Když si v úterý ve čtrnáct hodin vzal v poslanecké sněmovně slovo předseda SPD, bylo zjevné, že půjde o hodně dlouhou one man show. A Okamura se opravdu činil, hodiny a hodiny vykládal, předčítal z knih, ale přesto bylo od počátku jasné, že vůbec nic podstatného neřekne. Jako vždy.
Na začátku Okamura oznámil, že si připravil stostránkový projev. Vlastně ale o žádný projev ve své podstatě nešlo. Byla to změť xenofobních výkřiků proti Ukrajincům, urážek vůči vládě, proložená čtením úryvků z mnoha publikací, z nichž některé, soudě podle přednesu, s jakým je Okamura podával posluchačům, evidentně viděl prvně.
Občas si od předčítání popisů nejrůznějších typů důchodového pojištění ve světě odskočil k menší šarvátce s předsedajícím schůze. Zvláště spadeno měl na Jana Skopečka z ODS, s nímž se přel, zda měl Skopeček napomenout některého z koaličních poslanců, který na Okamuru údajně pokřikoval. „Někdo z vládních poslanců na mě pokřikuje. Mě by zajímalo, kdo to byl, abych mohl říct i na mikrofon, kdo tu veřejně prosazuje okrádání důchodců. Tak kdo je ten statečnej?“ vykřikl totiž najednou u řečnického pultíku Okamura, a když se jej Jan Skopeček snažil umravnit, narostla předsedovi SPD ramena a požadoval po řídícím schůze, aby schůzi řídil řádně.
Skopeček mu odvětil, že schůzi řídí řádně a že nic neslyšel. „Sedíte si na uších. Pouze jsem se bránil sprostým výkřikům,“ protestoval Okamura. „Já žádné sprosté výkřiky neslyšel. Možná máte slyšiny,“ usadil ho Skopeček. „Žádné slyšení nemám. A nebuďte na mě ještě drzej, laskavě. To už přeháníte,“ nenechal se utišit Okamura, ale následně pokračoval ve čtení svého připraveného projevu.
Na Okamurovu sebeprezentaci reagovali někteří poslanci. Například Jakub Janda (ODS) napsal, že „Okamura by se měl uplatnit jako učitel rétorických cvičení, jak za dvě hodiny neříct vlastně vůbec nic. Chocholoušek by jenom dodal: Stále kvoká, stále kvoká.“ Jan Jakob (TOP 09) pak poznamenal, že projevy opozice „připomínají šílence, který se řítí do zdi a ještě chce přidávat plyn“. Petr Letocha (STAN) zhodnotil Okamurův výkon lapidárně: „Okamura si na obstrukci vybral četbu knižní publikace o důchodech, která je v přímém rozporu s politikou hnutí SPD. Konečně má alespoň čas si přečíst názory skutečných odborníků. Větší bizár tady už dnes asi neuvidím.“
Jestliže v minulých dnech sliboval Andrej Babiš (ANO) vládní koalici v parlamentu peklo, měl pravdu. To, co Okamura předvedl, bylo skutečné dno. Několikráte napadl lidi, kteří prchají před válkou, kterou rozpoutal jeho oblíbenec Putin. Nazval je ekonomickými migranty, kteří ubírají peníze našim lidem. Vrchol nevkusu pak předvedl ve chvíli, kdy se zaštiťoval právy homosexuálů, které SPD považuje za nebezpečnou ideologii.
Ale jednu věc Okamura přece jen během svého sedmihodinového projevu ukázal. Že neumí počítat. Omezení výše valorizace je podle něj totiž snížení výše důchodů. To, že se i po valorizaci důchody budou zvyšovat, byť méně, jaksi přehlédl. Nebo spíš nepochopil.