Ruský opoziční vůdce Alexej Navalnyj FOTO: Evgeny Feldman / CC BY-SA 4.0 / Wikimedia Commons
FOTO: Evgeny Feldman / CC BY-SA 4.0 / Wikimedia Commons
KOMENTÁŘ / Statečný člověk a vlastenec, který se obětoval pro dobro své vlasti a pro své přesvědčení. Alexej Navalnyj bezpochyby prokázal obojí, když se vrátil do putinovského Ruska, přestože věděl, že mu tam hrozí perzekuce a smrt, která ho nakonec i potkala. Označení vlastenec ale skrývá i některé problematické momenty, jež nejsou zcela v souladu se západním obrazem vznešeného bojovníka s temnotou. Minimálně zasadíme-li je do kontextu toho, co se v posledních letech odehrálo na Ukrajině.
„Zdá se mi naprosto jasné, že byl zavražděn jako tisíce dalších, kteří byli umučeni k smrti kvůli té osobě. Putina nezajímá, kdo zemře, pokud si zachová svou pozici,“ řekl během Mnichovské bezpečnostní konference ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj, když se objevila zpráva o smrti vězněného ruského opozičního předáka Alexeje Navalného. Podobně jako řada dalších světových politiků kladl vinu za jeho smrt ruskému prezidentovi Vladimiru Putinovi.
Právě jako jeden z mála silných hlasů ruské opozice, který se postavil proti nynějšímu, zcela zjevně totalitnímu, agresivnímu a šovinistickému ruskému kurzu, je Navalnyj na Západě vnímán. Jeho krutá perzekuce a nakonec i nejvyšší oběť ale nesmaže jiné, problematičtější postoje a vyjádření, která pronášel například na adresu Ukrajinců v době po roce 2014, kdy Putinův ruský imperialistický stát jejich zemi doslova trhal na kusy. Navalnyj, který kvůli tomu čelil kritice Ukrajinců i překvapení západních komentátorů, posléze své postoje mírnil, zvláště po únoru 2022. Podle některých analýz to ale neznamená, že by je opustil zcela.
Jeden z momentů, který mu Ukrajinci patrně nikdy neodpustí, je jeho výrok na tehdejším twitteru, dnes sociální síti X, z 29. srpna 2014. Šlo o situaci, kdy byly ukrajinské síly obklíčeny pravidelnými ruskými jednotkami během bitvy se separatistickými silami o město Ilovajsk v Doněcké oblasti.
Navalnyj se vyjádřil v tomto smyslu: „Obklíčili Chocholy (hanlivé ruské označení pro Ukrajince, pozn. red.). Je jasné, že to nebyly milice. A pokud se něco stane, ničit je taky nebudou milice. A to je za této situace špatně,“ napsal tehdy, přičemž z kontextu bylo implicitně patrné, že mu nevadí ruská vojenská intervence na ukrajinském území, natož masakr ukrajinských vojáků, ale fakt, že vyjde najevo, že Rusové zapojili do bojů o Donbas jednotky své pravidelné armády. Ukrajince během odchodu z města zmasakrovali a ztratili okolo tisíce mužů.
Nejde ale pouze o přístup k ruské válce na Ukrajině. Jako problematický se jevil také jeho přístup k menšinám, který mnohdy působil šovinisticky či xenofobně. Rasistické označení Chocholové ve vztahu k Ukrajincům jistě v předchozím příspěvku nepadlo náhodou a Navalnyj těmito postoji překvapoval i jindy, například když podle článku Euronews v roce 2012 hájil „realistické vízové požadavky pro úžasné osoby z Tádžikistánu a Uzbekistánu“ anebo když se o čtyři roky dříve postavil za ruskou válečnou operaci proti Gruzii. V tomto kontextu zaznělo především upozornění, že Navalnyj nemá liberální kořeny, ale že vyšel, kulantně řečeno, z nacionalistického prostředí.
Dalším momentem, kdy obočí západních pozorovatelů a samozřejmě také Ukrajinců vyletěla poměrně vysoko, se stala chvíle, kdy se měl Navalnyj vyjádřit k otázce Krymu, který Rusko anektovalo v roce 2014. Navalnyj sice připustil, že Krym byl anektován v rozporu s mezinárodním právem, zároveň ale prohlásil, že je to zkrátka nová realita a Ukrajina by se s ní měla smířit. Na otázku, zda by v roli ruského prezidenta Krym vrátil Ukrajincům, odpověděl zhruba toto: „Samozřejmě že ne, copak je to nějaký chleba se salámem, aby se předával tam a zpátky?“
Je nutné říct, že Navalnyj v posledních letech své postoje revidoval a připustil, že by v roli ruského prezidenta na území Krymu uspořádal legitimní referendum za přítomnosti zahraničních pozorovatelů. Rovněž uvedl, že hranice Ukrajiny by měly probíhat podle mezinárodně uznaných dohod z roku 1991. Nicméně ani v době, kdy byl již uvězněn, nebylo jasné, do jaké míry je skutečně upřímný, a to právě v případě Krymu, který dříve opakovaně prohlašoval a patrně i v hloubi duše považoval za ruský.
Je zřejmé, že v současné situaci vypjatých vztahů s Putinem bude Západ zdůrazňovat především nezpochybnitelný fakt, a sice že Alexej Navalnyj se odvážně postavil proti mnohem mocnějšímu soupeři, proti totalitě, proti válce a proti korupci a obětoval tomuto boji za lepší Rusko svůj život. „Rusko je dost velké takové, jaké je. Naším úkolem by mělo být zachování našich lidí a rozvoj toho, čeho máme přebytek,“ napsal před rokem z vězení.
Ruská propaganda se bude naopak snažit jeho odkaz relativizovat, aby snížila jeho vliv. Je dokonce možné, že k tomu zneužije i výše popsaná problematická vyjádření, která Navalnyj během své politické kariéry pronesl na adresu Ukrajiny či jiných ruských sousedů. Skutečné zhodnocení jeho role ve vývoji Ruska a zejména ve vztahu Západu k Rusku ale přísluší především historikům. O tom, že šlo o osobnost historického významu, není pochyb.
