KOMENTÁŘ / Další drtivé vítězství vládní strany. Právě to očekávala většina expertů na Indii ve chvíli, kdy v nejlidnatější zemi světa začaly parlamentní volby. Oficiální výsledky ale přinesly překvapení: Indická lidová strana (BJP) poprvé po deseti letech ztratila většinu v parlamentu. A dosud všemocný premiér Nárendra Módí bude muset vládnout v koalici.
Volební maraton v Indii je konečně u konce. Po téměř dvou měsících, kdy se postupně konaly sněmovní volby v různých státech indické federace, oznámila volební komise oficiální výsledky, které mnohé zkušené pozorovatele šokovaly. Vítězem se sice dle očekávání znovu stala Indická lidová strana (BJP), poprvé od roku 2014 však ztratila parlamentní většinu.
V praxi to znamená, že ačkoli bude ve funkci pokračovat dosavadní premiér Módí, při vládnutí se bude muset opírat o podporu menších (a ideologicky ne zcela kompatibilních) koaličních partnerů. Vítězství naopak poněkud paradoxně slaví druhá nejsilnější strana – Indický národní kongres (INC) – která v čele široké předvolební koalice nazvané Indická národní rozvojová a inkluzivní aliance (zkráceně INDIA) výrazně posílila.
Nacionalistická a přísně hinduistická BJP obsadí v dolní komoře parlamentu 240 křesel, tedy o desítky mandátů méně než při posledních volbách, a zásadně oslabila i v některých svých volebních baštách včetně klíčových států Gudžarát a Uttarpradéš. Indický národní kongres oproti počet poslaneckých křesel takřka zdvojnásobil a výrazně posílil i jeho koaliční partner, Socialistická strana (SP), která se v indické Sněmovně stane třetím nejsilnějším uskupením.
„Jedná se o mandát na obranu indické ústavy, proti růstu cen, nezaměstnanosti a zkaženému kapitalismu a také na záchranu demokracie,“ shrnul hlavní předvolební témata opoziční koalice předseda INC, Mallikarjun Kharge. „Lidé se rozhodně postavili proti Módímu osobně i proti stylu jeho politiky. Kromě toho, že jde o jasnou morální porážku, je to pro něj osobně obrovská politická prohra.“
Náboženská karta
Předseda Indického národního kongresu má bezpochyby pravdu v tom, že premiér Módí nemůže volební výsledky příliš oslavovat, ačkoli se i nadále udrží u moci. Nejenže přišla BJP o většinu, ale podle všeho ji opustila i část do té doby nejvěrnějších voličů v silně hinduistických oblastech – a to navzdory obzvláště tvrdé volební kampani, která se z větší části soustředila právě na náboženství.
Módí osobně se mimo jiné zúčastnil slavnostního otevření hinduistického chrámu ve městě Ayodhya, který byl postaven na místě mešity zničené rozvášněným davem v roce 1992. Vyznavače islámu, kteří jsou v Indii zdaleka největší náboženskou menšinou (hlásí se k němu na 14 procent obyvatel), pak před volbami označoval za „infiltrátory“ a opoziční INC obviňoval z toho, že chce přerozdělit hinduistický majetek právě mezi muslimy.
Vládní BJP přesto v tradičních státech ztratila velké množství křesel a Módí osobně ve svém volebním obvodu zvítězil těsněji než kdy v minulosti. Zatímco před pěti lety byl zvolen s rozdílen bezmála půl milionu hlasů, tentokrát premiéra od druhého na pásce dělilo „pouhých“ 150 tisíc hlasů. Hlavním důvodem pro oslabení popularity vládní strany i samotného premiéra je přitom hospodářská situace, která není zdaleka tak příznivá, jak by se mohlo zdát při zběžném pohledu na makroekonomická čísla.
Nespokojená mládež
Indická ekonomika v letech po koronavirové pandemii prudce rostla sedmi až devítiprocentním tempem, který překonal očekávání analytiků a nechal daleko za sebou i sousední Čínu, jejíž hospodářství loni zpomalilo na „pouhých“ 5 procent. Premiér Módí také inicioval řadu obřích infrastrukturních projektů včetně postavení neuvěřitelných 95 tisíc kilometrů dálnic.
Obyvatele Indie ale zároveň trápila vysoká inflace týkající se hlavně základních potravin, a především obří nezaměstnanost mladší části populace. Zaměstnání marně hledá více než 44 procent Indů ve věku mezi 20 až 24 lety a obtíže najít dobře placenou práci mají i miliony mladých lidí s univerzitním vzděláním. Nezaměstnanost mezi čerstvými držiteli univerzitního diplomu dosahuje bezmála 30 procent, zatímco u Indů, kteří neumí číst a psát, je skoro desetkrát nižší. Velká část nových pracovních míst totiž v Indii nevzniká v sektorech vyžadujících vysokou kvalifikaci, ale v zemědělství nebo stavebnictví, kde jsou finanční podmínky zpravidla tristní.
„Indická ekonomika nedokázala vytvořit dostatek dobře placených pracovních míst v nezemědělských odvětvích pro vzdělané mladé lidi, což se odráží v jejich vysoké a stále rostoucí míře nezaměstnanosti,“ upozorňuje nedávná zpráva Institutu pro lidský rozvoj (IHD) a Mezinárodní organizací práce (ILO). Problémem je paradoxně i rozmach digitálních technologií v čele s robotizací a umělou inteligencí, kvůli kterému se prudce snižuje poptávka po zaměstnancích v IT.
Neschopnost Módího vlády vyřešit vysokou nezaměstnanost mezi mladými a vzdělanými lidmi vedla k tomu, že ho tato prudce rostoucí část indické populace v letošních volbách opustila. Alianci INDIA se navíc podařilo úspěšně apelovat na část obyvatel s tím, že Nárendra Módí vykazuje nejen nacionalistické a nábožensky netolerantní, ale i vyloženě autoritářské tendence.
Vyzkoušet si to ostatně mohla na vlastní kůži, protože těsně před volbami bylo zatčeno několik vysoce postavených opozičních politiků včetně premiéra Národního svazového teritoria Dílí, Arvinda Kejriwala, který čelí obviněním z údajné korupce. Aliance INDIA kvůli tomu uspořádala masové demonstrace s cílem „zachránit demokracii“ nebo 6600 kilometrů dlouhý pochod napříč patnácti různými indickými státy. „Naše země směřuje k diktatuře. Vláda jednoho muže vede Indii do záhuby,“ varoval před volbami Uddhav Thackeray, vůdce menší regionální strany Šiv Šena.
Nová zkušenost: koalice
Přestože Módí ve volbách výrazně oslabil, jeho spojenci stále ještě získali dost hlasů na to, aby s nimi mohl vytvořit novou vládu a zůstat v jejím čele. Největším koaličním partnerem BJP bude regionální Strana země Telugu (TDP), která reprezentuje obyvatele Indie mluvící telugštinou. Jedná se o třetí nejrozšířenější jazyk v zemi po hindštině a bengálštině, kterým v jihovýchodní části Indie (zejména pak ve státech Ándhrapradéš a Telangana) mluví na sto milionů lidí.
Dlouholetým šéfem TDP je politický matador, Nara Chandrababu Naidu, který sice Módího podporuje, zároveň se ale očekává, že bude požadovat vysokou ministerskou pozici. TDP by paradoxně mohla mít na Módího pozitivní vliv, protože je považována za sekulární stranu, která nesouhlasí s premiérovou snahou udělat z Indie čistě hinduistický stát. Stejné postoje zastává i druhý hlavní koaliční partner, Sjednocená lidová strana (JDU), jejíž voličská základna leží primárně v chudém státě Bihár na východě Indie a spoléhá se mimo jiné i na podporu podstatné části místních muslimů.
Nutnost nacházet dohodu s koaličními partnery bude pro Módího nová a zcela nezvyklá zkušenost. Od svého nástupu do premiérského postu v roce 2014 totiž vládl sám a podle mnohých pozorovatelů poměrně autokraticky. „Je to velká neznámá. Módí do této chvíle fungoval pouze jako lídr s absolutně centralizovanou mocí,“ popisuje politolog Neelanjan Sircar z Centra pro politický výzkum v Dillí, podle kterého bude muset být premiérovo nové funkční období „o něco umírněnější“.
Ten samý pohled sdílí novinář Nilanjan Mukhopadhyay, který je zároveň autorem Módího biografie. „Předseda vlády bude nucen vyslechnout stanoviska jiných lidí. Povede to k větší demokratizaci a zdravé roli parlamentu. Módí se bude muset stát takovým typem lídra, kterým dosud nikdy nebyl,“ domnívá se Mukhopadhyay.
Dědictví studené války
Koaliční vláda, která bude postupovat dovnitř země umírněněji doposud, je samozřejmě dobrou zprávou pro indickou společnost a zejména pro náboženské menšiny. Západní partneři Indie pak mohou být spokojeni s tím, že se největší demokratická země na světě nevydává směrem k diktatuře jednoho muže, jak před tím varovaly mnohé organizace a ostatně i samotná indická opozice.
Na druhou stranu ale není možné očekávat, že by se zásadně proměnilo dosavadní indické lavírování mezi Západem a Ruskem, které je mnohem staršího data, než kam sahají počátky Módího vlády a souvisí ještě se vzájemnými vztahy za dob studené války. Tehdy byla Indie součástí takzvaného Hnutí nezúčastněných zemí, a přestože se Západem povětšinou udržovala korektní vztahy, ve svém soupeření se sousedním Pákistánem a komunistickou Čínou se spoléhala na podporu Sovětského svazu.
Součástí této politiky byly i dodávky sovětských zbraní, kterými je dosud vyzbrojena drtivá většina indické armády. Země se sice od začátku invaze na Ukrajinu pokouší o větší diverzifikaci a stále více nakupuje zejména od Francie, dodnes je však významně závislá na dovozu ruských zbraní. Indie také od Putinova režimu dováží v rekordním množství zlevněnou ropu a uhlí, které živí tamní hospodářský růst. Západ přitom dosud nepředstavil žádný plán na to, jak ruskému vlivu v Indii efektivně konkurovat.
Infobox: Jak se volí v Indii
Parlamentní volby ve zdaleka největší demokracii na světě jsou mimořádně komplikovaný proces. V Indii je na 969 milionů oprávněných voličů, což je společně s obrovskou rozlohou a geografickou různorodostí země jedním z důvodů, proč se tamní volby pořádají v sedmi různých etapách: první státy začínají volit již 19. dubna, zatímco poslední až 1. června.
Volební zákon určuje, že hlasování musí být přístupné všem, což často vyžaduje neuvěřitelné úsilí. Například v roce 2019 byla volební urna pro tamního kněze dopravena až do odlehlé lesní oblasti národního parku Gir v Gudžarátu, v letošních volbách pro změnu volební úředníci museli kvůli jediné voličce cestovat desítky kilometrů do vesnice ve státě Arunáčalpradéš na hranici s Čínou.
V dolní komoře indického parlamentu (Lok Sabha) zasedá celkem 543 poslanců, 131 křesel je přitom vyhrazeno znevýhodněným kastám a kmenům, které tvoří zhruba čtvrtinu indické populace a ústava jim poskytuje různé výhody například v přístupu ke vzdělávání. Třetina poslaneckých mandátů bude také v budoucnosti vyhrazena ženám, které dosud neměly významné politické zastoupení – v letošních volbách bylo kupříkladu zvoleno pouze 74 žen, tedy o čtyři méně než v roce 2019.