Když je někomu nejhůř, má tendenci se upínat k okamžikům své největší slávy. Do této v něčem až paradoxní situace se v letošním roce dostali i čeští komunisté. Na jedné straně jsou na tom tak špatně, jak na tom snad ještě nikdy nebyli, a na straně druhé mají letos velmi dobrou příležitost připomínat si dobu, kdy na tom byli právě opačně. V letošním roce totiž slaví sto let od chvíle, kdy vznikla Komunistická strana Československa. Optimismus, který z toho čerpají, je neuvěřitelný a naprosto v rozporu s realitou.

Místopředseda KSČM Stanislav Grospič ve svém článku v Haló novinách napsal jasně, byť trochu kostrbatě: „Dnem 1. ledna 2021 vstoupilo v českých zemích ve své historii dělnické, levicové a zejména hnutí komunistické do velice významné události.“

Komunistický funkcionář tím má samozřejmě na mysli to, že letos uplyne sto let od založení Komunistické strany Československa. Stejně tak bychom ale mohli říct, že se letos s velkou pravděpodobností odehraje ještě jedna významná historická událost: Pokud KSČM v letošních sněmovních volbách nepřekročí pět procent hlasů, přestane být parlamentní stranou.

Přitom je třeba uznat, že v polistopadových dějinách byli komunisté nad očekávání úspěšní. Ve volbách do České národní rady v roce 1990 získali 13,24 procenta hlasů, o dva roky později pak v Koalici Levý blok – KSČM, Demokratická levice ČSFR 14,05 procenta.

I pozdější výsledky komunistické partaje ve sněmovních volbách po rozdělení Československa nebyly vůbec špatné: 10,33 procenta v roce 1996, o dva roky později 11,03 procenta, v roce 2002 dokonce 18,51 procenta, následně 12,81 procenta. V roce 2010 komunisté obdrželi 11,27 procenta hlasů, o tři roky později to opět výrazně poskočilo směrem nahoru, když získali 14,91 procenta, ovšem v minulých volbách přišel strmý pád na 7,76 procenta. A podle střízlivých odhadů to zatím vypadá, že v letošních volbách budou mít tak 3 až 4 procenta.

Tvrdý zápas o tvář sociální demokracie

To však představitelům KSČM nebrání v tom, aby se nořili hluboko do minulosti a nacházeli v ní útěchu. Naopak sté výročí založení partaje je k tomu přímo vybízí: „Léta 1918 až 1921 byla pro levici v Československé republice bouřlivá. Zápas o revoluční a levicovou tvář sociální demokracie byl tvrdý. Ti, co volali po nových společenských pořádcích, zásadní revolučnosti, sice prohráli boj o Lidový dům, ale pravicová část sociální demokracie zrodu komunistické levice nezabránila. Od Podkarpatské Rusi přes Slovensko, české a německé dělnictvo v českých zemích byly zakládány organizace hlásící se k myšlenkám komunistickým,“ píše s patřičnou pýchou Stanislav Grospič.

Dále čtěte

Volby v roce 2021 změní Česko. Proč budou přelomové?

Českou republiku čeká volební rok. Význam skoro každých voleb do poslanecké sněmovny bývá trochu přeceňován. Velmi často se hovoří o…

Následně vyzdvihuje ustavující sjezd Komunistické strany Československa, který se konal od 14. do 16. května 1921 a kterým vše vyvrcholilo – 569 delegátů zde zastupovalo téměř 350 tisíc levicových sociálních demokratů. Komunistický poslanec rovněž nezapomene zdůraznit, že hned v prvních volbách, kterých se partaj v roce 1925 zúčastnila, obsadila druhé místo s 41 mandáty a 934 223 hlasy.

Čím podrobněji a radostněji to však Grospič popisuje, tím více bije do očí kontrast se současným stavem KSČM. V první řadě zaujme, nakolik je na mnoha různých úrovních zahleděná do minulosti, což ji samozřejmě vzdaluje od voličů, protože je přeci jen více zajímá přítomnost než historie a dávné úspěchy komunistů.

Pozoruhodné je, že minulostí nejsou uhranutí jen zasloužilí komunističtí funkcionáři, u kterých by se to dalo tak nějak očekávat, kteří na to mají svůj věk a kteří rádi píší historická pojednání – tak jako Stanislav Grospič, ale i mladí komunisté a komunistky, kteří by svými myšlenkami mohli dlít někde trochu jinde.

Realita je však úplně jiná. Stačí se podívat na facebookovou stránku předsedkyně Komise mládeže ÚV KSČM Petry Prokšanové, kde se to odkazy na minulost jen hemží. Skoro to vypadá, že v ní žije víc než v přítomnosti. Těžko uvěřitelný je třeba její status, kde se jí stýská po některých myšlenkách ze stanov KSČ z 50. let.

V srdci zájem a dobro mas

Prokšanová tak sdílela fotografii Stanov Komunistické strany Československa z roku 1954 s citací jedné takové myšlenky: „Člen strany je povinen všemožně střežit jednotu strany jako hlavní podmínku síly a mohutnosti strany.“ Šéfka komise mládeže k tomu napsala: „Jestli ono není na čase vrátit některé myšlenky zpátky do Stanov komunistické strany.“

Dále čtěte

Lekce o výuce dějin z Haló novin od mladého komunisty? Raději ne

Výuka dějepisu na základních a středních školách je velkým tématem. Mimo jiné bývá častým předmětem kritiky. Nejvíce jí bývá vyčítáno,…

Vypadá to, že Prokšanová v 50. letech pro svou stranu nachází leccos inspirativního. Naštěstí už není co střežit, protože síla a mohutnost komunistické partaje je tatam. Mladá komunistka ovšem zvládá ještě tvrdší kalibr, než je doba komunistických procesů v Československu. Po ruce má i některé myšlenky Mao Ce-tunga, o které se neváhá podělit na den výročí jeho narození a které jsou podle ní aktuální i pro dnešek.

Dozvíme se tak, že „nové kádry a staré kádry musí pracovat spolu a se soudružským respektem k sobě samotným“, ale také, že „komunista musí být nezištný, a musí mít v srdci zájem a dobro mas“ a do třetice, že „strategicky bychom měli pohrdat všemi nepřáteli, zatímco takticky bychom je měli brát vážně“.

Přesto hlavní myšlenka zmíněného Grospičova článku – poněkud úsměvně – je, že komunisté se především nesmí nostalgicky obracet k minulosti a směle si musí říci, že „být komunistou je moderní“. Na vzdychání po volebním výsledku komunistů z roku 1925 ani na oprašování komunistických stanov z 50. let a už vůbec ne na Mao Ce-tungových citacích ovšem nic moderního není.

Ve výsledku tak můžeme být rádi, že členové a členky Komunistické strany Čech a Moravy a její funkcionáři a představitelé se duchem nacházejí v minulosti – a v přítomnosti se pak stávají marginálními, což letošní volby do poslanecké sněmovny zřejmě potvrdí.