Sjezd KDU-ČSL přinesl mimo jiné i jednu velmi nepříjemnou informaci. Nově zvolený předseda Marian Jurečka by rád stranu nasměroval zpět do náruče Andreje Babiše. Naznačil to nejen tím, že se spoluvládnutí s ANO nezříká, ale také proto, že odmítl spolupráci s ODS. Vše ale ztraceno nejspíš není. Lidovci totiž nefungují jako politická firma současného premiéra a neposlouchají na slovo svého šéfa.

Proto ještě není namístě hned celou stranu odsoudit za to, že se vrací do dob, kdy jí panoval Pavel Bělobrádek. Je sice vidět znatelný posun od krátkodobého, ale velmi sympatického šéfování Marka Výborného zpět ke starým časům, ale nyní je přece jen něco jinak. Za dob vládního účinkování KDU-ČSL nebyla ve straně tak silná část, která by razantně spolupráci s ANO odmítala.

To se však změnilo a velmi tomu pomohl i Bělobrádkův odchod. Z partaje, jejíž nejčastějším argumentem bylo důrazné „možná“, se stala strana, které si šlo vážit za demokratické postoje, které dávala najevo. Jan Bartošek, Tomáš Zdechovský nebo Michaela Šojdrová se nebáli často polemizovat s tím, co prosazoval předseda vlády.

Europoslanci si dokonce „dovolili“ se proti němu postavit i veřejně a velmi hlasitě. Zdechovský se kvůli své práci na rozkrývání Babišových dotačních triků stal pro premiéra největším „práskačem v Bruselu“.  Boj Michaely Šojdrové za přijetí sirotků z uprchlických táborů v Řecku označil premiér za její předvolební boj o křeslo v Evropském parlamentu. Bartošek zase zdatně vylepšoval zašpiněné jméno KDU-ČSL na půdě Poslanecké sněmovny.

Nyní se zdá, že všechno toto úsilí přijde vniveč. Jurečka totiž patrně nemá důvod jít proti Babišovi. Zřejmě si po letech, kdy je mimo vládní kabinet, vzpomíná jen na to hezké, co s tehdejším ministrem financí zažili.

Z představy o navázání dalšího nedůstojného vztahu s vládním hnutím však může sejít dřív, než si nově zvolený šéf lidovců myslí. KDU-ČSL totiž nepracuje jako firma a stále v ní fungují demokratické principy. Například o (ne)spolupráci s ODS nemůže Jurečka rozhodnout sám, jak si zřejmě myslí. Své odmítání vytvořit opoziční koalici, která by byla schopná Babiše minimálně přinutit k chybám, sice napoprvé ustál. Pomohlo mu dokonce do předsednického křesla. Tím ovšem celý úspěch končí.

Předseda své rozhodnutí totiž musí probrat s užším vedením a v něm naštěstí pro lidovce usedli převážně politici, kteří si uvědomují, že s Babišem se nespolupracuje. Nebylo by proto překvapením, kdyby se, i přes Jurečkův odpor, začalo o spolupráci s Občanskou demokratickou stranou jednat. Těžko si totiž představit, jak se třeba zmínění Zdechovský a Bartošek, místopředsedové lidovců, nechají přesvědčit, že pod Babišovou ochranou je dobře a nemá cenu s ním bojovat.

Marian Jurečka sice překvapil mnohé, ale zároveň vyjádřil pouze svůj postoj, s nímž jeho kolegové ve vedení KDU-ČSL souhlasit nemusejí. Snad se tak stane. Pomohlo by to nejen křesťanským demokratům, ale i celé zemi. Nyní je totiž nejvyšší čas udělat něco pro to, aby se rozdělení politických sil změnilo.