Miliardář Karel Komárek koupil pro svoji Nadaci KKFF klavíry společnosti Petrof, jejichž převzetí pozastavil čínský odběratel. Majitelka Petrofu tento krok ocenila jako velkorysý. Je v přímém protikladu s postojem Hradu a premiéra Babiše, který si ovšem sám dříve stěžoval, že byl v Číně okraden.
Obchodně nadstandardně výtěžná senátní cesta na Tchaj-wan, jak ji zhodnotil předseda Česko-taiwanské obchodní komory Pavel Diviš, vyvolala ostrou reakci čínských úřadů, ale i komplikace pro výrobce klavírů a pianin Petrof. Čínský odběratel požádal o pozastavení zásilky jedenácti nástrojů za 5,3 milionu korun, jelikož se obává případných pokut, pokud Peking vyhlásí sankce.
Petrof jako klacek v ruce
Tento případ se stal vítaným klackem v ruce pro zdejší pročínskou pátou kolonu přehlížející vydírání, výhrůžky a protektorské manýry čínské ambasády a ministra zahraničí. Zvláště hradní skupina s východním autoritářským režimem otevřeně kolaboruje a nadřazuje jeho zájmy nad zájmy České republiky.
Protiargumentem je nevyzpytatelnost čínského partnera, který neváhá z ideologických důvodů diktovaných pekingskou propagandou porušit uzavřené smlouvy. Toxicita čínského trhu s mohutným vlivem státu je zřejmá a současný vývoj ukazuje, že každý musí počítat se zvýšenou mírou rizika.
V této chvíli vstoupil do hry třetí nejbohatší muž v zemi Karel Komárek. „Že klavíry koupíme, jsme se rozhodli hned, jak jsme se o problému dozvěděli. S manželkou jsme se domluvili, že je naše nadace obratem věnuje českým školám. Přáli bychom si, aby se těch jedenáct nástrojů stalo symbolem české hrdosti a soudržnosti,“ uvedl.
Velkorysý počin
Komárkův krok ocenila prezidentka a majitelka společnosti Petrof Zuzana Ceralová Petrofová. „Jsme rádi, že se naše klavíry dostanou do českých škol,“ reagovala a označila tento počin za velkorysý. Do problémů na čínském trhu se však tento podnik nedostal poprvé, ale už před deseti lety.
Jak uvedla Česká televize, zástupci Petrofu tehdy zjistili na veletrhu v Šanghaji, že čínský výrobce Duke padělal jejich klavíry a vystavil je pod svou značkou. Zpočátku se bránil, nakonec se přiznal, ale pokutu 2,6 milionu korun Petrofu nikdy nezaplatil. Podobné podvodné praktiky jsou v čínském prostředí naprosto běžné a specifické.
Komárkova velkorysost obrušuje kritiku prezidenta Zemana a premiéra Babiše. Nelze pominout postranní symboliku tohoto gesta, jímž dává Komárek najevo, že nepatří do tohoto klubu. Do otevřeného konfliktu se jako majitel Sazky postavil už loni v listopadu, kdy stáhl inzerci z Babišova vydavatelství Mafra v reakci na protiloterijní tažení vlády.
Ať už byly Komárkovy motivy jakékoli, vybočuje z linie mentorů poukazujících na narušení vztahů s Čínou se lživým nařčením, že předseda senátu Miloš Vystrčil porušil politiku jedné Číny. Žádná vládní strategie senátní cestu na Tchaj-wan nezapovídá.
Čína porušuje dohody
Stejný okruh kritiků této cesty nezajímá, že Peking porušil zásadu „jedna země, dva systémy“ v Hongkongu, kterou Čína uzavřela s Velkou Británií při předání této „zvláštní správní oblasti“ v roce 1997. Podle této dohody měl zůstat ekonomický systém i životní styl Hongkongu nezměněn po dalších 50 let, což letos Peking porušil přijetím kontroverzního bezpečnostního zákona.
Mlčení prezidenta Zemana se nelze divit, pokud se jezdí do Číny učit, jak stabilizovat společnost. A nelze se také divit, že podobný krok jako Komárek nemůže učinit nejbohatší muž v zemi Petr Kellner. Jeho společnost Home Credit se vedle Petrofu a automobilky Škoda octla na „seznamu“ ve skandálním dopise čínského velvyslance Čang Ťien-mina bývalému předsedovi senátu Jaroslavu Kuberovi.
Byznys ve prospěch Číny
Odlišná je pozice premiéra Babiše. Vystrčilovu cestu na Tchaj-wan sice napadl i kvůli možnému narušení česko-čínských obchodních vztahů, sám je ale loni v dubnu kritizoval během summitu šestnácti zemí bývalého východního bloku s Čínou v chorvatském Dubrovníku.
„My jsme se viděli naposledy loni na stejné akci v Sofii. A musím konstatovat, že se za ten rok byznys pohnul hlavně ve prospěch Číny,“ řekl tehdy Babiš novinářům po jednání s čínským protějškem Li Kche-čchiangem.
Věcně má pravdu. Dovoz čínského zboží jedenáctkrát převyšuje český vývoz na čínské trhy. Zatímco v roce 2019 dosáhl import z Číny hodnoty 616 miliard korun (17,36 procenta celkového dovozu), export z České republiky činil 56,6 miliardy korun, tedy pouze 1,53 procenta celkového vývozu.
Zatímco v letech 2016 až 2019, tedy po bombasticky aranžované návštěvě čínského prezidenta Si Ťin-pchinga v Praze, stoupl objem českého exportu do Číny o 12 miliard korun, dovoz čínského zboží vzrostl o závratných 213 miliard.
Stejné je to s čínskými investicemi na našem území. Prezident Zeman sliboval 232 miliard korun do konce roku 2020. Zůstalo jen torzo daleko za investicemi Japonska, Jižní Koreje i Tchaj-wanu a blamáž s Tvrdíkovou čínskou společností CEFC.
CEFC byla jen nafouknutá bublina udivující velkolepými plány, ve skutečnosti však měla chronický nedostatek kapitálu. Na podzim 2017 vyšlo najevo, že dluží 400 miliard korun. Krátce poté zkrachovala a její ředitel a Zemanův poradce Jie Ťien-ming byl v Číně zadržen pro podvody. Z CEFC zmizelo 17 miliard korun a její aktiva u nás převzala čínská státní agentura CITIC.
Číňan nás sprostě okradl
Andrej Babiš má však ještě jeden důvod, proč se na čínské investice dívat s nedůvěrou. Jako majitel Agrofertu chtěl na čínském trhu expandovat, ale spálil se. V roce 2007 koupil ve východočínské provincii An-chuej závod na výrobu titanové běloby. Agrofert chtěl ve fabrice obnovit výrobu a do dvou let ztrojnásobit její výrobní kapacitu.
„Pro nás dělal sedmnáct let Číňan. Sprostě nás okradl, ukradl nám 250 milionů přes zboží, za ty peníze si postavil skoro stejnou fabriku pár kilometrů vedle a převzal 300 našich zaměstnanců,“ prozradil Babiš v březnu 2013 na přednášce pořádané studentským Klubem investorů na Vysoké škole ekonomické.
Naznačil tehdy, že celková ztráta může dosáhnout až miliardy korun, a od té doby je vůči investicím v Číně velmi skeptický. „Trh je gigantický, ale je to jiný svět, jiný režim. Já už určitě do Číny nikdy nepůjdu podnikat,“ uvedl. Čínskou akvizici označil za svůj největší podnikatelský omyl.
Babiš nyní tuto vlastní tristní zkušenost nezávislou na vztazích s Tchaj-wanem nepřipomíná. Nejen kvůli úzkým vztahům se Zemanem, ale možná i proto, že si dnes Agrofert půjčuje i od čínských bank.
