NÁZOR / Ruská propaganda již léta halasně vytrubuje, že už samotné rozšiřování NATO na východ představuje existenční hrozbu pro ruskou bezpečnost. To se nedělo. Stačí se podívat na čísla. Celé roky – vzdor rozšíření aliance o několik zemí – ve skutečnosti třeba počet tanků a vojáků NATO v Evropě klesal. To skutečně nevypadalo na chystané přepadení Ruska.
Politolog Ilja Matvejev připomíná, že podle zprávy think-tanku RAND z roku 2018 počet vojáků NATO v Evropě klesl z 992 tisíc v roce 1991 na 398 tisíc v roce 2016. Ten poslední údaj již zahrnuje i armády nových členských zemí NATO. „Zdá se, že jejich ‚přechod na stranu nepřítele‘ oproti období studené války (od Varšavské smlouvy k NATO) by měl změnit poměr sil nikoli ve prospěch Ruska. Počet evropských armád se však snížil natolik, že armády nových členů NATO celkový obraz nezměnily,“ konstatuje politolog.
Další čísla také dost vypovídají. Počet amerických vojáků v Evropě se snížil z 350 tisíc v 80. letech na 30 tisíc ve druhé polovině roku 2010, což je snížení na méně než desetinu. Na vrcholu studené války bylo v Německu necelých šest tisíc tanků Abrams a sedm tisíc tanků Bundeswehru. V roce 2013 bylo posledních několik desítek Abramsů převezeno z Německa zpět do USA a v Německu nezůstala vůbec žádná americká těžká výzbroj. Bundeswehr měl v té době 244 tanků Leopard, z nichž pouze 95 bylo plně bojeschopných. Pobaltské státy – noví členové NATO sousedící s Ruskem – neměly vůbec žádné vlastní tanky. Převaha ruského Západního vojenského okruhu nad nimi v počtu vojáků a výzbroje byla drtivá.
Vojenské simulace ukazují, že USA a NATO nemají žádnou možnost, jak pobaltské státy před ruským útokem ubránit. Vstup pobaltských států do NATO je vojenský problém pro NATO, ne pro Rusko.
„Zakládající akt NATO-Rusko“, podepsaný v roce 1997, deklaroval odmítnutí umístění stálých jednotek NATO v nových členských zemích. Tato zásada byla striktně dodržována až do roku 2014.
„Ve východní Evropě nebyly žádné základny NATO! Ve skutečnosti se ani po roce 2014 nic nezměnilo – navzdory ruské agresi bylo v Polsku a pobaltských státech umístěno pouze 4,5 tisíce vojáků NATO, což je méně, než je hranice ‚významných bojových sil‘ stanovená v Zakládajícím aktu,“ připomíná Matvejev.
Rusko probudilo NATO
Masivní Putinova invaze na Ukrajinu znamenala pro NATO probuzení z pasivity.
„Pokud deset let v řadě děláte vše pro to, abyste vyvolali obrannou reakci svých sousedů na vlastní agresi, samozřejmě se vám nakonec takové reakce dostane. Nyní se Evropa bude proti Rusku bránit všemi možnými způsoby, je to nevyhnutelné. Ale před rokem 2014 to neměla v plánu (natož aby zaútočila). Hodně štěstí při konfrontaci s protivníkem, jehož celkový HDP je asi dvacetkrát větší než váš,“ uzavírá Matvejev.
Jak vypadalo údajné „obklíčení Ruska“ ze strany NATO ještě v roce 2022, bylo předmětem satirických komentářů doprázených mapkou, kde byla linie „obklíčení“ vyznačena. Bez zvětšovacího skla ji bylo obtížné hned vidět.
„Geniální“ strategie Vladimira Putina vedla k rozšíření NATO o Finsko a Švédsko, k přílivu západních zbraní na Ukrajinu a k ruským ztrátám na lidech a technice, které nepůjde ještě mnoho let nahradit. Rusko se stalo vazalem Číny a svoji ekonomiku vrátilo třicet let zpět. Fašistické režimy ale potřebují ke svému udržení obraz vnějšího nepřítele. Jedině tak se dají zdůvodnit vystupňované represe, chátrání státu, utajování informací a pokytování výhod loajálním příslušníkům ozbrojených složek.
Že fašistické režimy své problémy maskují expanzí navenek, není nic nového. Když se ale vojenská dobrodružství nezdařila, vedlo to nakonec k jejich konci.