Ruský prezident Vladimir Putin a ministr obrany Sergej Šojgu. FOTO: Profimedia
FOTO: Profimedia
KOMENTÁŘ / Zkusil jsem se podívat na situaci v Rusku, která nastala po výletu Wagnerových „muzikantů“ směrem k Moskvě a zase zpět, očima sociální psychologie. Vzhledem ke kulturní tradici Moskevského carství i zákonům organizovaného zločinu bych Vladimiru Putinovi doporučil navštívit všechny své blízké a strávit s nimi pár chvil. Protože za pár týdnů, nanejvýše měsíců už podle mého odhadu budou Putinovi přátelé a příbuzní ronit slzy na jeho pohřbu.
Asi celý svět čekal, že chvíli potom, co pět tisíc Prigožinových vzbouřených vojáků vyrazilo na Moskvu, je letectvo Ruské federace rozbombarduje na cucky i s tou dálnicí, po které jeli. A asi ještě více než Západ očekávali podobný osud Prigožinových vzbouřenců prostí Rusové. Car, jeho blahorodí, v zemi, kde je politickým systémem samoděržaví, přece nesmí prominout vojákům, kteří ho zradili a postavili se proti němu. A jejich veliteli už vůbec ne. Přesto k tomu po Prigožinově puči došlo. Je skoro jisté, že se jej Putin i v jeho nové štaci – Bělorusku – pokusí otrávit novičokem, poloniem či nějakým jiným svinstvem. Ale jednak si myslím, že se u Lukašenků Prigožin nezdrží dlouho a přesídlí někam do Středoafrické republiky. A za druhé – i kdyby se Putinovým lidem podařilo namíchat Prigožinovi do čaje cyankáli, tak bez ohledu na to, že by na to zemřel, efektní špektákl to nebude. Nic, co by bylo srovnatelné s deštěm bomb a raket dopadajících na vojáky Wagnerovy skupiny, nenastane. A když car projeví bezmoc, brzy přestane být carem.
Vor v zakoně neodpouští
Ruská společnost je postavena na rovnováze de facto zločineckých klanů, které ovládají desítky ruských oligarchů. A Putinova moc pramenila z toho, že dokázal dílčí zájmy jednotlivých klanů, které ždímají ruské nerostné bohatství, udržovat v rovnováze a zaštiťovat je státní mocí. Byl nejen prezidentem Ruské federace, ale také nejvyšším vorem v zakoně Ruské federace. Král zločinců. Pro výkon funkce tohoto typu jsou však nutné jisté vlohy a projevy, kterým se teď (v očích jiných, nižších vorů v zakoně) Vladimir Putin hanebně zpronevěřil. Přestal být krutý, vraždící a strašný. Případně – vyměkl. A to se ve zločineckém prostředí neodpouští.
Rusko je země, která má jako jednoho z nejoblíbenějších historických vůdců postavu Ivana, muže, který Rusko pozvedl z vlhka močálů do podoby skutečného státu. Je známý pod jménem Ivan Hrozný. Protože v primitivní společnosti založené na síle a brutalitě je „hroznost“ a hromady mrtvých nepřátel pro funkci chána, cara, generálního tajemníka komunistické strany i prezidenta základní kvalifikací. Když car není dostatečně hrozný, brzy přestane tím carem být. A obvykle se také přesouvá do říše mrtvých.
Kultura Zlaté hordy
Tento princip je zakořeněn hluboko ve společnosti Ruské federace, a nejen u etnických Rusů. Řada Burjatů bojovala a bojuje proti Ukrajincům na Putinův rozkaz vcelku ochotně, protože velmi dobře vědí, že tu válku nezačal nějaký Rus Putin, ale kultovní osobnost jejich vlastních dějin. Ať už jsou ti konkrétní Burjati a řada dalších dálněvýchodních etnik žijících v ruských vnitrozemských koloniích – východně od Uralu lámaisté, tedy obvyklou českou terminologií „tibetští buddhisté,“ šamanisté nebo formální ateisté, vzdělanost těchto populací není na poměry 21. století v Evropě až zas tak úplně nejlepší. Takže mnoho z nich dobře ví, že se do Rusa Putina převtělil „jejich“ Čingischán.
V evropském kontextu tato myšlenka zní jako úplná pitomost – jak by v době, kdy vesmírem létá Tesla a kdy vědci počítají vzdálenost ke galaxiím na druhé straně časoprostoru, mohl někdo věřit na podobně absurdní nesmysl? Ovšem to 21. století v Burjatsku, na Čukotce, v Tuvě, či v povodí řeky Sukpai, kde žijí Udehejci, nastalo pouze formálně. Sociokulturně nikoliv, vesnice v hlubokém východním vnitrozemí Ruské federace nemají splachovací WC, nemají vodovod, a o tom, co je Tesla, fakt na prvním kanále ruské televize nikdy nic neslyšeli. Populace za Uralem je až na několik málo velkoměst sociokulturně nesmírně zaostalá a mentálně žije v polovičním středověku. Proto samozřejmě má i středověké hodnoty, a i její hrdinové mají ve středověku oceňované vlastnosti – krutost, nelítostnost, krvežíznivost a expanzivnost. Jde o kulturu Zlaté hordy, kulturu kočujících tlup Mongolů, kdy mladí nezadaní muži kroužili na koních kolem tlupy putující se ženami a stany a zabíjeli každého, koho potkali. A také samozřejmě ukradli, co viděli. Kultura Zlaté hordy je prazákladem obyčejů a zvyklostí Ruské federace (a všech jí samotné předcházejících fází Moskevského carství). A kulturou Čingischána – jak zaznamenal i Karel Čapek v Krakatitu – je vyloupat nepřátelům oči a vyhnat je do stepi. Ne jim něco prominout a odpustit zradu. Takže současné mocenské uspořádání Ruské federace velmi dobře navazuje na tradici, která je v Rusku a jeho de facto koloniích za Uralem dlouhá a zažitá. Poté, co Putin prominul Prigožinovi zradu, ztratil v očích těchto etnik jakoukoliv váhu. Možná se dokonce nějakému zvláště moudrému lamovi již vylíhla v hlavě myšlenka, jestli Vladimir Putin ve skutečnosti převtěleným Čingischánem NENÍ. Protože Čingischán neodpouští.
Putin se ztrapnil
Jak u svých oligarchů, tak u prostých příslušníků většiny národností žijících na území Ruské federace se Putin tím, že nerozbombardoval wagnerovce i s Prigožinem napalmem (který opravdu efektně hoří), naprosto znemožnil. Ztratil charisma Vůdce, Hrozného Cara. A navíc ukázal, že i když proti němu někdo zkusí povstat, tak to přežije. Nic se mu nestane. Proto pravděpodobně už dnes klíčí v několika, či možná několika desítkách ruských oligarchů a šéfů obřích ruských koncernů myšlenka, že když se to nepovedlo Prigožinovi, tak na druhý pokus by se to někomu dalšímu povést mohlo. Že by vyhodil Putina ze sedla jiný oligarcha. Soukromé armády, byť ne velikosti wagnerovců, má hodně z nich. A že určitě má smysl to alespoň zkusit, protože se pučistům – stejně jako Prigožinovi – nic nestane, i kdyby se jim Putina svrhnout nepodařilo.
Takže se domnívám, že svět brzy uslyší nejprve jednu dobrou a pak jednu velmi špatnou zprávu. Ta první bude, že komando několika tisíc soukromých ozbrojenců obsadilo Kreml a klíčové vojenské základny a že Vladimir Putin zemřel v Rusku přirozenou smrtí. Kulkou do vazu. Bohužel vzápětí poté se svět dozví méně potěšující zprávu: Že se Ruská federace rozpadla do podoby dnešního Somálska či Libye, a kusy jejího bývalého území kontroluje několik desítek mezi sebou válčících zločineckých gangů pod vedením ruských oligarchů. Ovšem – na rozdíl od zločineckých gangů v Somálsku – budou ty ruské mít jaderné zbraně včetně strategických. A teprve pak planeta pozná, co skutečně znamená, když Rusové začnou tančit kozáčka.
