Polský premiér Mateusz Morawiecki na summitu lídrů EU v Bruselu (22. 10. 2021) FOTO: ČTK/ABACA/AA/ABACA
FOTO: ČTK/ABACA/AA/ABACA
Orgány Evropské unie i některé její členské státy vyjadřují v poslední době obavu o fungování právního státu v Polsku. Situace se ještě vyostřila, když polský ústavní soud nedávno zpochybnil nadřazenost práva EU nad polským, byť konstatoval, že Polsko respektuje platné normy unijního práva. Evropská komise se ohradila a Varšavě hrozí řízením kvůli porušování práva EU. Polský premiér Mateusz Morawiecki se proto rozhodl, že osloví evropskou veřejnost, aby osvětlil polské stanovisko. Jeho text vychází dnes souběžně v řadě evropských novin a časopisů. V Česku jej exkluzivně uveřejňuje deník FORUM 24, poněvadž jsme přesvědčeni, že pro uchování svobody a demokracie je nutné, abychom v EU vedli otevřený a partnerský dialog.
Primát ústavy – primát demokracie
Evropská unie se dnes nachází v obtížné situaci. Stále se potýkáme s dalšími vlnami pandemie. Jsme teprve na začátku procesu obnovy našich ekonomik po krizi způsobené nutností omezit hospodářský život. Ještě jsme pořádně nezprovoznili Fond obnovy a na obzoru se rýsuje riziko energetické krize. Vyšší ceny plynu se projevují v peněženkách běžných občanů. Poprvé v poválečné historii Evropy si následující generace nemohou být jisté, že se jim od nás dostane lepší budoucnosti.
Roste tlak na Evropu. Rusko využívá vydírání plynem k tomu, aby donutilo jednotlivé státy přijmout rozhodnutí, která podporují jeho vlastní zájmy. Na východní hranici EU čelí Polsko, Litva a Lotyšsko každodenním provokacím ze strany Běloruska a rostoucí vlně nelegální migrace. Kromě toho dochází k posunům na globální šachovnici – Spojené státy americké upravují svou současnou strategii a jejich místo se budou pokoušet zaujmout jiné země, které usilují o to stát se supervelmocemi.
Nadbytek krizí by měl povzbuzovat k odpovědnosti. Evropská unie však dnes věnuje více pozornosti imaginárním problémům než těm skutečným. Problémům, které si vytváří sama, spíše než vnějším výzvám.
Tváří v tvář výzvám musíme být jednotní. Přesto se utápíme ve vnitřních sporech. Mám dojem, že pro mnoho politiků je konflikt s Polskem vhodným alibi, aby se vyhnuli konkrétním krokům v případě reálných výzev a problémů. Koneckonců základy tohoto sporu jsou založeny spíše na stereotypech a předsudcích než na faktech.
Těžko bychom hledali národ, který je více oddaný ideálům svobody a demokracie a také myšlence evropské spolupráce než Poláci. V polském parlamentu a veřejném životě zcela převládají proevropské síly. A přesto se média a politici snaží rozdmýchat propagandistický slogan o „polexitu“.
Pravda je zřejmá. Polsko se nikam mimo Evropu nechystá. Polsko je a bude členem Evropské unie. Jsme nedílnou součástí Evropské unie. Chceme ovšem, aby šlo o Unii, která by měla odmítnout vydírání, nátlak a trestání těch, kteří mají vlastní názor. Musíme se mezi sebou dohadovat s použitím argumentů, i když je to obtížný a zdlouhavý spor. Musíme to však vždy dělat v duchu respektu a hledání jednoty. Jedině tak budeme moci jít společně kupředu.
Polsko je loajálním členem EU. Respektujeme evropské právo jako každý jiný členský stát. Respektování komunitárních zákonů však neznamená, že jsou nadřazeny národním ústavám. Polsko není výjimkou. Proto musí zůstat pravidlem ústavní pluralita, která umožňuje zachovat rovnováhu mezi různými systémy vnitrostátního a evropského práva. Umožňuje nám hovořit o doplňujících se, avšak nikoliv vzájemně se vylučujících systémech. Smlouvy o EU přesně uvádějí, které pravomoci členské státy svěřily Společenství a které si ponechaly výlučně pro sebe. Zásada přednosti práva Unie znamená, že má přednost před zákony v oblastech spadajících do pravomoci Unie. To plně uznáváme i v Polsku.
Jsou to však státy, které jsou „pány smluv“, a v případě rozporu mezi smluvními a ústavními normami rozhodují s konečnou platností vnitrostátní ústavní soudy. Proto by nedávný rozsudek polského ústavního soudu, který se zabýval vztahem mezi právem EU a ústavou, neměl být překvapením. V podobném duchu se již vyjádřily soudy a tribunály v Německu, Dánsku, Francii, Itálii, Španělsku, Litvě, Česku a dalších zemích EU.
„Zásada přednosti práva Společenství […] nemůže ve vnitrostátním právním řádu oslabit nejvyšší moc ústavy“, tak zní rozhodnutí francouzské Ústavní rady. „Ústavní soud může zkoumat předpoklad ultra vires […], tj. určit, zda jednání orgánů Evropské unie porušuje zásadu svěření pravomoci, pokud orgány, instituce a jiné subjekty Unie překročily rozsah svých pravomocí způsobem, který tuto zásadu porušuje“ – to je zase rozsudek německého ústavního soudu. Jeho dánský protějšek naproti tomu uvedl, že „ústava zakazuje přenesení pravomocí v takovém rozsahu, že by [členský stát] nemohl být považován za svrchovanou a demokratickou zemi“.
Chci zde vyslovit silnější tezi. Princip nadřazenosti národních ústav je de facto principem nadřazenosti demokracie států vůči orgánům EU. Dnes odpovídáme na otázku, zda mají zůstat evropskými suverény národy a občané, nebo zda se suverénem mají stát instituce. Instituce sídlící v Bruselu a Lucemburku, které se vyznačují demokratickým deficitem. Na této odpovědi závisí naše společná budoucnost.
V roce 1795 zmizela Polsko-litevská unie z mapy světa na 123 let. Ano, tehdy jsme se nacházeli v obtížné situaci. Náš stát však padl, protože část elity místo skutečných výzev bojovala mezi sebou o vliv a zájmy. To byl náš hřích.
Hřích, kterého okamžitě využili bezohlední a mocní sousedé. Neopakujme tyto chyby v Evropě. Máme také globální sousedy – bezohledné a stále mocnější. Nechť je toto historické varování poučením pro nás všechny.
Mateusz Morawiecki je předseda vlády Polské republiky. Text byl paralelně publikován ve vybraných médiích v členských státech EU.
