V sobotu 21. února se jako připomenutí výročí komunistického uchopení moci konal na Olšanských hřbitovech pietní akt u hrobu Klementa Gottwalda. Tuto akci, která v minulosti vzbudila pozornost médií třeba vystoupením komunistické poslankyně Semelové, letos pořádali: Klub českého pohraničí, KOMUNISTICKÁ STRANA ČESKÁ 21, VZDOR – strana práce a někteří členové Komunistické strany Čech a Moravy, Svazu mladých komunistů Československa, Komunistické strany Slovenska a dalších organizací.
Účastníků bylo asi padesát, přišli i zástupci médií, například České televize. Na setkání dohlížela přibližně desítka policistů.
U hrobu, kde je pohřben nejen Gottwald, ale i jiní funkcionáři, promluvil tajemník nedávno vzniklé Komunistické strany české 21 Vojtěch Mišičák. Řekl: „Soudružky a soudruzi, dnes je to již 67 let, co soudruh Klement Gottwald vyzval na Staroměstském náměstí k bdělosti a vytváření akčních výborů. O několik dní později se vůle národa, vůle lidu, stala zákonem… Soudružky a soudruzi, je třeba nebát se bojovat za svá práva, jak nám je v minulosti vybudovali naši předkové. Nemůžeme jít do boje jako žluté třešničky, jak si to představují mnozí v Poslanecké sněmovně nalevo sedící.“
Kritizoval funkcionáře KSČM, kteří pobírají „statisícové platy“ a nic nedělají a pod bojem si představují vystoupení v televizi a přitakávání vůdcům českého kapitalismu. „Poctiví komunisté se mohou cítit osamoceni,“ řekl, žijeme v zemi, která se „dočasně po kontrarevoluci vrátila na kapitalistickou cestu“. Dnešní politici neznají konec této cesty, „který je popsán v dílech klasiků a už jednou v dějinách našeho národa nastal. Pravda je na naší straně a naše vítězství je jisté.“ Řekl, že „mnoho mladých lidí, i přes otevřený fašistický teror v celé Evropě“ se „nebojí vystoupit i zde se svou tváří a obhájit Klementa Gottwalda. Čest naší společné práci.“
Za slovenskou stranu VZDOR promluvil předseda Stanislav Pirošík, který uvedl sedmnáct důvodů pro socialismus. Například: „Nepřináší formální možnosti, ale reálné vysvobození z vykořisťování, v socialismu nejsme otroky několika magnátů, ale pracujeme sami pro sebe, v socialismu slouží stroj člověku, a ne člověk stroji, pracujeme proto, abychom žili a nežijeme proto, abychom pracovali, v socialismu nikdo nikomu nekrade práci, protože ta je přítomná pro všechny, nejsou v něm hospodářské krize a nepotřebuje války a hurikány na nastartování ekonomiky, socialismus je diktaturou pracující většiny nad bývalými vykořisťovateli, není služkou imperialismu, ale jeho úhlavním nepřítelem. Kapitalismus rozeštvává lidi, jak je to podle řečníka vidět na Ukrajině, a zároveň socialismus prudce snižuje kriminalitu, a tak před ním mafiáni a spekulanti utíkají, zatímco v kapitalismu vládnou. V socialismu se děti nedostanou k drogám, zdraví není zboží a bydlení je skutečným právem atd.“
Projevy byly prokládány recitací z básnické sbírky Konstantina Biebla vydané po únoru 1948 s názvem Nemusíte se bát. Recitátor zdůraznil, že v nedávno vydaném díle Konstantina Biebla tato sbírka chybí.
„Není to tak zbytečné, jak by se snad na první pohled zdálo zadívat se prasklou tabulí skla starou trhlinou na nový svět za oknem, který se mnohým stále ještě zdá, jako by přeškrtnut nedávným bombardováním britského a amerického letectva. Mluví Klement Gottwald na Staroměstském náměstí. Už se zas sypou okna u všech nepřátel. Nevadí. Znamenají-li okna starého světa, znamenají-li jejich střepy štěstí, přes všechny nálety, které přišly a snad ještě přijdou, přes všechny nálety všech nepřátel lidově demokratické republiky, čeká tě Evropo velká a slavná budoucnost.“
Na závěr akce účastníci zazpívali československou hymnu.
Setkání se také účastnili protikomunističtí aktivisté, s nimiž došlo k krátkému slovnímu střetu. Protože jsem se zajímal, kdo všechno ještě přišel, dali mi na sebe odkaz. Okolnosti sporu s policií na svém blogu líčí jeden z těchto aktivistů Dušan Makovský (zde odkaz na celý text):
„Varovné světýlko v hlavě prvně zablikalo ve chvíli, kdy nám strážník oznámil, že tiché postávání na komunistické demonstraci s protikomunistickými transparenty může být narušování shromáždění a že můžeme být vyvedeni. Poznámka, že pouze využíváme svého ústavního práva a že komunistická merenda je veřejné shromáždění, vyvolala jen pokrčení rameny.
Budiž, nikdo neví všechno a strážník zřejmě na školení spal. Nicméně, ve chvíli, kdy přítomný soudruh hulákal na celý hřbitov do mikrofonu a kdy jsme témuž strážníkovi připomněli, že jaksi provozní řád hřbitova vyžaduje tichou pietu, přišel první zásah na komoru. ,Necháme to bejt,‘ byla reakce strážníka, kterému naše tiché postávání přišlo jako narušování piety a shromáždění.“
Další spor s policií se vedl o to, jaké symboly lze při protestu proti komunistům používat.
Poté se účastníci pokojně rozešli. Komunisté i antikomunisté mě zvali do hospody. Protože komunisté byli jako předvoj tentokrát první, šel jsem s nimi. O dalším vývoji třídního boje v Evropě vás budeme podle možností informovat.
