Tomio Okamura a Andrej Babiš. FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Útoky Tomia Okamury na veřejnoprávní média trvají už několik let. Sněmovna bude projednávat jeho návrh novely zákona, dramaticky snižující koncesionářské poplatky, který není bez šancí. Vláda nebyla proti a už i Jan Hamáček uvažuje o částečném zestátnění České televize a Českého rozhlasu.
Blíží se zásadní změna financování veřejnoprávních médií? V Poslanecké sněmovně směřuje do prvního čtení návrh novely zákona o rozhlasovém a televizním vysílání z dílny SPD. Prosazuje zrušení koncesionářských poplatků pro osoby pobírající starobní či invalidní důchod a osamělé rodiče s nezletilými dětmi. Dále mění současný stav, kdy jsou od poplatků osvobozeny domácnosti s příjmem pod 2,15násobek životního minima. Nově se tento limit zvyšuje na čtyřnásobek životního minima.
Likvidační propad příjmů
Česká televize zaslala Ministerstvu kultury připomínky, kde varuje před dopady zákona. Jeho autoři fabulují, že osvobození vybraných skupin od televizních a rozhlasových poplatků nijak zásadně neovlivní příjmy České televize a Českého rozhlasu. Nezabývají se ani odhadem částky, o kterou by obě média mohla přijít.
„Česká televize by přišla touto novelou zhruba o 30 procent svých příjmů, což by mohlo být pro veřejnoprávní instituci likvidační,“ reagoval mluvčí Vít Kolář. Celkové příjmy televize dnes dosahují 6,7 miliardy korun, z toho poplatky tvoří 85 procent.
Jelikož stát současně ukládá televizi veřejné služby určité zákonné povinnosti, z nichž některé jsou pro provozovatele komerčního vysílání nerentabilní, nebyla by je schopna kvůli výpadku zhruba dvou miliard korun naplňovat.
Ještě radikálnější dopady by tato změna přinesla Českému rozhlasu. Znamenala by pro něj každoroční ztrátu až jedné miliardy korun, což je téměř polovina rozpočtu.
Česká televize dále poukazuje na nejasnost, že pokud budou od plateb plošně osvobozeni všichni senioři, může docházet k situaci, že s nimi žijí ve společné domácnosti, která dnes platí poplatky, blízcí příbuzní v produktivním věku. Bude i v takovém případě domácnost osvobozena od placení poplatků? Kdo a jak to bude kontrolovat?
Kontrolu dnes znemožňuje i skutečnost, že Česká televize nemá přístup do evidence seniorů, kterých je kolem 2,5 milionu, ani do databází samoživitelek s dětmi.
Neutrální stanovisko vlády
Vláda projednávala Okamurův návrh loni v listopadu. Přes zjevné nesrovnalosti k němu zaujala neutrální stanovisko, i když konstatuje hrozící „významný propad v příjmech obou veřejnoprávních vysílatelů, v jehož důsledku by mohlo být plnění úkolů veřejné služby vážně ohroženo“.
Vláda ve svém stanovisku dále upozorňuje na to, že „návrh zákona představuje významné zvýšení administrativní zátěže jak pro Českou televizi a Český rozhlas, tak pro poplatníky televizních a rozhlasových poplatků a příslušné úřady vydávající doklady prokazující splnění skutečností odůvodňující osvobození od poplatku“.
V neposlední řadě kritizuje i legislativně technické nedostatky zákona, které mohou způsobit, že jeho „uvedení do praxe by bylo velmi problematické, ne-li zcela nemožné“. Proto je poněkud překvapivé, že vláda tento paskvil rovnou nezamítla, ale doporučila tyto skutečnosti „zohlednit v dalším legislativním procesu“. Tento přístup signalizuje, že s nějakou změnou financování počítá.
Spolufinancování ze státního rozpočtu?
Zdánlivý nesoulad objasnil Jan Hamáček. „Můžeme se bavit o nějakém jiném systému financování veřejnoprávních médií i ze státního rozpočtu, jak je to nastaveno u Ústavního soudu,“ uvažuje, zatímco premiér Babiš zatím mlčí.
Šéf ČSSD však srovnává nesrovnatelné a prakticky hovoří o jejich dílčím zestátnění. Pokud bude mít vláda možnost významně ovlivňovat rozpočet České televize a Českého rozhlasu, neubrání se tlakům na jejich proměnu ve vládní komunikační kanály. Takový hybrid by představoval ohrožení jejich nezávislosti, což by nahrávalo parlamentní většině, kterou dnes tvoří antisystémové subjekty ANO, KSČM a SPD.
Postoj sociální demokracie není čitelný, jelikož donedávna rušení poplatků odmítala. Ministr kultury Lubomír Zaorálek snižování příjmů veřejnoprávních médií odmítá, Hamáček ale připouští změnu jejich financování. Není tedy jasné, zda ČSSD v nějaké podobě tento rizikový návrh podpoří. U dvou „hradních“ poslanců, Jaroslava Foldyny a Antonína Staňka, je to už prakticky jisté. Sami se k němu loni přihlásili.
K tomu se musí připočítat schválená změna zákona o DPH. Podle ní budou moci veřejnoprávní televize a rozhlas využívat dosavadní úlevy na DPH pouze do konce roku 2021. Česká televize následně přijde o dalších 400 milionů korun, rozhlas o 120 milionů.
Na počátku Zeman
Hrozící atak na veřejnoprávní média, a zejména na Českou televizi, má bohatou historii. Mezi její nejhlasitější kritiky patří prezident Miloš Zeman, který už v březnu 2015 vyzval ke zrušení televizních poplatků. Dal veřejně najevo, že se mu nelíbí její zpravodajství. V té době podporoval totožný návrh tehdejšího senátora a bývalého předsedy Strany práv občanů Jana Veleby, názorově blízké nejen Zemanovi, ale i SPD, se kterou šla o rok později do krajských voleb.
V květnu 2016 Zeman otevřeně horoval pro proměnu České televize ve státní instituci, placenou ze státního rozpočtu. V únoru 2018 vyzval k výměně vedení České televize cestou dvojího neschválení některé z jejích výročních zpráv v Poslanecké sněmovně.
Premiér Babiš tyto výzvy dlouho odmítal. „Žádný puč nechystám. Já určitě nemám žádný problém s Českou televizí, a dokonce ji vždycky podpořím,“ reagoval tehdy, jelikož se obával reakce veřejnosti. Od té doby se však situace posunula.
Zeman loni v září zopakoval úvahu o zrušení koncesionářských poplatků a Babiš poprvé připustil, že „pro důchodce, zdravotně postižené, samoživitelky a další málomajetné skupiny o tom můžeme uvažovat“. To se prakticky shoduje s Okamurovým návrhem.
Změna atmosféry
O měnící se atmosféře svědčí chování poslanců ANO, kteří vyvíjejí na Českou televizi stále silnější nátlak. Je vidět, že ke změně přístupu nestačí ani zjevné nadbíhání vládní moci ze strany vedení Českého rozhlasu a části vedoucích funkcionářů České televize, kteří se pružně přizpůsobují novým poměrům.
Zejména hlavní zpravodajství je proti minulosti velmi učesané. Do studia jsou zváni zaměstnanci mediální divize Agrofertu jako „nezávislí“ komentátoři politického dění. Premiér dostává exkluzivní prostor v hlavním vysílacím čase, na účast si nemohou stěžovat ani komunisté.
Pořád je to ale málo. Okamurovi a jeho spojencům jde o zásadní proměnu vysílání médií veřejné služby. Lze toho dosáhnout dvěma cestami, které se mohou doplňovat. Výrazným osekáním peněz, což by okamžitě přivodilo jejich ochromení, pokud by výpadek nenahradily celkem zhruba tři miliardy korun ze státního rozpočtu, z čehož vyplývá větší závislost na vládě.
Navíc se rovněž blíží volba šesti členů Rady České televize, která může změnit poměry v radě natolik, že tlaky na televizi dále porostou. Babiš se potřebuje zbavit „zkorumpované pakáže“, která stále ještě natáčí nepohodlné příspěvky, a vytrvalé úsilí o normalizaci vysílání bude završeno. Dojde k naplnění tohoto obskurního scénáře?
