Na druhé obří demonstraci na Letné zazněl důrazný požadavek Milionu chvilek pro demokracii mířený vůči opozičním stranám. Pokud chtějí něco udělat se současnou hegemonií Andreje Babiše, musí spojit síly a porazit ho ve volbách. Stačilo několik týdnů a už se ukazuje, že osobní animozita stále převládá nad společným cílem.
Když Mikuláš Minář 16. listopadu vyprávěl 300 tisícům demonstrantů, že má za sebou jednání s opozičními demokratickými stranami, byla z něj cítit naděje. Věřil totiž tomu, že by se ODS, TOP 09, lidovci, STAN a Piráti zřejmě dokázali domluvit na spolupráci. S jediným cílem, odstranit z premiérského křesla podnikatele, který si z naší země udělal divizi svého zemědělského koncernu.
S lehkou dávkou naivity, způsobené skvělou atmosférou na Letné, se nechali přesvědčit i další. Přestože bylo jasné, že taková velká „koalice“ nebude fungovat bez zádrhelů, dalo se předpokládat, že se její členové pokusí o domluvu. Jak je však jasné už teď, pokud by se opravdu podařilo nějakou velkou „antibabiš“ formaci sestavit, bude se jednat o zázrak. Znovu a už snad potisící se ukázalo, že naše politická scéna je plná solitérů, kteří se k dohodě uchylují až ve chvíli, kdy jsou v úzkých.
Současná situace je ovšem tak alarmující, že by měly jít osobní antipatie stranou, a pokud je to nezbytně nutné, je možné se k nim vrátit, až budou v opozičních lavicích sedět členové hnutí ANO, komunisté a sociální demokraté. Pokud v té době ještě budou parlamentní stranou. Teď je třeba táhnout za pověstný provaz.
Velká část národa doufala, že se na chvíli může obnovit Demokratický blok, který svou sílu a podporu od voličů přetaví v sesazení agrobarona. S prvním důkazem, že to asi nepůjde, přispěchal pirátský poslanec Jakub Michálek. Politik, který ve straně přežil svou klinickou smrt, zcela nečekaně zaútočil na Miroslava Kalouska. S ním v TOP 09 prý nepůjde vytvořit funkční společenstvo, které ve výsledku položí Babiše na lopatky.
Michálek tak do Poslanecké sněmovny přesunul spor, který mají Piráti s TOP 09 na pražském magistrátu. Zde se totiž Jiří Pospíšil hádá s primátorem Zdeňkem Hřibem a za velkého ohlasu všech ostatních stran v zastupitelstvu ukazují, jak to vypadá, když se demokratické strany hádají o sebemenší hloupost.
Kdo by si tedy myslel, že se politici skutečně zamyslí nad tím, jak Babiše porazit, mýlí se. Každá strana si totiž zatím myslí, že ona sama dokáže najít recept na úspěch a bude sestavovat příští vládu. Někteří opoziční politici k tomu zřejmě počítají i s pomocí „shůry“, tedy nějakým dopadem kauz Čapí hnízdo a audit Evropské komise. Místo toho by si však měli sednout k jednomu stolu a dát si navzájem jasné podmínky, za nichž jsou ochotni spolupracovat.
Pirátům klidně může vadit Miroslav Kalousek, TOP 09 třeba zase Jakub Michálek. ODS může mít problém s nějakým členem STAN a stejné to může být i naopak, lidovci mohou milovat či nenávidět klidně všechny. Tyto věci si ovšem mají vyřešit možní budoucí partneři mezi sebou. Veřejné mediální útoky jsou nejen nedůstojné, ale především nahrávají Andreji Babišovi. On totiž bývá tím, kdo se směje, když se ostatní perou.