoru, a je velká nejistota ohledně dalšího vývoje. Platí asi jednoduchý slogan, že pokud by se přestalo střílet a začalo jednat, tak si pochopitelně energetický trh oddechne a ceny sletí dolů.
Druhá věc je, že nyní bude určitě trh reagovat příznivě na stále nové neruské zdroje plynu, jak budeme dobudovávat síť importních LNG terminálů. Zejména Německo má velké plány a naštěstí postupuje ve výstavbě velice rychle. Tím pádem se budou dostávat na tuzemský a evropský trh další nabídky neruského zdroje. Když bude nabídka dostatečná, bude postupně srážet cenu zemního plynu a tím pádem i elektřiny dolů. Ale to je potom běh na takové dva tři roky. Pevně věřím, že stávající ceny zemního plynu jsou dlouhodobě neudržitelné a klesnou. To samé platí pro elektřinu.
V jakém časovém horizontu mohou klesnout?
Už nyní pozorujeme, že ceny plynu i elektřiny na spotových trzích výrazně klesly. To je reakce, která se dá klasifikovat. Jednak je potřeba brát pokles relativně, protože předchozí úrovně byly úplně šílené. Svou roli hrálo selhání fungování energetické burzy. Za druhé připravenost na zimu je v rámci celé Evropy slušná. A za třetí, to je negativní faktor, ze kterého mám velkou obavu, evropská ekonomika vykazuje znaky hrozící recese. Při recesi klesá odběr energií, což má jediný pozitivní efekt: když klesá poptávka, tak klesají i ceny energií. Hospodářská krize je ale nejhorší způsob, jak poklesu cen docílit.
