Zvláštní není ani tak to, že někteří politici lžou. Pozoruhodné je, že jim to prochází a že jim vůbec nevadí, když to na ně praskne.

Obvinit někoho ze lži je poněkud riskantní, protože dotyčný může zareagovat dost nepříjemně a třeba by se mohl chtít i soudit. V některých případech, jako jsou třeba Miloš Zeman a Andrej Babiš, nám už ale příslušné autority ušetřily muka váhání.

Dále čtěte

Vracíme Čechům noviny. Předplaťte si Týdeník FORUM

Jestli i vám od doby, kdy předseda vlády vzal Čechům dva klíčové deníky, institut papírových novin chybí, máte právě nyní…

Lži Miloše Zemana byly označeny soudně. Andrej Babiš stále pokračuje ve svých výkladech, jak není v žádném střetu zájmů, nebyl agentem Státní bezpečnosti a svého syna poslal na Krym na dovolenou. Babiš to všechno usnadňuje i tím, že vykládá pokaždé něco jiného, a není problém jeho protikladné výroky dát vedle sebe. Čapí hnízdo bylo podle něj jednou to největší, co v životě vytvořil, a za nějakou dobu zase hlásá, že s ním nemá nic společného. Takový protiklad by snad mohl jako dialektický rozpor, který se sjednocuje ve vyšší jednotě, vysvětlit nějaký marxista-leninista, ale už dítě na základní škole by mělo problém ty řeči přijmout.

Je toho tolik, že už si to skoro žádá nějaké psychologické vysvětlení. Co je tohle vlastně za lidi? Proč nám bezostyšně vykládají věci, které nemají žádnou oporu ve skutečnosti?

Existují tři základní typy lhářů, pro které lze použít jakási laická pojmenování. Toto rozdělení vytvořila Shannon Bowenová, jež se zabývá výzkumem a vyučuje etiku PR na univerzitě v Jižní Karolíně. Použila je ve svém článku psaném jako pomůcka pro PR pracovníky, kteří musí řešit, co si počít s lhářem, který se vyskytne v pracovním týmu na nějaké pozici. Psychologické rady, co s takovými lidmi, můžeme vynechat, protože osoby jako Zeman a Babiš nejsou naši podřízení a jediné, co s nimi můžeme udělat, je to, že jim nedovolíme funkce zastávat. Můžeme se ale podívat na tu „diagnostiku“, která nám snad aspoň něco objasní. Jsou tedy – dejme tomu – tři typy lhářů.

Patetický lhář

„Patetický lhář chce být oblíbený a vytváří klamání, aby se vyhnul konfliktům a aby ho spolupracovníci měli rádi. Tyto typy lhářů se podřizují skupinovému myšlení, zřídkakdy nabízejí vlastní názory nebo vedení a zdá se, že často mění názory. Patetický lhář může přehánět své zkušenosti a brát na sebe více, než je možné, což má za následek litanii výmluv na špatnou práci. Přestože jejich lži jsou škodlivé, jedná se obvykle o nejméně nebezpečný typ lháře, který se často nejsnáze zvládá.“

Narcistický lhář

„Narcistický lhář vyžaduje pozornost, avšak lži, které vytváří, vždy popírají odpovědnost za jeho činy. Narcista se řídí výhradně svým egem, nikoliv logikou, a své ego bude bránit za každou cenu. Tento typ člověka nikdy nepřizná, že udělal chybu… Často je to ‚lidový člověk‘, který vyhledává pozornost, když se mu něco daří, chlubí se nebo zveličuje úspěchy a zároveň rychle svaluje vinu a kritizuje ostatní. U narcistického lháře hledejte dětinské, deviantní chování, vytváření obětních beránků z ostatních zaměstnanců nebo vytváření sítě nepravděpodobných nezdarů či viktimizace. Z tohoto důvodu je uvedení narcistického lháře do čela týmu katastrofou, která vyústí v utrpení a frustraci týmu… Narcistický lhář není schopen reflexe a korektnosti, protože je dutým egem s křehkým vnímáním sebe sama a popíráním. Za každý nesplněný cíl může někdo jiný.“

Sociopatický lhář

„Sociopatičtí lháři jsou nejškodlivějším typem lhářů, protože lžou běžně, bez svědomí a často bezdůvodně. Zatímco patetičtí lháři lžou, aby se jim dařilo, a narcističtí lháři se vykrucují, aby zakryli svou nečinnost nebo neschopnost, sociopati lžou prostě proto, že se jim chce. Lhaní je pro ně snadné a lžou bez svědomí a výčitek svědomí.

Dále čtěte

Předplatné s dárkem: Předplaťte si Týdeník FORUM, pojďte na koncert a dostanete vstupenku zdarma

Kupte si roční předplatné Týdeníku FORUM za zvýhodněnou cenu spolu s lístkem na koncert 30 let bez okupantů PRAŽSKÝ VÝBĚR…

Omezení a normy, které společnost klade proti lhaní, jsou pro sociopata bezvýznamné. Chybí jim úcta k pravdě a k ostatním bytostem; mohou vám lhát, protože jste pro ně nástrojem, který mohou využít k jakémukoli vykořisťování, jen aby uspokojili své vlastní potřeby.

Vědci pomocí počítačového skenování mozku zjistili, že fyzický mozek sociopata je jiný než mozek člověka se svědomím. Vědci se domnívají, že sociopatičtí lháři mají jednak dědičnou složku své patologie, jednak složku nedostatečné výchovy (zanedbávání) z dětství. Oblasti mozku sociopata spojené s empatií, odpovědností a morálním svědomím jednoduše neexistují a neaktivují nervové dráhy v reakci na podněty jako u normálního lidského mozku. Mají animální povahu bez etiky.“

Tolik slova odbornice. Pokud jste si teď přečetli tyto charakteristiky, zajásali jste možná nad některými větami a řekli si: „Ano, tohle na něj sedí!“ Zvláště u dvou posledních typů.

Když zůstaneme jen u Andreje Babiše, hned poznáme některé rysy narcistického lháře: „Nikdy nepřizná, že udělal chybu, lidový člověk, který vyhledává pozornost, když se mu něco daří, chlubí se nebo zveličuje úspěchy a zároveň rychle svaluje vinu a kritizuje ostatní, vytváření obětních beránků.“ Je to přece náš pan Andrej, který převzal veškerou odpovědnost za zvládnutí covidu (když se dařilo) a pak všechno hodil na druhé (když nastala pohroma s desítkami tisíc mrtvých). Ministři mizí z funkcí, jako by je snad nevybral on sám, ale někdo mu je tam propašoval. Žádný střet zájmů nemá, je přece obětí udavačů, kteří popletli celý Evropský parlament.

Najdeme tady ale také nějaké rysy socipatického lháře: „Omezení a normy, které společnost klade proti lhaní, jsou pro sociopata bezvýznamné. Mohou vám lhát, protože jste pro ně nástrojem, který mohou využít k jakémukoli vykořisťování, jen aby uspokojili své vlastní potřeby.“

A pak ty příčiny, ještě jednou je připomeňme: „Vědci se domnívají, že sociopatičtí lháři mají jednak dědičnou složku své patologie, jednak složku nedostatečné výchovy (zanedbávání) z dětství.“

Ta výchova by nás mohla zaujmout. Jak to asi může s dítětem dopadnout, když vyrůstá v komunistické rodině, kde je kariéra za pomoci rudé knížky posvátnou hodnotou.

Když vezmeme tohle všechno v úvahu, nemá cenu řešit, jak Andreje Babiše (nebo Miloše Zemana) nějak „léčit“ a „vychovávat“. To nemáme v popisu práce a výsledek by byl zřejmě dost nejistý, i kdyby se dostali do rukou nejlepších odborníků. Oni prostě v těch funkcích nemají vůbec být. Pokud je tam necháme, budeme takových jedinců potkávat pořád víc a bude nám to komplikovat život.