Přes husté borůvčí vykukují dozrávající namodralé plody a vzrostlé duby zachytávají první dešťové kapky. Hustý lesní porost propouští tankové střely, na zatažené obloze problikávají světla vrtulníků a burácejí Gripeny schované za bouřkovými mraky. Jsem někde v Brdech mezi Dobřívem, Strašicemi a Skořicemi. Sešla jsme z lesní cesty a brodím se světle zeleným mechem. Zastaví mě voják. „Tady je východ, ale pojďte, když už jste vyšlápla ten kopec,“ a s úsměvem mě pouští na Bahna. Udusaná hlína se ze suchého prašna pod kapkami deště právě proměňuje v jemné bahno.

Dvacátý sedmý ročník Dne pozemní armády Bahna 2016, který se tradičně koná v oblasti Zadních Bahen, v prostoru obehnaném brdskými lesy, začal v sobotu už v devět hodin ráno. Oblíbený svátek vojenské techniky a bojových ukázek organizuje Armáda České republiky reprezentovaná Velitelstvím pozemních sil.

https://youtu.be/Sl_rTmtq1ms

Obce rozpínající se na trasách, které desetitisíce návštěvníků odvádějí k odstavným parkovištím v Dobřívě a ve Strašicích, byly celé dopoledne obtěžkané kolonami. „Stáli jsme už od Pavlovska, trasu dlouhou asi pět kilometrů jsme jeli hodinu a půl,“ říká mladý muž z nedalekých Rokycan, který na Bahna přivezl svého malého syna, aby mu ukázal bojovou techniku. „Nejvíc jsme se těšili na přelet Gripenů, který jsme naštěstí stihli,“ dodává a rozevírá deštník, protože se znovu rozpršelo.

Ukázka obrany českých hranic

Lidé s malými dětmi, nadšenci vojenské historie i obdivovatelé novodobé armády, někteří oblečení do maskáčů s vlajkami České republiky, pozorují komentovanou bojovou ukázku, která začala pět minut před půl druhou odpoledne. Před diváky se odehrává boj o symbolickou osadu Bouda a nedaleký most. Do boje se zapojují Pandury, tanky, Alky, Kajmani i transportní a bojové vrtulníky.

Obrannou operací chtěla česká armáda divákům ukázat zamezení postupu nepřítele. „Chtěli jsme divákům přiblížit výcvik vojáků doma i v zahraničních misích. Během hodinové akce se představily pozemní a vzdušné síly, které demonstrovaly naše odhodlání chránit státní hranici a obyvatele České republiky,“ říká velitel Pozemních sil AČR generálmajor Ján Gurník.

Po skončení bojové ukázky vjíždí před diváky historická pásová technika. Tanky T34, T55 a T 72M4 CZ obratně předvádějí otočky a rychlé manévry. Ohlušující výstřely proříznou čas od času vzduch, který pročišťuje déšť. Záběry přenáší i velká obrazovka, kterou ale sleduje jen pár lidí postávajících stranou a svírajících kelímky s pivem.

Hned ve vedlejším stanu se za třicet korun prodávají velké vojenské pláštěnky. Protože kapky houstnou, oblékám si také jednu. Sahá až na zem a já si, jak vedle sebe tlačím v bahně kolo, trochu nepatřičně vzpomínám na faráře Otíka z kultovního českého filmu Slunce seno. Jen místo košíku s bylinkami přehazuju přes řídítka brašnu s fotoaparátem.

Vrtulníky české i americké armády

Míjím největší lákadlo letošních Bahen, bitevní vrtulník americké armády AH-64 Apache. Na heliportu ale svoji vrtuli roztáčí přepravní vrtulník české armády MI 171. Rychlost nabírá na obrátkách a zvířený vzduch provoněný kvetoucí loukou vysušuje promoklá trička lidí, kteří stojí okolo. Nakonec se vrtulník, kterému se v kódovém označení NATO říká HIP, zatímco v ruských službách ho označují jako Mi-8M, rychle vznese a mizí někde za tmavě zelenými lesy. Je po všem.

Když scházím rozbahněnou cestou zpátky na asfaltku, všímám si nápisů v azbuce. Mimoděk se pořadatelů ptám, jestli v některém ze stanů najdu americké vojáky. Protože bych je ráda pozdravila – jen tak ze slušnosti. Jenže prý už odletěli Apachem. A letos tady byli jen dva. Alespoň mi to tvrdí mladý český vojín, který si přes maskáčovou uniformu přehodil pořadatelskou oranžovou vestu.

Sjíždím na kole cestou, kterou sem tam dláždí lesknoucí se kameny, a míjím zástupy lidí. Prý jich letos na Bahna přišlo kolem 50 tisíc. Všimnu si i známého pána, který si svého malého syna vysadil na záda. Jsou unavení, spokojení, ale nejsou nadšení. „Byl jsem tady před dvěma lety a bylo to lepší. Nějak to upadá.“ Pokyvujeme na sebe hlavou a říkáme si, že to snad není předzvěst nějakého dalšího úpadku.