Jiří Paroubek FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Jiří Paroubek a Václav Klaus mají některé vlastnosti společné. Přebujelé ego a značné přecenění svého historického významu. Kromě toho také spasitelský komplex, pomýlenou zahraniční politiku a neschopnost unést ztrátu politického významu. Proto se také při každé příležitosti přimknou k těm nejpodivnějším politickým silám. Pro ty ostatní nemají už žádnou cenu.
Jiří Paroubek nevynechal slet protidemokratických a prokremelských sil na Václavském náměstí a pronesl tam řeč.
Zmínil svou revoluční minulost. „Byl jsem jeden z vás, kdo tady na Václavském náměstí před 33 lety stál a zvonil klíči. Věřil jsem ve změnu. Že budeme žít svobodně, v prosperující a nezávislé zemi,“ zavzpomínal Paroubek.
Pak si postěžoval, jak těžké časy nyní panují: „Dnes se ale často nemohu ubránit dojmu, že jsme se nějak vrátili v čase. Česká televize už zase lže. Lidé se bojí svobodně říkat své názory, které jsou v rozporu s oficiálními představami současné vlády.“
V čem údajně lže Česká televize a kteří lidé se bojí říkat své názory, to nějak neupřesnil. Je zábavné sledovat osoby, které si přes různá média a na mítincích stěžují na cenzuru a jak jsou umlčováni.
Značnou část jeho řeči ale zabralo spílání vládě, která podle něj žene zemi do chudoby a zkázy. „Obávám se ale, že jsme teprve na počátku velké krize. Můžeme se všichni oprávněně strachovat, že nebude plyn. Obávám se, že díky hazardérské energetické politice Fialovy vlády a Bruselu tak zkrachují stovky českých firem. A na dlažbě se rázem ocitnou statisíce lidí,“ prorokoval Paroubek.
Pak opakoval mantru o tom, co může za chudobu, a naladil se na frekvenci proputinských trollů.
„Klíčem k odstranění drahoty je ukončení války na Ukrajině. Vláda v tom nic nedělá, a jsme přitom předsednickou zemí Evropské unie, vůbec nic, ještě přilévá olej do ohně. Nehájí národní zájem. Hájí zájmy některých našich zahraničních přátel, které ovšem nejsou vždy totožné s našimi zájmy. A proto musíme této protinárodní, protilidové, zpupné, arogantní vládě vzkázat: My si to líbit nenecháme! Nejsme ovce. Jděte pryč!“ zahřímal náš revoluční vůdce.
Jiří Paroubek si nejspíš nevšiml, že ekonomické problémy má teď značná část světa, země Evropské unie i Spojené království. Má je i Orbánovo Maďarsko klanící se Moskvě. Nejsme žádný izolovaný ostrov. Covid a válka jsou celkem známé příčiny současných problémů. Pod slovem válka máme na mysli především závislost na ruském plynu. Koho asi Paroubek myslel, když řekne větu o zájmech „některých našich zahraničních přátel“? Tím myslel americký imperialismus, nebo koho? Nejspíš, byl to přece on, kdo pilně pracoval na zmaření plánů na stavbu amerického radaru v Brdech. On hlásal politiku „mnoha azimutů“ a bylo jasné, jaké by rád přidal. Nemá co kritizovat energetickou politiku vlády Petra Fialy a „Bruselu“. Zajistil snad naši nezávislost na energiích z podivných zemí s Ruskem v čele?
Když expremiér a exšéf ČSSD mluví o „přilévání oleje do ohně“, čímž zjevně myslí podporu Ukrajiny proti agresi, stojí na straně falešných bojovníků za mír. Bez pomoci by Ukrajina utrpěla další ztráty území, vystavila by své občany ruské okupaci s následnými ztrátami na životech, mučením, deportacemi, ztrátou svobody a chudobou. Kdo je proti účinné pomoci Ukrajině, buď následky kvůli své hlouposti nevidí, nebo pracuje pro Kreml.
Hrozné je, že někdo jako Jiří Paroubek byl v této zemi premiérem a skoro se jím stal znovu. Je to i smutné vysvědčení pro lidi, kteří ho snad považovali za úžasného politika, státníka a bojovníka za zájmy země. Přitom to byl jen funkcionář bažící po moci a schopný se kvůli svým cílům spojit s kýmkoli. Dnes už se vyskytuje vedle toho nejodpudivějšího bahna, jaké lze u nás spatřit. Dopadl stejně, jako skončili Zeman a Klaus. Bažení po moci bez hodnot a vkusu k takovým koncům prostě zákonitě vede.
