Celkem 54 kandidátů se uchází o čtyři místa v Radě České televize. Volební výbor z nich tento týden vybere 12 finalistů pro volbu všemi poslanci. Znovu kandiduje i dlouholetý mediální manažer Michal Klíma, který už loni získal od výboru nejvíce hlasů. Sněmovna však nakonec do Rady ČT vybrala jinou šestici – mezi jinými i současného předsedu rady Pavla Matochu, ekonomku Hanu Lipovskou a moderátora Lubomíra Veselého, zvaného též Xaver.  

Jak pohlížíte na činnost asi nejznámějších tváří Rady České televize, které byly zvoleny „místo vás“. Lipovská, Matocha, Veselý…

Nelze je hodnotit všechny stejně. Ale jejich společným problémem je, že vůbec nevnímají složitost, velikost té instituce. A úlohu, kterou rada má podle zákona. Přirovnal bych to k premiérovi, který řídí boj proti pandemii a při tom rozhoduje o tom, jak má vypadat maturita. Každá úroveň řízení má své povinnosti a svoje možnosti. Rada dokonce zasahuje do věcí, které nejsou ani o jednu úroveň pod nimi, ale asi o tři až čtyři úrovně.

Můžete být konkrétní?

Například složení jednotlivých redakcí, práce jednotlivých redaktorů. To považuji za věcně scestné a z pohledu svobody slova škodlivé. Že nerozumí fungování ČT, ukazuje například to, jak touží, aby dostali přehledy, jak je kdo zvaný do diskuzních pořadů, kolik a kdo odmítl atd. Není úkolem rady toto posuzovat. A pokud to posuzovat chce v rámci hodnocení vyváženosti, tak si musí systém sledování sama vytvořit. Ale nemůže tím zatěžovat pracovníky televize, kteří mají úplně jiné úkoly. Mají zajišťovat vysílání a ne dělat výkazy. Takhle to nemůže fungovat.

A čím se tedy má podle vás rada zabývat? V kompetenci radních je ekonomika, směřování televize, osoba generálního ředitele…

Všichni se zabývají výší televizních poplatků. Teď například kancléř Vratislav Mynář napsal Dvořákovi (Petr Dvořák, generální ředitel ČT – pozn. redakce), že je arogantní, když chce zvýšit poplatky. Když jsem byl před rokem ve výběrovém řízení, tak se mě poslanci ptali, co si myslím o jejich výši. Moje odpověď byla, že nejde mluvit o výši poplatků bez toho, aby se definovalo veřejnoprávní televizní vysílání. Rada by měla nejdřív vyvolat diskuzi, jak má televize veřejné služby vypadat. Jestli má mít dva programy, nebo deset. Jestli mají být zaměřeny tak, jak jsou…

Nemyslím, že by to měla rada nějak rozhodnout. Ale toto jsou diskuze, u kterých by to mělo začínat, a pak je možné říci, kolik je na to zapotřebí peněz. Jestli víc, nebo jestli je jich už teď až moc. A druhá věc je, zda k zajištění tohoto ČT funguje ekonomicky, nebo neekonomicky. Jestli je dobře řízená, nebo špatně řízená. Nejdříve je potřeba definovat cíl. Alespoň takto jsem byl zvyklý dosud pracovat.

To zní hezky, ale je to běh na hodně dlouhou trať. A poslanci, kteří rozhodnou o vaší kandidatuře, vnímají ČT tak, jak funguje nyní. Nepředpokládám, že ve sněmovně je tolik stratégů, kteří by uvažovali takto dlouhodobě. Jak je chcete přesvědčit, že jste ta pravá figura, která má v radě být? Tohle jim chcete říci?

Myslím, že důležitější než slyšení je životopis kandidátů, respektive jejich život. Není možné na základě krátkého pohovoru, u kterého ani nejsou všichni, někoho vybírat. Obecně si myslím, že je za prvé důležité posuzovat navrhovatele – jestli ta organizace je dostatečně reprezentativní a splňuje požadavky zákona. Jsme svědky toho, že se bere úplně stejně, jestli kandidáta do rady navrhuje nějaká místní organizace kaktusářů anebo celostátní organizace s celospolečenským působením. A druhá věc jsou zkušenosti a vzdělání kandidátů. Z toho se dá posoudit, jestli v radě budou přínosem, nebo ne. Už minule jsem odmítl říkat, jestli se mají snížit nebo zvýšit poplatky. Nepovažuji za důstojné se k tomu tímto způsobem vyjadřovat.

Nicméně pro politiky, kteří jsou voleni občany, to důležité je. Málokdo se asi odváží nahlas říci: Jsem pro zvýšení poplatků… A co se týče minulosti kandidátů, viděli jsme, komu dala sněmovna minule přednost: Rozhlasový moderátor bez zkušeností s řízením čehokoliv, teoretická ekonomka bez manažerské zkušenosti, novinový redaktor, který vede neprůhledný šachový spolek. Logika věcí od zvolení zmiňované trojice ukazuje, že se teď hraje o Petra Dvořáka. Jste pro to, aby dokončil svůj mandát?

Opět. Považuji za nekorektní, pokud tato otázka má být kritériem posuzování kandidátů. Už minule v tom hanopisném e-mailu (autorem byl předseda volebního výboru za ANO Stanislav Berkovec, pozn. red.) se kandidáti mimo jiné dělili na ty, kteří jsou příznivci ředitele Dvořáka, a kteří jsou jeho odpůrci. Nevím, jaké má Petr Dvořák úkoly od rady a jak je plní. Určitě jsem kritický k některým pořadům ČT. Myslím si, že některé věci se dají dělat líp i ekonomičtěji. Na druhé straně jsou věci, ve kterých plní svoji roli dobře. Říci, jestli má být odvolaný ředitel, nebo ne, neumím. Umím říci, že nejsem apriorním příznivcem ani odpůrcem současného ředitele. Toto má být děláno korektně a ve všech souvislostech, o kterých jsem mluvil.

Setkal jste se při minulé kandidatuře s tímto požadavkem? Třeba v náznaku? „Když zvednete ruku pro jeho odvolání, budete zvolen do rady“?

Takto jsem se s tím nesetkal. Ale bylo jasné, že to je „ve vzduchu“. Na druhé straně je třeba říci, že rada funguje v pozměněném složení od poloviny loňska a Dvořáka neodvolala. Skupina, která je vůči němu kritická, už tam možná většinu má, ale k žádnému pokusu o jeho odvolání nedošlo. Takže bych to nepřeceňoval.

Co byste v radě po případném zvolení chtěl změnit?

Pokud budu zvolený, budu jeden z patnácti. Chtěl bych, aby rada začala fungovat systematicky a systémově. Aby daleko více nejdříve pracovala na systematizování vlastní práce a pak teprve zadávala úkoly. A aby vůbec nezadávala požadavky ad hoc. Typu: Dodejte mi seznam negativně hodnocených novinářů, dodejte mi seznamy lidí, které jste oslovili při pozvání do pořadu, a oni řekli, že ne.

Tohle všechno plyne z absolutního nechápání, jak funguje médium. Oba víme, že žádné médium si nevede seznam lidí, které oslovilo, a kteří odmítli. Ani to nejde. Oslovení neprobíhá přes podatelnu. Do jaké kolonky dáme někoho, kdo řekne – já nemůžu teď, ale zavolejte mi příště. To se přeci vůbec takto nedá. Za svůj dlouhý manažerský život jsem se setkal se spoustou lidí, kteří v médiích nepracovali, přišli z průmyslu, nebo to byli teoretici a vznášeli požadavky na výkazy typu: Kolik toho novináři napsali? Stejně, jako by to byli prodejci reklamy, kteří vykazují, kolik měli schůzek. Média se takto měřit nedají. To vidím jako jeden z úkolů – aby rada s ČT jednala adekvátním způsobem. A samozřejmě v rámci toho, co zákon vymezuje.

Jsme opět u Petra Dvořáka. Na mě to řetězení požadavků, které sám označujete za nesmyslné, dělá dojem dobývání území. A ono to nemusí být jen o odvolání Dvořáka. Jde o vytváření tlaku. V okamžiku, kdy si redakce musí začít vytvářet seznamy pozvaných, omluvených, nedorazivších, tak editoři začnou přemýšlet o tom, koho pozvou – nebo spíše nepozvou. Aby z toho nebyl „problém“. Za mě – toto je jeden z největších problémů, které současná rada způsobuje.

K tomu, co jsem už popsal, jen přiřazujete cíl – vyvolat tlak. Může to být, jak říkáte. Může to být záměr, může to být nezkušenost těch lidí, může to být přebujelý aktivismus. Mně ty důvody jsou lhostejné. Má se stanovit, jak má rada působit, a tím se toto jednání eliminuje.

Zpět k řediteli. Ředitel takovéto instituce se neodvolává na základě toho, jestli předloží nebo nepředloží nějaký ad hoc požadovaný seznam. Má smlouvu, náplň práce, roční úkoly. A ty buď plní, nebo neplní. Představa, že je odvolaný na základě nepředložení seznamu pozvaných do nějakého pořadu, to nemůže nikdo myslet vážně.

No uvidíme… Třeba nakonec u hlasování budete i vy. Proč jste se vůbec rozhodl podruhé vstoupit do stejné řeky?

Byl jsem rozhodnutý znovu nekandidovat. Ale mnoho lidí i reprezentantů různých spolků a organizací mě vyzývalo, abych do toho šel. Pak už mi přišlo neúnosné a nezdvořilé, abych vzdoroval. Aby to nepůsobilo arogantně. Nejdůležitější byl postoj Federace židovských obcí, která mě nominovala před rokem. Prý mě stále považují za nejvhodnějšího kandidáta. Tak jsem řekl, že ano. A pak mou kandidaturu ještě oficiálně podpořila Ekumenická rada církví, která sdružuje všechny církve u nás. Velmi si toho vážím a to byl ten důvod.

Podstatné je ale obsazení sněmovny. Měl jste loni nejvíce hlasů ve volebním výboru a pak byli vybráni jiní lidé. Myslíte, že se ve sněmovně za rok něco změnilo?

V obsazení sněmovny se samozřejmě nezměnilo nic. Nicméně si myslím, že by měla mít možnost volby mezi různými kandidáty. Závisí na sněmovně, jestli má v úmyslu, aby v radě byli zástupci různých směrů, názorů, odborností, nebo zda chce, aby se posílilo zastoupení jen jedné skupiny.

A vaše nejhorší zkušenost z loňské volby? Berkovcovo kádrování?

Nevadí mi, že člen volebního výboru někoho doporučuje, nebo nedoporučuje svým spolustraníkům. Je to celkem pochopitelné. Když někdo je v něčem angažovaný a jiný ne, tak je logické, že si navzájem sdílí poznatky. Vadily mi na tom dva aspekty. První – ta směs pravdy a nepravdy, která v tom byla. A ta druhá – mě uráží, když někdo o mně prohlašuje, že jsem něčí loutka. Pokud budu zvolen, tak nebudu vykonávat ničí pokyny. Nikdy v životě jsem to nedělal. Řídil jsem nezávislá média skoro tři desítky let. Nikdy jsem nebyl ničím nástrojem. Mám své vlastní názory, své přesvědčení a základní životní postoje, které jsem nikdy nemusel přehodnocovat a stojím za nimi. To je to, co mě na tom nejvíce pobouřilo.

Nebudu se ale na nikoho zlobit, když bude hlasovat proti mně. Jen by měl také hlasovat na základě svého názoru a přesvědčení o tom, co je nejlepší pro veřejnoprávní televizi, a ne proto, že byl někým ovlivňovaný.

Text zveřejňujeme s laskavým svolením hlidacipes.org.