Existují různé techniky, které používají demagogové od nepaměti, zdomácněly i v politice. Dnes je také často můžeme vidět u představitelů různých diktatur a také ruských trollů, kteří se snaží zamořit i u nás sociální sítě. Oblíbeným úskokem je whataboutismus. My jsme ho znali v dobách komunistického režimu jako vzorovou větu: „A vy zase bijete černochy.“

Nedávno jsme tu zmínili, jak web EUvsDisinfo rozebral techniku straw man – slaměný panák, tedy vytvoření nesmyslných problémů, s kterými se pak bojuje. Dnes se můžeme podívat právě na whataboutismus.

EUvsDisinfo.eu píše: „Tento prostředek byl často používán v souvislosti s leteckým pirátstvím běloruského prezidenta Alexandra Lukašenka na konci května. Kremelští spin doktoři se zuřivě pokoušeli odvrátit pozornost od tohoto incidentu tvrzením, že vysílání stíhaček k zachycení civilních letadel a přeposílání falešných bombových hrozeb je běžnou praxí. Toto tvrzení bylo opakováno až do úmoru.“

Dále čtěte

Koncert PRAŽSKÝ VÝBĚR SYMPHONY oslaví 30 let bez sovětských okupantů. Pokřtíme na něm Týdeník FORUM

Redakce internetového deníku FORUM 24 pořádá spolu s partnery jedinečnou akci: Koncert Michaela Kocába, Michala Pavlíčka a Českého národního symfonického…

Whataboutismus je rétorický prostředek k odvedení pozornosti od nepříjemného problému. Oxfordský slovník angličtiny jej definuje takto:

„Je to technika nebo praxe, kdy se na obvinění nebo obtížnou otázku reaguje protiobviněním nebo nastolením jiného problému.“

Tato metoda je v prokremelském dezinformačním ekosystému velmi oblíbená. „Ruská armáda sestřelila dopravní letadlo? A co všechna letadla, která sestřelily USA?“ „Východní Ukrajina? A co všechny země, do jejichž záležitostí se USA vměšovaly?“ „Demonstranti zadržení v Rusku? No a co policejní násilí v Evropě a žluté vesty? A pronásledování účastníků pokojných protestů ve Washingtonu?“

„Klasická rétorika popisuje tuto techniku jako verzi klamu tu quoque – ta taky. V ruštině je to ‚сам дурак‘ – ‚sám jsi idiot‘. Tento přístup má hluboké kořeny v sovětských rétorických tradicích a kremelský dezinformační ekosystém jej často používá. Whataboutismus je účinný laciný trik a je základním prvkem kremelské dezinformace již velmi dlouho. Dokonce i na nejvyšší politické úrovni ruští představitelé namísto odpovědí na otázky týkající se masového zadržování pokojných demonstrantů používají místo dialogu whataboutismus:

‚Panu Borrellovi jsme zaslali kompilaci materiálů o tom, jak probíhá zadržování a rozhánění pokojných protestů a jak policie jedná v zemích EU, aby měl on a jeho delegace možnost na mnohé otázky odpovědět sami, než je položí nám.‘“

Whataboutismus je prostě agresivní způsob, jak převzít kontrolu nad diskuzí. Prostřednictvím whataboutismu Kreml odvrací kritiku a obrací obvinění proti opozici. Napadená strana je zatlačena do defenzivní pozice a Kreml si nárokuje morální převahu.

Jak whataboutismu čelit? Držet se tématu a trvat na pokračování debaty o něm.