NÁZOR / Útoky liberální levice proti Izraeli jsou zase jednou v kurzu. Masakry spáchané Hamásem 7. října loňského roku jsou, zdá se, úspěšně zapomenuty a levice se vrátila ke svým osvědčeným metodám – označování Izraele za rasistický stát, Palestinců za oběti kolonialismu a svádění viny za útok Hamásu na Spojené státy.
V Česku roli „užitečných idiotů“ prozatím plní zejména levicovější část umělecké scény. Ani zde nejde zdaleka o novinku, vzpomeňme třeba na její roli při protestech proti americkému radaru. V podstatě se není čemu divit, modus operandi je v celém západním světě stejný. Umělci přitom mimochodem používají symbol, který odkazuje na zlynčování dvou izraelských vojáků v Ramaláhu v roce 2000.
Povedený zásah si ale nedávno připsala třeba i Amnesty International, která označila smrt Walida Daqqy v izraelském vězení za krutou připomínku izraelského pohrdání právem Palestinců na život. Daqqa, který zemřel tento týden na vzácnou formu rakoviny, byl přitom odsouzený terorista. V osmdesátých letech vedl skupinu, která unesla izraelského vojáka (resp. 19letého ženistu, který se chystal na dovolenou), krutě ho mučila a nakonec ho popravila. Ke krutosti zacházení s vězněm lze uvést, že se ve vězení oženil, a dokonce v něm psal knihy.
Nejdál to prozatím dotáhla levice na univerzitních kampusech ve Spojených státech. Židovští studenti popisují antisemitské útoky, kterým musí pravidelně čelit. Nedávná scéna z Kolumbijské univerzity připomíná praktiky Hitlerjugend. Dav protestujících blokuje malou skupinu židovských studentů a provolává, že musí zablokovat vstup sionistů.
V Česku jsme se naštěstí s ničím podobným zatím nesetkali. I u nás ale na Karlově univerzitě vznikla iniciativa Akademici proti apartheidu (příznačné je, že její autoři vystupují v anonymitě). Ve svém pamfletu explicitně vyzvala univerzitu k přehodnocení zaměstnávání osob, jako je Irena Kalhousová, protože „papouškuje rasistickou a sionistickou rétoriku“. Univerzita se naštěstí své zaměstnankyně a přední české odbornice na Blízký východ jednoznačně zastala.
Zajímavou souvislost připomíná Rod Dreher. Levicové studentské protesty v Paříži v roce 1968 sice svrhly generála de Gaula, ale na druhou stranu vytvořily třeba Rogera Scrutona, který se pod jejich vlivem upnul k tradici britského konzervativního myšlení. Už jako konzervativec navštívil komunistickou východní Evropu, kde mohl myšlenky obdivované a propagované pařížskými studenty vidět v praxi. Posléze vytvořil kánon konzervativního myšlení, který ani po jeho smrti neztrácí na své platnosti.
Nezbývá tedy než doufat, že nám současné woke řádění přinese také nové Scrutony.
Autorem je člen ODS a předseda Mladých konzervativců.
Vyšlo na webu Pravý břeh.