Starosta Nového Města na Moravě, místopředseda České strany sociálně demokratické a neúspěšný kandidát do horní komory parlamentu Michal Šmarda učinil v textu na své facebookové stránce výzvu ke spojení sociálních demokratů, Zelených, levičáků, ekologických aktivistů a odborářů. Jak si takové spojenectví představit a je vůbec reálné? Nejde o plané sny, které narážejí na to, že levice je rozhádaná a ČSSD má dnes pověst nedůvěryhodné partaje, která svoji budoucnost prodala za vládní posty?

Situace, kdy se aktuálně dávají dohromady dva předvolební bloky – jeden složený z ODS, křesťanských demokratů a TOP 09 a druhý z Pirátů a Starostů a nezávislých – vyvolává otázku, zda něco podobného může vzniknout také na levici, ovšem tam to naráží hned na několik zásadních překážek. Jednak není úplně jasné, kdo s kým by se měl vlastně spojovat, a pak pokud by měl hlavní impuls vyjít z ČSSD, musela by se strana výrazně změnit.

Přesto někteří sociální demokraté o spolupráci na levici stojí a usilovně ji prosazují. Místopředseda sociální demokracie Michal Šmarda v úvodu svého textu, který zveřejnil na facebooku, zdůrazňuje: „Spojíme se pro budoucnost? Česká republika potřebuje politiky, kteří se nebudou bát lidem říct pravdu a představí skutečnou vizi budoucnosti. Nacházíme se na pokraji ohromných společenských změn. Revoluce, kterou prožijeme, se nebude týkat jen naší země. Dotkne se celé Evropy a celého světa. A dotkne se každého z nás. A každý, kdo vám bude tvrdit, že se nic neděje, že nám se všechny změny vyhnou, že vše bude jak dřív – každý, kdo vám toto tvrdí, tak lže.“

V závěru svého textu pak Šmarda uvádí, že změna je nevyhnutelná a lepší budoucnost spočívá v tom, že změna musí přinést užitek lidem práce a nesmí ji zaplatit ti nejslabší. Místopředseda ČSSD posléze dodává: „Doufejme, že tuto výzvu pochopí sociální demokraté, zelení, levičáci, ekologičtí aktivisté, odboráři… A pak i ostatní progresivní a rozumní aktivní občané. Je to naše budoucnost, naše země a naše příležitost. A je nás docela dost. Vážně. Stačí se podívat kolem sebe. Nejen v dnešních menších středolevých stranách. Ale i v odborech, v občanských iniciativách, ale i mimo všechny struktury. Věřte mi, že mám fakt velkou chuť tuhle šanci chytit za pačesy.“

Běh na dlouhou trať

Je to opravdu hodně nekonkrétní a obecné. Michal Šmarda ve svém příspěvku sice nabízí vizi levicové politiky, která se velmi odlišuje od toho, co představují předseda sociální demokracie Jan Hamáček, statutární místopředseda Roman Onderka a volební manažer ČSSD Michal Hašek, ale není z toho zřejmé, o co konkrétně starosta Nového Města na Moravě usiluje a jak by ono spojení se pro budoucnost sociálních demokratů, Zelených, levičáků, ekologických aktivistů a odborářů mělo vypadat.

Dále čtěte

Sociální demokraté si připravují záchranný člun před volbami. Bojují s premiérem, kterého drží u moci

Volby do poslanecké sněmovny se blíží a politické strany si už teď připravují karty, se kterými v předvolební kampani budou…

Mělo by mít podobu otevřených kandidátních listin sociální demokracie pro sněmovní volby příští rok? Nebo jde hlavně o koaliční spolupráci ČSSD a Strany zelených? Nakonec z toho, co Michal Šmarda píše, není zjevné ani to, zda jeho cílem jsou v první řadě nadcházející volby do dolní komory parlamentu, nebo nějaká dlouhodobá spolupráce, která bude během na dlouhou trať.

To, co víme, je, že Michal Šmarda od března 2019 působí jako místopředseda sociálních demokratů. Loni v létě byl Janem Hamáčkem a sociálnědemokratickou stranou navrhován na post ministra kultury, ale nakonec se této nominace sám vzdal po odporu prezidenta Miloše Zemana, který ho odmítal jmenovat, a kritice z úst premiéra Andreje Babiše, kterému se rovněž představa Šmardy coby ministra kultury nezamlouvala.

V letošním roce pak kandidoval do senátu. Postoupil sice do druhého kola, zvolen však nebyl. Dopředu přitom avizoval, že když se senátorem nestane, nebude se na nadcházejícím sjezdu ČSSD již znovu ucházet o pozici místopředsedy. Kromě těchto proher se Šmarda za dobu svého působení ve vedení sociálnědemokratické strany ničím výraznějším neprojevil.

Nyní přichází se svou nejasnou výzvou. Dá se ještě pochopit, proč ji nezveřejnil dříve. Sociální demokraté byli s největší pravděpodobností zaměstnáni svou přítomností ve vládě a až teď s blížícím se volebním sjezdem, který se zřejmě bude namísto ledna konat v březnu či dubnu, a volbami do poslanecké sněmovny se teprve začali zabývat svou budoucností a otázkou, co dál.

Nová vize a pár návrhů

Na druhou stranu, jaký význam Šmardova výzva má, pokud nadále nebude ve vedení sociálnědemokratické partaje? Jeho vliv na počínání sociální demokracie bude v takovém případě zákonitě omezený. Jestliže by to měl být právě on, kdo se za ČSSD stane tahounem široké spolupráce, kterou zmiňuje, těžko se mu to podaří v situace, kdy nebude mít v sociální demokracii významnější úlohu.

Dále čtěte

Rozhodnutí o budoucnosti ČSSD se asi odloží. Hamáček získá čas přesvědčit straníky, že je mezi jednookými králem

Sjezdy politických stran jsou odjakživa svátkem vnitrostranické demokracie. Ten nadcházející České strany sociálně demokratické se s největší pravděpodobností odloží. Původně…

Jedině že by skutečně Michal Šmarda zamýšlel dlouhodobý projekt, jehož součástí by bylo to, že se on sám nebo někdo z jeho okruhu v následujících letech – třeba i v době, kdy už strana nebude v dolní komoře – do jejího vedení vrátí. Taková vize je pěkná, je z ní však cítit rezignace na osud sociální demokracie v následujících měsících.

Místopředseda ČSSD píše: „Chci skromně podotknout, že dnes stojíme na novém rozcestí. Dnes nás na kusy rvou nové spory a nová dilemata. A znovu máme strach. Klimatická změna a konec uhlíkové ekonomiky ohrožují pracovní místa a klasický způsob našeho života. Digitalizace a robotizace přináší obrovské úspory a vytěsňuje spoustu pracovníků z jejich působišť v továrnách, obchodech, bankách, projektových studiích, logistických firmách, kuchyních, ale třeba i v nemocnicích nebo sociálních zařízeních. Globalizace a virtualizace procesů ničí trh s nemovitostmi, bere práci – co já vím, jak se to jmenuje – facility pracovníkům a třeba i úklidovým firmám. Už jen ty naše skvělé a pohodlné e-shopy budou postupně ničit segment drobných obchodů a služeb,“ zdůrazňuje Šmarda.

A dodává: „A v tuto chvíli je čas přijít s novou vizí. Tak jako před těmi sto padesáti lety. Právě teď je čas ukázat, že všechen ten vývoj nemusí být děsivou noční můrou. Že může být příležitostí k osvobození a novému, lepšímu životu. Tehdy, v době průmyslové revoluce, to sociální demokracie dokázala. Dokáže to dnes znovu? Myslím si, že to rozhodně nezvládne sama. Ale když se spojí s rozumnými lidmi, kterým leží na srdci osud slabších, tak by to vyjít mohlo. Mám pár návrhů, jak by to možná šlo.“

Michal Šmarda by o svých představách a návrzích měl asi nejdříve přesvědčit své spolustraníky v sociální demokracii a až pak vyvolávat veřejnou debatu o vytváření širokých spojenectví. Postup, který volí, je opačný a ne zcela logický. Svědčí to o jeho bezradnosti, protože moc dobře ví, že ČSSD je dnes zkrátka naladěná trochu jinak než on a minimálně do debaklu ve sněmovních volbách s ní v tomto ohledu moc hnout nepůjde.

Otázka je, jestli to po nich bude o tolik lepší. Sociální demokracie a její členové se přece jen ze dne na den nezmění a také nechuť, která vůči ní panuje mezi lidmi, s nimiž by se chtěl Šmarda spojovat, jen tak zničehonic nevyprchá.