Zákon je účinný měsíc, nemyslím si, že se jedná o finální stav. Věřím, že cíl, se kterým byl pozměňovací návrh poslance Jana Laciny schválen, se naplní a vydavatelé se při vyjednávání s platformami dočkají spravedlivého ocenění, okomentoval ministr kultury Martin Baxa (ODS) negativní ohlasy na nově přijatou novelu autorského zákona, která má za cíl posílit pozici vydavatelů vůči velkým platformám. V rozhovoru pro deník FORUM 24 dále hovořil o plánech svého resortu na rok 2023, o pomoci Ukrajině, o boji proti dezinformacím nebo se vrátil k českému předsednictví v Radě Evropské unie.

Jaká je vaše priorita v oblasti kultury na rok 2023 vzhledem k nejvyššímu rozpočtu, kterým kdy resort disponoval?

Ano, máme historicky nejvyšší rozpočet, který kdy ministerstvo kultury mělo, a vláda má pořád v programovém prohlášení závazek směřovat k jednomu procentu výdajů státního rozpočtu na kulturu. Udělali jsme správný krok a samozřejmě v něm chceme pokračovat.

Prioritou je podpora příspěvkových organizací v překonávání hlavně energetické krize, to je několik stovek milionů korun. Důležitou součástí rozpočtu jsou pak více než dvě miliardy korun na zajištění Národního plánu obnovy, které nebyly samozřejmé. Vzhledem k tomu, že byl v neutěšeném stavu, dvě miliardy nám ho umožnily naplno rozjet. Jako třetí věc bych zmínil zajištění filmových pobídek.

Dále čtěte

Svoboda potřebuje nezávislá média. Podpořte nás a buďme společně silnější

Pokud se médium nerozhodne zpoplatnit svůj obsah na webu, nezbývá mu než se alespoň částečně spoléhat na dobrovolnou podporu čtenářů.

Rozpočet umožní pokrýt vyšší náklady způsobené zdražením energií, a přitom se soustředit na další rozvoj. Jak by tedy měla podpora příspěvkových organizací konkrétně vypadat?

Organizacím navyšujeme běžný provozní příspěvek, aby se pokryly rostoucí náklady na energie. Tomu samozřejmě pomáhá skutečnost, že vláda rozhodla o zastropování cen energií a dnes už je i vývoj na energetickém trhu o něco příznivější, než byl třeba na podzim loňského roku. Naše příspěvkovky postupují velmi uvážlivě, ale díky této podpoře, která přišla už i na podzim loňského roku, nemusely omezovat provoz a to byl klíčový cíl.

Je v plánu rekonstrukce některé z národních institucí?

To je jeden z velkých úkolů, které mám před sebou. Národní kulturní dědictví, národní investiční plán, obsahuje velké investiční projekty, na které ale v současné době nejsou dostatečné peníze. V minulých letech se plán neaktualizoval, takže se tím postupně probíráme. Každá velká státní instituce potřebuje investici, takže je řadíme do priorit. Jde například o Novou scénu Národního divadla nebo Invalidovnu, která patří Národnímu památkovému ústavu.

Velké investice proběhly například na rekonstrukci Státní opery nebo hlavní budovy Národního muzea a za hlavní projekt nyní považuji výstavbu centrálního depozitáře Národní galerie v Jinonicích, která se připravuje.

Hodláte investovat i do podpory médií?

V současné době o tom vede vláda diskuzi v tom smyslu, jak se proměňuje mediální trh.

V loňském roce jsme přijali velkou novelu autorského zákona, která transponovala evropské směrnice směřující na podporu médií a narovnání jejich vztahu s poskytovateli služeb informačních společností, to znamená velkých platforem.

Zákon prošel poměrně komplikovaným procesem ve sněmovně a v senátu a dnes je podle našeho názoru nastaven tak, aby českým vydavatelům při vyjednáváních s velkými platformami poskytl možnosti. Doufám, že toto se dá považovat za podporu médií působících v České republice.

Novela autorského zákona ale měla kvůli licenčním poplatkům na řadu redakcí negativní dopad, zejména finanční. Jak toto rozhodnutí zpětně hodnotíte?

Moje ministerstvo podporovalo pozměňovací návrh pana poslance Laciny, o kterém se konkrétně hovoří. Ten reagoval na situaci z několika zemí, kde transpozice této směrnice vedla k nulovému výsledku. Národní média, vydavatelé, nedostala pro vyjednávání s platformami žádné silnější nástroje. Byl to případ Francie nebo Španělska. Pozměňovací návrh jsme podpořili, protože pozici vydavatelů vůči velkým platformám posiluje. Jednoznačně za ním stála i Unie vydavatelů.

V současné době zaznamenávám, že ne všichni jsou spokojeni s výsledkem. Na druhou stranu zákon je účinný měsíc, nabyl účinnost 5. ledna. Věřím, že cíl, se kterým byl pozměňovací návrh poslance Laciny schválen, se naplní a vydavatelé se při vyjednávání s platformami dočkají spravedlivého ocenění.

Ze strany médií se jednalo pouze s Unií vydavatelů?

Ne, a to je důležité. Mělo to dvě části. V první části se připravoval návrh novely autorského zákona ještě za minulé vlády a tehdy vzniklo kompromisní znění, které bylo projednáno snad úplně se všemi aktéry. Nicméně ministr Zaorálek neodnesl zákon do sněmovny a já jsem se poté ocitl pod velkým tlakem, protože už byla zanedbaná transpoziční lhůta. Zákon tedy do sněmovny odešel a během legislativního procesu došlo k několika důležitým pozměňovacím návrhům. Jsem přesvědčen o tom, že se i v průběhu těchto probíhajících změn opravdu hovořilo se všemi, s Unií vydavatelů, s Asociací online vydavatelů, SPIR a dalšími.

Dále čtěte

Poznejte minulost těžce zkoušených balkánských zemí. Pořiďte si knihu dlouholetého diplomata

Když chtěl Claudio Magris literárně zachytit proměnlivost oblastí, kterými protéká řeka Dunaj, musel objevit nový literární žánr. Vznikl text na…

Takže se jednalo i s menšími vydavateli?

Určitě. Asociace online vydavatelů byla u diskuzí při tvorbě pozměňovacího návrhu pana poslance Laciny také přítomna. Mám za to, že podpora pozměňovacího návrhu byla vedena cílem podpořit pozici vydavatelů vůči platformám, a jsem přesvědčen o tom, že znění návrhu účel naplňuje.

Nemělo se počítat i s nějakými kompenzačními příspěvky pro vydavatele?

Zákon, evropská transpozice, uplatňuje nějaké mantinely nebo parametry pro regulaci obchodního vztahu mezi vydavateli a platformami. Z principu se nepočítalo s tím, že by součástí měly být nějaké státní kompenzace. Zákon a zejména pozměňovací návrh definují podmínky, za kterých probíhá vyjednávání mezi vydavateli a službami informační společnosti. Cílem pozměňovacího návrhu Jana Laciny bylo upevnění pozice vydavatelů, což si myslím, účel naplňuje.

Platformy se k tomu nyní postavily velmi ofenzivním způsobem, ale zákon je účinný měsíc, takže si nemyslím, že se jedná o finální stav.

Zohlednily se podle vás při tvorbě pozměňovacího návrhu důsledky, ke kterým v souvislosti s účinností zákona došlo, například ze strany Googlu?

Musím předestřít, a bylo to při veřejných projednáváních, že platformy, jako je Google, byly s výsledky českého projednávání hrubě nespokojeny. Ministerstvo připravilo verzi, která nebyla vůči platformám tak přísná. Podpořili jsme ale návrh Jana Laciny, který upevnil pozici vydavatelů, a platformy to nesly velmi úkorně, řekl bych.

Google na veřejných zasedáních výborů opakovaně veřejně vyjadřoval zásadní nesouhlas s vkládanými opatřeními. Nyní v mezifázi zvolil velmi razantní postoj a přestal platit vydavatelům za využívání jejich obsahu. Ale nemám za to, že je to konečný stav.

Jak dlouho podle vás může nyní trvat, než se situace vyvine?

To se uvidí. Vzhledem k tomu, že jako ministerstvo kultury nejsme přímými aktéry vyjednávání, nemám v tuto chvíli ani zprávy o tom, zda vyjednávání probíhají. Myslím si ale, že to určitě bude mít nějaký vývoj.

Máte nějaké informace o přípravách vzniku kolektivního správce?

Nemám. Řeší to moje ministerstvo ve správním řízení. Výsledek bych se určitě dozvěděl, ale jak postupuje vznik kolektivního správce, netuším.

Ani žádná upravující novela se tedy nepřipravuje?

Vydali jsme se cestou, která posiluje práva českých vydavatelů. Jakákoliv případná novela by znamenala, že se budou jejich pozice vyrovnávat vůči platformám. Zatím mám za to, že k tomu není důvod.

Samozřejmě že novela posiluje práva vydavatelů, na druhou stranu jim, konkrétně těm menším, bere značnou část prostředků, peněz, stojí ty ztráty za to?

Peníze menším vydavatelům, jak říkáte, nebere ta novela.

Dále čtěte

Babiš ani Okamura nezmizeli. Řekněte jim svůj názor v originálním tričku

I přesto, že v prezidentských volbách zvítězil Petr Pavel, populisté v podobě Andreje Babiše a Tomia Okamury nikam nezmizeli. Nyní…

Ano, ale je to jejím přímým důsledkem…

Platformy jako Google nebo Facebook se rozhodly na začátku situace postupovat ofenzivně a, jak jsem zaznamenal z veřejných zdrojů, vypověděly smlouvy, na základě kterých vydavatelům platily. Ovšem za cenu, že nevyužívají jejich obsah.

Na ministerstvu nevidíme platformám do hlav, zda na českém trhu chtějí dlouhodobě postupovat tak, že nebudou využívat obsah, který produkují malí vydavatelé. Proto mluvím o tom, že nepovažuji situaci za finální.

Právě podle Googlu je přijatá novela v rozporu s cíli evropské směrnice a „narušuje svobodu podnikání garantovanou Listinou základních práv Evropské unie“. Neobáváte se soudních sporů?

S tímto argumentem jsme byli konfrontováni při projednávání. Platformy tvrdily, že narušuje svobodu podnikání. Ministerstvo kultury coby garant legislativy vyslovilo souhlas s pozměňovacím návrhem Jana Laciny, protože máme pocit, že se pohybuje v mantinelech svobodné soutěže. Pokud by síla nástrojů v návrhu překročovala tyto hranice, nesouhlasil bych.

Věnujete se v souvislosti s médii také Akčnímu plánu proti dezinformacím? Mohl byste tedy vysvětlit, jak by měl fungovat v praxi?

Akční plán proti dezinformacím je prezentovaný jako materiál, který ještě ani oficiálně neprojednala vláda. Ve veřejném prostoru se tedy objevují informace, které z něj mohou pocházet. Chci zdůraznit, že sněmovní opozice dnes používá cenzuru jako prostor uměle vytvořeného bojiště. Myslím si, že nikdo nemůže myslet vážně, že by demokratická, jasně prozápadně orientovaná vláda pana premiéra Fialy, jíž jsem součástí, myslela na cokoliv s cenzurou. Argument je čistě účelový a absurdní. Cenzura je politicky motivovaný nástroj používaný v nedemokratických státech a naše vláda ani v nejmenším o žádné cenzuře neuvažuje a uvažovat určitě nebude. Debatu o cenzuře beru jako téma uměle vytvořené sněmovní opozicí.

Eurokomisařka Věra Jourová na podzim představila Evropský akt o svobodě médií, který má chránit nezávislost a pluralitu médií. Čím je tedy podle vás svoboda médií ohrožena?

Návrh nařízení je bezpochyby kontroverzní. Naše předsednictví se jím zabývalo, provedli jsme první debatu a identifikovali jsme sporné body, protože to znamená zásah do působnosti národních států, který je hraniční. Jak dopadlo posouzení právní služby Evropské komise, zda nepřekračuje hranici národní legislativy, nevím.

Jsem přesvědčený o tom, že největším rizikem pro svobodu médií jsou stále vládní zásahy proti svobodě slova jako takové. To je důležité měřítko, které poměřuje svobodu médií a kterého se musíme držet. Pokud média nemohou svobodně působit, pokud proti nim státní aparát cíleně zasahuje se snahou omezit svobodné šíření slova, to je to, co svobodu médií ohrožuje.

Pak tu jsou aspekty, které souvisí se změnou mediálního trhu. Mediální trh před třiceti lety a dnes představuje úplně jiný svět a je samozřejmé, že například tištěná média jsou dnes pod velkým ekonomickým tlakem, protože dominantní konzumace obsahu se děje prostřednictvím internetových zdrojů informací. Ať už to jsou klasická tištěná média převedená do internetové podoby nebo jakékoliv jiné.

To vytváří situaci, kterou bych ale nenazval jako ohrožení svobody médií. Jedná se o rozdělení mediálního trhu na ty, kteří na něm nejen ve finančním slova smyslu vydělávají, a ty, kteří jsou proměnou mediálního světa ohroženi.

Jak byste uklidnil vydavatele, kteří se obávají, že tento návrh nařízení naopak podpoří regulaci médií nejen na státní, ale i evropské úrovni?

Budeme pečlivě sledovat vývoj i jako členská země a budeme se vymezovat proti tomu, kdyby se do návrhu nařízení měla dostávat opatření, která vidíme jako riziková, což je zejména regulace obsahu.

Samozřejmě se každý stát musí bránit cílenému kybernetickému ohrožení a teď nemám na mysli útoky na softwarovou infrastrukturu, ale cílenou informační válku, kterou v současné době vede například Rusko.

Na jaké nesrovnalosti jste v Aktu upozornili?

Mám výhrady k tomu, aby se reguloval výkon profese novináře, což se tam objevuje. Návrh nařízení je ovšem hodně široký, takže v průběhu projednávání projde ještě velkou změnou.

Dále čtěte

Rozšířené vydání knihy Pavla Šafra Češi mezi pravdou a lží rychle mizí. Ve skladu už jich máme jen pár, neváhejte

Češi mezi pravdou a lží. Tak se jmenuje kniha Pavla Šafra, které se prodalo více než pět tisíc kusů. I…

Co považujete za největší dosažený úspěch v oblasti kultury za poslední půlrok, kdy Česko předsedalo Evropské radě?

Přijetí čtyřletého pracovního plánu pro kulturu a to, jaký jsme dali na Radě EU, kterou jsem v listopadu řídil, prostor prezentaci problémů ukrajinské kultury. Myslím, že to bylo poprvé, co na jednání rady fyzicky vystoupil ukrajinský ministr kultury Oleksandr Tkačenko. Znovu s velkou naléhavostí apeloval na to, že je zapotřebí pomoci. Myslím si, že řada států si uvědomila naléhavost toho, jak je potřeba pomoci ukrajinské kultuře. I my zvažujeme další pomoc a podporu Ukrajině.

Nově přijatý evropský pracovní plán pro kulturu klade důraz na roli kultury jako integrálního prvku udržitelného rozvoje a pozitivní společenské transformace. Co konkrétně si pod tím máme představit?

Používám ve funkci ministra dlouhodobě od začátku jednoduché, podle mě mnohem výstižnější spojení, že kultura spojuje. A to si myslím, že je obsaženo v tomto složitém bruselském souvětí. Že lidé kulturu nutně potřebují ke svému životu, ukázala již covidová krize. Tím, že kulturu potřebují, konzumují, scházejí se, tak se vytvářejí vzájemné interakce, které jsou podle mě veskrze pozitivní. Toto je nějaká deklaratorní věta, která ukazuje, že kultura má naprosto nezadatelný sociální aspekt a spojující role ve společnosti, že hraje velkou roli, a i já tak vnímám podporu kultury naší.

A jak konkrétně se tedy bude cestou tohoto plánu spojování prostřednictvím kultury dosahovat?

Co se týče evropské úrovně, je například kladen velký důraz na knihovny a mezinárodní mobilitu. I my teď díky Národnímu plánu obnovy můžeme poskytnout dříve nemyslitelné finanční prostředky na mezinárodní spolupráci v oblasti umění, kultury a každá taková věc překonává bariéry a pomáhá k porozumění. Jakkoliv to může znít frázovitě, za každou akcí jsou dobré vztahy, které přispívají k udržení pozitivního niveau ve společnosti, a to v současné těžké době potřebujeme o to více.

Myslíte si, že se vám podařilo posunout význam české kultury na evropské úrovni?

Náš kulturní program byl na to, že jsme země střední velikosti, velmi dobrý. V různých oblastech, počínaje prezentací Květinová unie, která je dnes v Národní galerii, přes výborné koncerty, Pražská komorní filharmonie měla například vystoupení v Bruselu, až po filmové projekce nebo základní umělecké školy.

Jak je to momentálně s pomocí Ukrajině v oblasti kultury?

Poskytli jsme fyzickou pomoc v podobě obalového materiálu pro kulturní instituce Ukrajiny, zaměstnali jsme řadu uprchlíků, poskytli jsme ubytování. Velmi krátce poté, co sem začali proudit ukrajinští uprchlíci, jsme podpořili vysílání rádia Ukrajina, což byl soukromý projekt, ale velmi užitečný. To si myslím, že byl velmi záslužný čin. Chceme v pomoci pokračovat, protože hloubka poškození a ztrát v ukrajinské kultuře je obrovská a bez pomoci se Ukrajina neobejde.

Co se aktuálně řeší?

Náměstek Ondřej Chrást dostal za úkol hledat naši koordinaci s ministerstvem zahraničních věcí a určitě bychom rádi poskytli jak pomoc materiální, tak expertní. Zejména naše muzea disponují skvělými experty, restaurátory, jejichž pomoc bude obzvláště zapotřebí, když bylo tolik uměleckých děl poškozeno.