Miloš Zeman oznámil před volbami národu, že je mladý a zdravý. A celé ctihodné lékařské konsilium to dosvědčilo.

Člověku přitom stačí jen jeden pohled na prezidentovo vystoupení, aby si uvědomil, jaká je pravda. Zeman je na konci svých sil.

Nebylo by vůbec vkusné řešit u Zemana, jak je chatrné jeho zdraví, kdyby nás jeho kancelář sama nezásobovala účelovými a nepravdivými informacemi.

Skutečným problémem pro Českou republiku nejsou pravé důvody Zemanových výpadků. Tím opravdovým problémem jsou ty věčné lži. A je skutečně šokující, že polovina našeho národa ty lži akceptuje. Ne že by jim vždycky věřila, protože to nejde. Ale domnívá se, že lež je přirozenou součástí vládnutí.

Volební lží roku 2013 byl blábol, že nám sudetští Němci chtějí vzít chalupy, které jsme jim vzali po válce. Volební lží roku 2018 je absurdita o útočících migrantech.

Volební lži Miloše Zemana jsou velmi primitivními triky a člověk se do morku kostí musí stydět za vlastní národ, který primitivním trikům a lžím podléhá.

Nelze přitom vážně přistoupit na myšlenku, že by 2,85 milionu voličů bylo až tak dementních, že by se třásli hrůzou před náporem neexistujících migrantských hord. Nelze dokonce ani věřit slavné tezi Miloše Zemana, že je polovina národa slabá duchem, ačkoli by právě jeho volba prezidetem mohla tuto jeho tezi potvrzovat.

Tím pravým důvodem je něco jiného. Polovina Čechů stále považuje za optimální model společenského uspořádání dobu reálného socialismu a jeho pochybné jistoty. Zeman je prototypem socialistického člověka se vším všudy.

Zeman je symbolem ovarového komunismu a všechny jeho lži jsou notorickou součástí autoritativního stylu vlády. Jako mladý inženýr Miloš Zeman tento styl vládnutí ostře kritizoval jako zkostnatělý a nefunkční. Ježto nebyl u moci. Jako starý a nemocný muž tento styl ordinuje nešťastnému národu.

Když nám Miloš Zeman vypráví, jaký je zdravý junák, tak si člověk bezděčně vybaví diskotékový hit popové hvězdičky kolotočového formátu – Michala Davida. Písnička „Já chci žít nonstop“ nám nesmazatelně utkvěla v uších jako symbol té stupidní doby. Miloš Zeman si asi také myslí, že bude žít nonstop.

Není to ale pravda. Zeman poměrně brzy odejde a nezbude po něm vůbec nic, co by si člověk vybavil jako přínos.

Po Václavu Havlovi nám zůstaly jeho geniální divadelní hry, stoh knih a pozoruhodný, byť i místy rozporný pocit z jeho prezidentského stylu. Nikdo ale nepochybuje, že tudy prošel velký člověk.

Po Václavu Klausovi zbudou také jeho knihy, jakkoli jim každý nepřijde na chuť. Ale rozhodně po něm zůstává zásadní kapitola v dějinách národa, mimo jiné obnova soukromé iniciativy ve společenském životě. I když Klaus tak vehementně pracuje na svém historickém znemožnění, tyto své dobré přímosy již nesmaže.

Po Miloši Zemanovi nezbude nic. Nic důležitého nenapsal a nic důležitého neudělal, kromě pár věcí, k nimž ho dovedl samopohyb rozjetého procesu integrace republiky do západního prostoru. A právě tento proces osobně ve své konečné fázi Zeman destruoval a poškodil.

Jinak po Zemanovi nezbude nic než jeho lži. A ten stupidní vzkaz, že chtěl žít nonstop.

Editorial Pavla Šafra najdete v aktuálním čísle Revue FORUM, které najdete v trafikách. Předplaťte si jej ZDE.