Andrej Babiš (ANO) FOTO: Profimedia
FOTO: Profimedia
KOMENTÁŘ / Babišova e-mailová aféra věcně nic nového neodhalila. Majitel ANO se chová, jak byl celý život zvyklý, a zadává podřízeným shánění kompromitujícího materiálu na politického protivníka. Zatáhnout do věci rodinu jistě není na překážku – sám vlastní rodinu použil jako bílé koně v kauze Čapí hnízdo. Příznačné jsou ovšem reakce ve veřejném prostoru.
Babiš se v uniklé „interní“ korespondenci o ministru zahraniční vyjádřil vulgárně, ve stylu Miloše Zemana. Požadoval také od podřízených informace o jeho rodině. To vedlo jednoho z „nadbytečných“ adresátů ke zveřejnění textu e-mailu. Zatahování cizích rodinných příslušníků do špinavých politických kampaní považoval za překročení všech hranic.
Šéfovi Agrofertu na tom nepřijde nic divného. Sám bez váhání použil rodinu ke krytí dotačního podvodu. Když se mu publicita s kauzou spojená nehodila, nechal odvézt syna proti jeho vůli na Krym.
Že Babiš jedná jako estébák, kterým byl a je, tedy nepředstavuje žádné nové zjištění. Důležitější je pozorovat reakce na jeho poslední kauzu ve veřejném prostoru.
První zajímavou skupinu tvoří lidé, kteří tvrdí, že věří – a možná část z nich doopravdy věří – v Babišův konec. Protože to, co teď komerční populista provedl, přesahuje všechny meze existující v hlavách těchto spoluobčanů, mají za to, že „už toho bylo opravdu přespříliš“.
Druhou skupinu tvoří oddaní příznivci ANO, kteří jsou ve vleku vůdcovského principu. To znamená, že cokoliv idol řekne nebo udělá, budou mít za nezpochybnitelnou svatou pravdu.
Hlasy volající po dialogu rozpolcené společnosti se ve zmíněné souvislosti ukazují jako neskutečně naivní. To, co pro jednoho představuje překročení všech hranic slušného chování, je pro druhého běžnou východiskovou pozicí. Kobliháři jsou dokonce schopni se do krve pohádat, že „všetci sbierajú kompromat na rodiny“, takže vůbec není nad čím se pozastavovat.
Jestliže se ale s někým neshodnete ani na nejzákladnější definici situace, sotva s ním můžete vést jakýkoliv dialog. Maximum, k němuž lze dojít, je vzájemné pochopení toho, nakolik neslučitelné jsou názory obou stran.
„Nech si to všetci zapamätajú“
Babiš skutečně nikdy neodstoupí – jen si to bohužel někteří nezapamatovali.
Osoby, které nejsou plně psychopatické a zůstal u nich zachován alespoň zbytek svědomí, by sotva mohly působit ve veřejném životě s vědomím, že nesou prvořadou odpovědnost za zbytečnou smrt nejméně 30 000 lidí během COVIDové pandemie.
Slušný člověk s takovým břemenem by se zcela stáhl z veřejného života a upustil by od neustálých komentářů údajných chyb ostatních. Přinejmenším by choval pochybnosti o svém úsudku a o oprávnění kritizovat lidi kolem po takovém selhání. Uvědomoval by si, že jeho hlas kriticky uvažující část veřejnosti vůbec nebude brát vážně.
Nic nemůže být více vzdáleno způsobu, jakým funguje Andrej Babiš. Desetitisíce mrtvých jej netíží, dokonce se průběh pandemie v ČR pokusil vydávat za svůj mimořádný úspěch.
Otázka pro ty, kdo nyní doufají v Babišův konec, tedy zní: Pokud nestačily desetitisíce mrtvých, proč si vůbec myslet, že by mohla stačit jedna aféra s kompromatem sbíraným na rodinu ministra zahraničí? Proč soudíte, že by to druhé mohlo mít někdy, v nějaké reálné verzi budoucnosti, větší váhu než to první? Copak existuje něco jiného než toužebné přání zbavit se Babiše, co nás může vést k podobnému závěru?
Nevíme, co by Babiš vlastně musel udělat, aby si skutečně přiznal chybu. Snad kdyby kvůli němu v Průhonicích vybuchla jaderná hlavice, možná by skutečně odešel z politiky – nicméně osobně bych si na podobný scénář nevsadil.
A pokud neodejde sám, nikdo v celé České republice jej k tomu jaktěživo nepřinutí.
Za Babiše a za holding až do roztrhání těla
Další zajímavou skupinu představují zastánci bohulibého přesvědčení, že v libovolné situaci se lze řídit pravidlem „Pravdu má náčelník“.
K zastáncům zmíněného názoru nyní již nepatří jen důchodci, venkované a část starší generace s nižším vzděláním. Průnikem na čínskou komunistickou stranou kontrolovanou síť TikTok se ANO podařilo slabomyslnými a často vysmívanými příspěvky získat přízeň více než poloviny dvacátníků bez maturity. Podobně jako třeba v USA, kde se kolem TikToku soustředí fanatičtí příznivci Palestiny, také u nás lze nejmladší generaci nejúčinněji oslovit právě v tomto prostředí. Podle dosavadních odhadů tam může být „ulit“ až milion hlasů, zejména prvovoličů.
Propagátoři modelu české montovny kázající mladým, že nemají „zbytečně“ studovat, zejména pak ne humanitní obory, ale raději se vyučit něčemu praktickému, například profesi soustružníka, se ukazují jako nejlepší spojenci holdingu. Každý druhý mladý člověk z těch, kdo se z kapacitních důvodů nedostali na vybranou střední školu, posílil řady hnutistů.
Každým rokem se teď bude ucházet o studium na střední škole s maturitou zhruba 115 000–120 000 dětí. Mnohé z nich ale ani po odvedení slušných výkonů ke studiu nenastoupí, a to i navzdory dodatečnému pokusu po ročním odkladu. Kromě zbývajících voličů extrémních stran na pravici i levici je právě tato skupina zlatým dolem budoucí Babišovy voličské podpory. Jestliže vláda bez ohledu na programové prohlášení nejenže nenapravuje přehmaty předchůdkyň, ale ještě dále seškrtává výdaje na vzdělání, dělá pro Babiše to vůbec nejlepší, co si mohl přát.
U jádrových příznivců ANO přitom platí, že nad vůlí vůdce už nestojí žádná pravidla. Ať řekne sebevětší nesmysl, budou ho hájit. Ať udělá sebevětší přešlap, budou stát za ním. Oběť rozumu v jejich případě slibuje potěšení z pohledu na to, jak idol bezohledně ničí ty, kteří dosáhli na společenský úspěch.
A to vše samozřejmě platí i v kauze kompromatu na rodinu Jana Lipavského. Lipavský je mladý a úspěšný muž, který přinejmenším dosáhl na bakalářský titul. Takovými se mezi poníženými pohrdá a nic dobrého se jim nepřeje. Aplikuje se na ně „osvědčené“ přání, aby sousedovi chcípla koza.
Babiš slibuje, že takový scénář zajistí. Mnozí k tomu, aby ho bezmezně podporovali, nic víc nepotřebují.
