Nedostatek dostupného bydlení, škol a školek byl už před válkou. Teď to musíme řešit pro další lidi, říká Bartoš

Ivan Bartoš (Alena Spálenská / se souhlasem autorky)

Ivan Bartoš | FOTO: Alena Spálenská / se souhlasem autorky

Snažíme se reflektovat, že rozpočet je strašně deficitní, a zároveň pomoc nastavit tak, aby působila, kde je to potřeba; odpustit DPH na nulu, jak to navrhl Andrej Babiš, prostě nelze v souvislosti s evropskými pravidly, říká v rozhovoru pro deník FORUM 24 místopředseda vlády pro digitalizaci a ministr pro místní rozvoj Ivan Bartoš. Odpovídá rovněž na otázky, jaké úkoly a výzvy pro něj v aktuální situaci vystoupily do popředí a zda je Green Deal překonaný. Předseda Pirátské strany se také vyjadřuje k problematice dostupnosti bydlení a nerovnostem mezi regiony.

První věta programového prohlášení vaší vlády zní, že přichází požádat o důvěru sněmovnu v době, která bez nadsázky patří mezi nejsložitější a nejnáročnější období naší novodobé historie. To byl leden, od té doby se stala spousta věcí. Není doba, ve které jsme a která nás čeká, ještě mnohem náročnější a složitější?

Je to tak. Je vidět, že věci se mění strašně rychle a do krizí, které byly způsobené covidem, se promítají další, ať to byly pády dodavatelů elektrické energie a zemního plynu typu Bohemia Energy, nebo inflace, která roste rychleji, než se čekalo. A teď v souvislosti s konfliktem na Ukrajině se to ještě akceleruje. Zvyšovaly se ceny pohonných hmot, i když navýšení na čerpacích stanicích se mně z pohledu spotřebitele či občana nejevilo adekvátní situaci. Rostlo to rychleji, než vyžadovala situace vzhledem k cenám komodit. Nyní se již ceny vrací na nižší hladiny.

Stát dal souhlas se zahájením výběrového řízení na dodavatele nového jaderného zdroje v Dukovanech (Úřad vlády / se svolením autora)

Je to těžké období. Ke všem krizím, které už běžely, když vláda nastupovala, přibyla další. Jsem rád, že jsme zvládli omikron. Vláda v tom zafungovala dobře, i když samozřejmě některé interpretace kroků vlády vzbudily na jedné straně chválu, na druhé straně kritiku. Přestože někteří volali po nutnosti lockdownu, Fialova vláda nakonec zemi vlnou omikronu provedla důstojně.  

Do toho začal konflikt na Ukrajině a je to i dvacet hodin denně práce, protože jsou krizové štáby na jednotlivých rezortech, řeší se cyber security, jednáme v mezinárodních kruzích. Byl zřízen ústřední krizový štáb, musel se aktivovat nouzový stav v souvislosti s nárůstem lidí, kteří utíkají z válečného konfliktu. Cítíme teď v České republice obrovskou jednotu, i vláda má obrovskou podporu v tom, co dělá. Co se týká pomoci, šli jsme už od začátku daleko za standard EU, ale příchod uprchlíků dřív nebo později samozřejmě začne mít dopady i na kvalitu života lidí v České republice. Musíme to zmírnit, protože nechceme další krizi národa, další rozštěpenost. Na tom pracuji i v kontaktu s Evropskou komisí.

Když říkáte zmírnit, co přesně tím myslíte?

Stále jsme vláda České republiky, musíme řešit život lidí tady, na který mají tyto věci samozřejmě vliv, třeba vysoké ceny pohonných hmot, které zdražují vše. Zároveň v danou chvíli, když se nám výrazně podařilo snížit deficit rozpočtu, najednou přicházejí vícenáklady, které samozřejmě souvisejí s řešením situace lidí, kteří utíkají před válkou. V Evropě se teď nebavíme o ničem jiném. Řeší se, jak evropské peníze použít k tomu, aby zde byl balíček finančních prostředků do regionů, kam lidé přicházejí a kde potřebují zázemí. Jednám v EU o miliardě eur například z Národního plánu obnovy. A pojďme si říct, že nedostupné bydlení či nedostatek škol a školek byl u nás problém objektivně už před válkou, aniž by přicházeli lidé z Ukrajiny, a teď to musíme řešit pro další množství lidí, což je těžké.

Předseda hnutí ANO Andrej Babiš vaši vládu kritizuje, že děláte málo ohledně vysokých cen energií a že byste měli plošně do června odpustit DPH z energií a zrušit poplatek za obnovitelné zdroje.

Andrej Babiš je populista, který budoval Potěmkinovy vesnice, některé dokonce otevíral, ale to, co jeho vláda poslala do médií potom, kdy už premiér Babiš věděl, že nebude pokračovat, to byly ještě další naložené miny na nově vznikající vládu. Protože všechny jeho sliby, plošné navýšení mezd o 1400 korun nebo Havlíčkem vyhlášené celoplošné covidové dotace, nic z toho v rozpočtu nebylo zaneseno. Přitom deficit by to navýšilo o dalších 50 miliard korun. A to ještě Putin nezaútočil na Ukrajinu. Snažíme se reflektovat, že rozpočet je strašně deficitní, a zároveň pomoc nastavit tak, aby působila tam, kde je to potřeba. Odpustit DPH na prostou nulu, jak to navrhl Andrej Babiš, prostě nelze v souvislosti s evropskými pravidly. Pomáhejme cíleně. Nelze však projít krizí tak, aby to lidé nepocítili. Musíme měnit i vzorce svého každodenního chování.

Alena Spálenská / se souhlasem autorky

FOTO: Alena Spálenská / se souhlasem autorky

Babišova vláda to ale za listopad a prosinec udělala.

Protože Andrej Babiš už věděl, že to nebude muset nikdy řešit. Nevede to ani k žádné faktické úsporné činnosti, protože budete mít úplně stejnou spotřebu, akorát tam nebude DPH. Udělal se balíček pro skutečně nejpotřebnější skrze MPSV, další se chystají na MPO. Přiznám se, že žádosti na různou pomoc jsou komplikované. Kdybychom byli v digitalizaci o pět let dál, nejsou tam všechny ty přílohy a je tam zjednodušené vyplácení, ale typ nástroje, který jsme použili, vyžaduje vykazování těchto věcí. Jinak by se musel vytvořit nový nástroj, a to v té rychlosti nešlo. Bavíme se o tom, jakým způsobem to nastavit pro malé a střední firmy. Debata se také musí vést třeba o tzv. carbon dividend, kterou u nás začal Jakub Michálek. Hovoří o tom 28 nositelů Nobelovy ceny a v určitý moment by se skutečně mělo přijít i s nějakým řešením pro střední třídu, ale mělo by to být vymyšlené tak, aby to neshrábli distributoři energií. Ale nástroje už připravené máme.

Co přesně to znamená?   

Jde o to najít zdroj financí, který plošně vyrovná hladinu výdajů, protože v danou chvíli odcházejí peníze přes ČEZ a přes poskytovatele energií i v rámci DPH státu a stát by měl uvažovat o tom, jak peníze případně vrátit občanům tak, aby to bylo spravedlivé. Některé domácnosti jsou energeticky velmi šetrné, tam asi nemá smysl jim poskytovat zelené peníze na to, aby si ještě více utemovaly okna. A není to jenom otázka domácností, je vidět, že energetická náročnost budov, o které tady byly dlouhé debaty ve sněmovně, zda tam má být štítek nebo ne, má samozřejmě přímý efekt.

Nezávislost na fosilních palivech a plynu

Andrej Babiš také říká, že Green Deal je překonaný. Souhlasíte s tím?

Myslím si, že aktuální krize v souvislosti s odklonem od zdrojů, které státy měly z Ruska, což je zejména plyn, může znamenat ve faktické činnosti států na chvíli krok zpátky, přesto řešením skutečně je OZE a více nezávislosti na fosilních palivech a plynu.

V jakém smyslu?

Hovoří se o tom, ale není to úplně možné, že by se třeba otevřely některé německé jaderné elektrárny. Česká republika zatím k plánovanému útlumu fosilních elektráren nedošla, ale mohou tam teď být v aktuálním řešení nějaké kroky na straně Německa. To nevylučuji. Dlouhodobě se však ukazuje, jak je důležité být energeticky nezávislý. Věřím, že jako Česká republika nebudeme nikdy v Evropě ohledně energetiky fungovat ostrovně. Ani to nejde, ale musíme pracovat na tom, aby závislost na fosilních palivech, zejména těch, která jsou mimo území Evropské unie u libovolných dodavatelů, byla výrazně nižší.

(Archiv)

Otázkou je, zda v danou chvíli je zvládnutelné efektivně financovat všechny pilíře, které jsou z pohledu demokratických zemí důležité. Jestli má něco rozvratný efekt, je to ztráta soudržnosti lidí, rozpolcená společnost. Na jedné straně máme cíle Green Dealu, a ty nikdo v Evropě nezpochybňuje, byť v tuhle chvíli se všichni baví o Putinově invazi na Ukrajině. Na druhé straně z pohledu Evropské unie i jednotlivých států, pokud jsme na prahu další studené války, musíme dát peníze taktéž na zbrojení a armádu za účelem obranyschopnosti. Věřím, že nejsme na hranici třetí světové války, ale minimálně se obnovuje určité vyvažování, než se to na Ukrajině posune do stabilní polohy. Je tady tím pádem otevřená otázka na obranyschopnost zemí Evropské unie a vnější hranice NATO.

Zároveň je tady otázka sociální krize kvality života. Diktatury a autoritářské režimy k tomu, aby fungovaly, nepotřebují funkční ekonomiku, ale demokratické státy, které lidem garantují určitou kvalitu života a svobodu, potřebují mít funkční ekonomiku a do toho budou muset jít peníze, například na vyrovnávání sociálních dopadů. To jsou tři pilíře a je velmi náročné se starat o všechny tři najednou, protože zdroje jsou omezené. Ale politici si to uvědomují.

Z toho, co říkáte, ale vyplývá, že je nutné se soustředit na všechny tři.

Je to potřeba, ale nemůžete říct, teď uděláme takovýto zásek do rozpočtu, protože potřebujeme obnovit armádní vybavení, které jsme poslali na Ukrajinu. Je tam důležitá spolupráce Evropy. I z pohledu řešení sociálních dopadů příchodu lidí na území evropských států. Tímto směrem politici v Evropě jednají a spoluúčast na řešení krize je reálná.

Krize a jejich akcelerační efekt

Přesunu se k ministerstvu pro místní rozvoj. Dá se říct, které úkoly a výzvy pro vás v aktuální situaci vystoupily do popředí?

Například ministerstvo pro místní rozvoj ve spolupráci s pirátskými senátory a ministerstvem financí a Zbyňkem Stanjurou reviduje dopady zákona o veřejných zakázkách. Ministerstvo rozděluje prostřednictvím evropských fondů asi 26 miliard ročně, které jdou přes různé programy jako například náš Integrovaný regionální operační program a další. Řešíme, jakým způsobem z toho vyblokovat ruské firmy nebo firmy, které mají ruský podíl a sympatizují či přímo podporují Putinův režim, a rozšířit tak i sankční seznam. Nikdy nechci vylévat dítě s vaničkou, jsou samozřejmě ruské firmy a vlastníci, kteří vystupují proti válce na Ukrajině. Ministerstvo pro místní rozvoj tak provádí revizi a přípravu novely zákona o veřejných zakázkách tak, aby mohl ten, kdo veřejné zakázky vypisuje, po screeningu žadatelů vyloučit ruské firmy. Řeším to s Evropskou komisí i osobně s komisařem Bretonem. 

Hlavní ekonom Platební institutce Roger Dominik Stroukal  (Dominik Stroukal / se svolením autora)

Máme na starosti také segment cestovního ruchu, který byl zasažen covidem, ale nejde obnovit, dokud se turisti nevrátí zpět. A vzhledem k válce pravděpodobně zase nebudou dlouhou dobu. Navíc Česká republika měla výrazný podíl turistů z Číny a Ruska, což skončilo. Je tam tedy celý segment cestovního ruchu, hotelové komplexy, motely a segment lázeňství, který je teď bez klientů. Byl bez klientů po covidu a počítalo se, že by jeho obnovu mohlo nakopnout evropské předsednictví, ale vzhledem k válce na Ukrajině se tak nestane, takže jsme oslovili lázeňské a rekreační objekty, které jsme se snažili zprostředkovat dále. Pak je humanitární pomoc, která podle mě funguje dobře a která se výrazně opírá o donátorství občanů České republiky podobně, jako to bylo při loňském tornádu.

A co se týká digitalizace, která pod vás také spadá?  

Aktuální i covidová krize ukázaly, jak je potřeba mít věci předem připravené a že krize mají akcelerační efekt. V covidu to byl akcelerační efekt na propojování dat a tvorbu aplikací s určitými funkcemi. V této krizi je to spíše důraz na bezpečnost a stabilitu. Samozřejmě je zajištěna větší ochrana kritické infrastruktury. Řešilo se, jak je chráněn bankovní sektor, jak jsou připraveni operátoři, protože když vám přijde velké množství lidí do určité oblasti, která na to není připravená v době datových tarifů, kdy se všichni dívají na videa z daného území, musíte mít posílenou síť, aby to zvládli operátoři, aby začali dávat tarify a simky zdarma. Ve věci zapojení mobilních operátorů hraje Česká republika nyní prim.

Také se ukazuje, jak by bylo výhodné mít všechny ministerské weby a systémy pod jednou doménou, kterou dokážete přepnout do ostrovního režimu. Potvrzuje se, že cyber security, což je mimo jiné i jedno ze zásadních témat našeho předsednictví v Evropské unii a vůbec celého předsednického tria Francie, Česko, Švédsko, je nesmírně důležité.

Aktivní jednání politiků v komunále

Dalším tématem, které spadá pod váš rezort, je dostupnost bydlení, která se pravděpodobně dále sníží vzhledem k tomu, jak se zdražují energie a jak stoupá inflace, a i ČNB bude asi pokračovat ve zvyšování úrokových sazeb.

Je důležité začít akcelerovat výstavbu, což bychom měli dělat už přes brownfieldy spíše než uvažovat o tom, že budeme spouštět obrovské projekty někde téměř na zelené louce. Ministerstvo ani stát nebude stavět. Ostatně i směrem k výstavbě rychlého, leč trvalého důstojného bydlení, které tu bude i po krizi, jednám už 14 dní s evropskými politiky i komisaři.

Zároveň v programovém prohlášení máte, že do konce volebního období chcete, aby se stavělo o deset tisíc nájemních bytů ročně více.

Všichni se tváří, že mám lejstro a tím pádem stavím strašně rychle. To tak není. Jednotlivé fáze výstavby i náklady jsou teď úplně jinde. Jednak by mělo být územní plánování a změny leží i v plánovací dokumentaci, ale potřebujeme stavební zákon a mít to digitální, aby se hlídaly termíny. Minulá vláda nám tady nechala danajský dar, kdy ani ta digitalizace není připravená. Jde o to jít co nejblíž k tomu, aby když se má začít stavět, se začalo stavět, což jsou ty brownfieldy. Znamená to také podílet se s obcemi na zasíťování parcel.

(Archiv)

Zákon o dostupném bydlení, který máme připravený, zase jenom dává lepší právní rámce, aby do toho vstupovaly obce. Problém s bydlením nebudeme řešit tak, že budeme stavět byty, které si lidé budou kupovat na hypotéku, anebo že budeme garantovat levnější hypotéky, protože tím stimulujete poptávku, která celkově zvyšuje ceny. Jde o mentální posun do teze, že obce by měly mít svoje bytové fondy. Říkám tomu malometrážní byty, kde v každém podílu výstavby máte dostupné byty, jak v nájemním režimu, tak ke koupi.

Musí se k tomu napnout všechny plachty, jak dobrou legislativou, tak kompetencemi obcí, jaké nástroje mohou využít. A není to stát, kdo staví. Potřebujeme tedy zákon, digitalizaci a v národních a evropských programech nastavit takové podmínky, aby obce mohly povolovat stavby. Je to na aktivním jednání politiků v komunále, když má obec majetek a jde se do smluv, má si tam zasmluvnit podíl malometrážních bytů nebo kolik procent z výstavby nepůjde do komerční sféry, ale budou v majetku města.

Jestli tomu rozumím správně, klíč není v tom, co nejvíc zrychlit stavební řízení, ale umožnit takové podmínky, aby do toho mohly co nejvíce vstupovat obce a vytvářet si vlastní fondy nájemního bydlení.

Některé to chtějí, některé to nechtějí, ale je to politický směr. Ta realizace je potom určitý kompromis.

Město v roli pronajímatele

Z programového prohlášení vlády jsem měl pocit, že to základní, na co se chcete soustředit, je zrychlení stavebního řízení.

Ano, ale nechcete, aby byl výsledek pouhé generování investičních bytů na trh. Problém neleží úplně v rychlosti. Dokonce i to místo, kterým všichni operovali, co se týče délky povolovacího řízení, je na prototypní stavbě, která je poměrně složitá. Bavme se o bytové výstavbě, bavme se o tom, za jak dlouho si postaví někdo domek, činžovní dům, komplex, který má dvě stě bytů.

Ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS) na jednání vlády (Zbyněk Pecák / se svolením autora)

Nejsem pro zákon, který představila minulá vláda a schválila s komunisty a s SPD. Teď ho opravuji, aby tady nevznikl superúřad typu Národní sportovní agentura, protože to rozhodně neřeší ten problém. Nemyslím si však, a to jsem říkal od začátku, že faktická rychlost stavění je primárně dána délkou povolovacího řízení, protože všechny státy, na které se dívám v Evropě, mají zcela jiné uspořádání, jsou to spolkové země, kde je úplně jiná hierarchie stavebního řízení co do kompetencí. Jednak jsou více digitalizované, zároveň úřední kulturu či procesy mají zvládnuté výrazně lépe než Česká republika. Mají regulační plány a dokážou dělat dobré územní plánování. Zdržování u nás je dané tím, že nejsou známé standardy a prodleva je často způsobená i složitostí systému a neexistencí digitálních možností.

Dá se říct, co je možné stihnout během tohoto volebního období? Lze dostupnost bydlení nějak výrazně zvýšit během tak krátké doby?

Máme cíl, aby se ročně postavilo o 10 tisíc bytů navíc, a když se podíváte na Prahu, v loňském roce tam byl nárůst výstavby bytů. Otázkou je, kde ty byty jsou. Když se bavíte s lidmi, myslím si, že je i trend, že si nechtějí brát hypotéku. Chápu to, snaží se dát dohromady relativně dobře krytý obnos, tak pojďme řešit baugruppe. Je vás osm, chcete postavit dům, tady je pozemek a tady máte ze strany obce nebo státu někoho, kdo vám to pomůže zprocesovat. Na to ještě není zákon. Známe družstva. Takové věci se podle mě dají řešit velmi rychle.

Příští rok by mohl být zákon o dostupném bydlení, což je sada nástrojů, které řeší asi deset situací. A pak byty navíc na trhu ještě jsou, ale třeba při ztrátě bydlení si určitý typ lidí není vůbec schopný v tom systému nový byt najít, protože buďto není online, nebo nerozumí schématu realitních kanceláří, kde se platí za to, že se s vámi baví. Není to vůbec lehké.

Pak je další věc, která částečně řeší i citlivé téma investičních bytů. Existuje neochota lidí pronajímat byt, který třeba zdědí po rodičích nebo prarodičích, protože to není legrace mít nájemníka. Jedna z cest, která se musí propagovat a trochu to vyžaduje změnu mindsetu, je, že můžete svěřit svůj byt třeba do majetku města, které hraje roli pronajímatele. Město vám platí nájem, ale ručí za nájemníka, řeší právní věci. Primátor Hřib to umožnil a lidi už to dělají s bytem, kde nebydlí. Je totiž řada volných bytů, které nejsou v základu investiční. Máte druhý byt a radši ho zakonzervujete, protože je s tím starost.

Největší téma předsednického tria

Pod ministerstvo pro místní rozvoj spadají také dvě témata, která spolu souvisí – odcházení lidí z venkova a problematika nerovností mezi regiony. Nejsou možnosti, co se s tím dá dělat, jen velmi omezené?

Je to největší téma předsednického tria Francie, Česká republika a Švédsko. To je koheze, které bohužel nikdo nerozumí, co to je, protože je to cizí slovo, ale je to nejpřesnější nástroj, kterým se to země napříč Evropskou unií snaží řešit. Akorát náš vyloučený nebo, řekněme, neatraktivní region je něco trochu jiného, než jak to třeba chápou Francouzi. Oni mají venkov. Švédi na to mají zase trochu jiný pohled, ale peníze do těch regionů přes kohezní fondy jdou.

Premiér Petr Fiala (Úřad vlády ČR)

Funguje to tak, že partner v regionu, starosta, krajský radní má strategický plán a poměrně dobré znalosti toho, co je tam potřeba. Strategický plán se během roku opírá o investice, které je možné s omezeným rozpočtem realizovat pomocí evropských peněz směřujících na dlouhodobé věci. Když se ale někde objeví peníze například na určitý typ rekonstrukce školy, které jsou k dispozici třeba velmi krátké období, protože je vypsaná určitá výzva, politik si nemůže dovolit peníze nevzít. Musí zahodit celou strategickou věc, protože v rozpočtu má teď jenom na to opravit školu se státní dotací.

Máme dobrou strategii regionálního rozvoje, jsou dobré krajské strategické plány, a dokonce jsou i dobré projekty, kam musíme nasypat peníze, protože malé obce a zejména kraje, které mají strukturální problémy, samozřejmě mají potíže s přípravou projektů. Proto jde část evropských peněz i na metodologii a přípravu projektů. Když máte rozpočet obce 20 milionů, těžko uděláte za tři miliony projekt, aniž byste věděl, že ho pak na konci ještě uplatíte.

Je třeba vzít dílčí strategie a dívat se na jednotlivé finanční nástroje. Ministerstvo to tak dělá, ale pojďme to dotáhnout jako příručku, ve smyslu potřebuji dělat to, jaké jsou moje ekonomické možnosti, a říct pro vás je nejvhodnější v tuto chvíli toto. Potřebujete opravit kotel v nemocnici, který je v havarijním stavu, tak asi nebudete dělat projekt rekonstrukce nemocnice, která musí splňovat všechna kritéria pro Národní plán obnovy, potřebujete rychlé peníze, máte je?

Na co se dále zaměřit?

Když stavíte domy s byty, musí tam být infrastruktura, parkoviště. Chceme pracovat s tím, že i lidé, kteří nejsou majetní, můžou být šťastní. To je well-being, kdy posíláme do Evropy data, ale nikdy jsme je nepoužívali v rozhodování, ale pojďme si říct, že je určitá standardní úroveň vybavenosti, která dává i níže příjmovému člověku určitou kvalitu života, která ho vede k tomu, že se nestěhuje.

Infrastruktura je pro všechny stejná, určitě je to také vysokorychlostní připojení k internetu, i když jsou obce, které ho stále nemají, ale pak například, když se bavíme o dostupnosti hromadnou dopravou, ta už je relevantní, protože určitá skupina lidí jezdí automobilem. Na základě těchto potřeb je pak třeba vytvářet programy, abychom vyrovnávali nerovnosti mezi regiony. A ještě se musí obrátit logika. Některé programy jsou nastavené tak, že dostanete peníze na školu, až když vám vzroste index školou povinných dětí, ale v Ústeckém kraji je to přesně obráceně, protože tady není škola, lidé se stěhují pryč, aby jejich děti nastoupily do školy ve Středočeském kraji. Měli bychom na to dát tu kapacitu – ne to řídit podle dat a tabulek, ale vycházet z toho, že data vypovídají o kvalitě života.

FOTO: Alena Spálenská / se souhlasem autorky

FOTO: Alena Spálenská / se souhlasem autorky

Ještě k digitalizaci: z toho, jak o ní hovoří představitelé vlády, se zdá, že právě digitalizace a automatizace různých procesů může státu ušetřit opravdu hodně peněz a že tím pádem může významně přispět ke konsolidaci veřejných financí. Je tomu skutečně tak?

Je to jinak. Říká se, že digitalizace ušetří, také to někdy řeknu, ale ne na výdajové stránce v procesu transformace. Systémy, které tady jedou 20 let, jsou v řadě věcí v plenkách. Úspora se týká produktivity práce, kdy lidé mohou dělat něco jiného, něco, co má vyšší přidanou hodnotu. Když odbory dělaly svou nejlepší kampaň Konec levné práce, nevytáhly druhou zjištěnou část, a to je konec levné ekonomiky. To je naše snaha přejít z montovny na mozkovnu. Jde o přidanou hodnotu zaměstnance i úředníka.

Ve výsledku to tedy spíše povede k vyšším příjmům státu než k nižším výdajům?

Největší výdaje jsou samozřejmě práce lidí, mzdové prostředky, ale ten aparát není zase tak zbytnělý. Ministerstva mají velký deficit toho, čím se zabývají, protože úředníci dělají práci, která není automatizovaná, digitální. Proto jsem velmi zdrženlivý ohledně toho, že se tady něco škrtne, protože ti lidé by měli dělat úplně jinou práci, která v rámci toho rezortu je stále potřeba. Také je tam deficit v plnění úlohy státu, ale v určitém momentu překlopení agendy je to jednoduché. Nebudou se tam shánět razítka, ale spustí se stavební řízení jako ve Finsku, rozešle se e-mail na všechny dotčené orgány, kdy jim běží počítadlo třiceti dnů a případně je pak možné je urgovat, ale všichni, kdo do toho vidí, vědí, že tihle to ještě nedodali, přitom to celé na nich stojí. Ale ano, ve finále správná digitalizace i ušetří, neboť licence, nekontrolovaný vývoj a mnoho dalšího stojí stovky milionů zbytečně.

Stoupne tedy celková efektivita úřadů.

Zvýší se možnost odbavení stavebních řízení na jednoho člověka. To je ta úspora a v nějaký moment se vyčerpají všechny stavební projekty, které měly být realizovány podle územního plánování, a úředníci se přesunou k jiným úkolům, které souvisí se státní správou, anebo již bude první volená cesta digitální a to „okýnko“ prostě už nebude potřeba. Zároveň je to na straně občanů. Když potřebuji doklepnout daně, musím si na to ten den dát, když to nemám opravdu jednoduché, a to je ten den, kdy bych mohl být v práci. A digitalizace se netýká jen občana a státu, ale celého byznys sektoru a státu. Jde o náklady na lidské zdroje, obsluhování sociálních a zdravotních plateb, plnění všech zákonných podmínek daných různými regulacemi, registraci patentů či založení firmy. Tohle všechno když se zdigitalizuje, a pokud možno to nebude otravné, bude to velká úspora.

Jak konkrétně by to vypadalo?

Líbí se mi dánský a finský model. Je v nich velká důvěra ve stát. Měsíčně tam chodí informace, které se u nás dopočítávají ročně. Chodí na finanční úřad a na konci roku přijde esemeska: Pane, vaše daně pro tento rok jsme napočítali takto z těchto dat, pokud s tím nesouhlasíte, ozvěte se. Většina lidí se vůbec neozve, protože se na to podívá a všechno je v pořádku. Odpadají papíry, což je jednak ekologické, jednak to šetří služby typu České pošty a podobně.

Když to zaváděli Finové, řekli: Je to celé digitální, chcete, abychom to přestali posílat i papírově? A samozřejmě 80 % lidí řeklo, že to ještě potřebují. Zatímco Dánové řekli: Tento náš úžasný systém produkuje dokument, který je naprosto certifikovaný a uložený, kdykoli se k němu můžete dostat, leží v našich archivech a je adekvátní papírové verzi, kterou vám posíláme. To už je skoro zbytečné vám to znovu posílat, když je to takhle super. A téměř všichni Dánové řekli, jasně, je to zbytečné, a mají přesně obrácený poměr, 80 % stačí digitální verze a 20 % lidí chce přeci jen ten papír.

Líbí se vám tento článek? Prosíme, podpořte nezávislou žurnalistiku

Smyslem Svobodného fóra a deníku FORUM 24 je přispívat ke kontrole politické i ekonomické moci a bránit svobodné prostředí v České republice.

Abychom pro Vás mohli nadále pracovat, potřebujeme nutně Vaši pomoc. Jsme vděčni za každý, i malý finanční příspěvek. Váš finanční dar můžete zaslat na tento sbírkový účet: 4095439339/0800

Prosíme, informujte nás o Vašich finančních darech na mailu [email protected]