Na chodníku u Hamáčkovy chalupy se ocitl nápis RUSKO. V azbuce. Není divu

Dosud nerozpletená hromada lží, nejapných výmluv a podivností všeho druhu provázejících zamýšlenou, leč nakonec neuskutečněnou cestu vicepremiéra, ministra vnitra a v té době i zastupujícího ministra zahraničí Jana Hamáčka do Ruska vzbudila mnoho reakcí. Aktuálně přiměla neznámého „lidového umělce“ ozdobit v noci na sobotu chodník před ministrovou chalupou. Konkrétně nápisem ROSSIJA vyvedeným v azbuce. Může se tomu ale někdo divit?

Prapodivná, dosud nevysvětlená cesta-necesta Jana Hamáčka do Moskvy v době, kdy nejen on už věděl o ruské účasti na výbuších ve Vrběticích, budí vcelku pochopitelně vášně nejen ve všech patrech politiky, ale i mezi běžnými občany. Jeden z nich tak právě teď vyjádřil svůj názor na počínání ministra vnitra stručným nápisem. Nemálo lidí už má totiž hovorově řečeno plný zuby mlžení, odpovědí-neodpovědí, Hamáčkových řečí o pouhé údajné kamufláži a stále nevysvětlené záležitosti s možným úmyslem vyobchodovat v Kremlu mlčení o útoku s následkem dvou mrtvých za nákup neschválené vakcíny Sputnik.

Zvlášť když Seznam Zprávy přišly s novým zjištěním, že oficiální žádost o letoun, který by v pondělí 19. dubna přepravil asi deset lidí do Moskvy a poté zpět do Prahy, přišla z Hamáčkova ministerstva vnitra na Metnarovo ministerstvo obrany ve středu 14. dubna. V pátek Lubomír Metnar (ANO) podepsal souhlas. Hned nato, v sobotu 17. dubna – tedy téhož dne, kdy premiér Babiš s vicepremiérem Hamáčkem nečekaně vystoupili na oné již známé, doslova výbušné tiskové konferenci o kauze Vrbětice – ministerstvo vnitra svou žádost stáhlo.

Lidé jsou právem naštvaní a smutně přesvědčení, že pravdu se nikdy nedozví a že „papalášům“ projde všechno bez následků. Redakce Aktu.cz přišla se sdělením, že psaní na chodníky před domy patří, nejen v obci Oskořínek na Nymbursku, kde má Hamáček chalupu, k běžným májovým tradicím. Píše se tam prý kdeco kdekomu. Ovšem jen tento nápis, přestože není nijak vulgární, výhrůžný ani podobně závadný, řeší policisté, což potvrdil mluvčí středočeské policie Pavel Truxa. Podrobné informace přinesl portál Blesk.cz, kde si můžete prohlédnout i fotografie zmíněného díla.

Z rádoby odvážného a rázného borce v červeném svetru, který na počátku koronavirové pandemie heroicky hlásal, že v krizi nás ochrání, se obratem stal slaboušek fňukající, kterak mu všichni ubližují a křivdí, přestože on prý všechno zvládl skvěle. Nevděčníci jedni. Svetr je asi v prádle, či spíš už dávno v popelnici, a jeho bývalý super-hero majitel si pateticky stěžuje, že se mu zhroutil svět, že prožívá nejtěžší okamžiky života, že mu chodí výhrůžné maily, že se ho děti ptají, zda půjde do vězení.

Je to poslední dobou taková móda. Móda kňučení, dovolávání se soucitu a uplakané vypočítávání křivd. Vrcholový politik, který se chová jako ubulený malý kluk, kterému dal táta po zásluze na zadek, přesto budí u některých voličů místo pohrdání sympatie. Snad je za tím ochranitelský komplex určité části voličstva nebo ztotožnění s vlastním „nehrdinstvím“ – to by musel posoudit psycholog. Opravdovým proslulým přeborníkem v této disciplíně je už léta předseda vlády Andrej Babiš. Tomu už podobné nedůstojné počínání a ukřivděné fňukání vyneslo například nelichotivá, leč vcelku nápaditá přízviska národní kňučedník nebo (v odkazu na psí rasu) slovenský kňourač.

A je tu i další, snad ještě odpudivější móda – ohánění se dětmi. Na tuto vlnu právě úspěšně naskočil i Hamáček, dojemným vykreslováním obrazu ubohých dítek zděšených myšlenkou, že jejich otec by se mohl ocitnout v nápravném zařízení. Inu, povězme si to po pravdě – mohl. Předně je snad ale jeho vlastní otcovskou povinností chovat se tak, aby nic takového nejen nehrozilo, ale aby to ani nikoho nemohlo vážně napadnout.

A opět je tu velký vzor Babiš, kterého taky nikdo nenutil zatahovat své děti do dotačních podvodů a dělat z nich bílé koně. Což mu ovšem nebránilo ve sněmovně ohledně kauzy Čapí hnízdo (ve které vyšetřovatel aktuálně požádá o podání obžaloby) pateticky vyvolávat, že rodina je mu vším, že je tím nejcennějším, co má. Současně ovšem – aniž by v tom spatřoval protimluv – neváhá své dospělé děti na veřejnosti označovat za duševně choré, mávat před kamerami jejich údajnými diagnózami a svého staršího syna Andreje přede všemi ponižovat, znevažovat jeho slova a dělat z něj nedůvěryhodného blázna, který neví, co mluví. Nemluvě o tom, že ho uklidil z dosahu vyšetřovatelů své korupční kauzy a nechal zavléct na okupovaný Krym, podle vlastních slov AB juniora ve velice svérázné „péči“ ruského prodavače kol, poté zaměstnance Babišova Agrofertu.

Nemužné skučení je zkrátka v kurzu. Právě tak zbaběle si počínal i Václav Klaus mladší, když si před třemi lety 17. listopadu na Národní třídu vzal doprostřed davů svoji malou dcerku. A to i když dobře věděl a mohl sám vidět, že politici jeho typu tam toho dne opravdu nebývají přijati s otevřenou náručí, nýbrž je vítá ohlušující pískot, volání „Fuj!“ nebo „Hanba!“ či podobné hlasité projevy nelibosti. Nikdy však násilí. Poté jsme ale mohli číst a slyšet ufňukané zvěsti o tom, jak velmi se jeho holčička bála a jak je to vlastně hrozné křičet a pískat na politiky.

Používat děti, od malých po dospělé, jako štít, schovávat se za ně, stejně jako si poplakáváním vynucovat soucit, je zkrátka jedním z nechutných projevů pokleslosti dnešních politiků, kterým pojmy jako čest a chlapskost nic neříkají. A když už jsme tedy začali u těch lidových zvyků, jakými je psaní na silnici, můžeme právě tak lidově říci, že tady u nás v České republice něco smrdí. A pořádně.

Autorka je řadovou členkou TOP 09.