Senátor Pavel Fischer FOTO: archiv Pavla Fischera
FOTO: archiv Pavla Fischera
Senátor a předseda Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost Pavel Fischer popsal deníku FORUM 24, jak vnímá ohlasy i průběh cesty na Tchaj-wan, které se také zúčastnil. Hovořili jsme o tom, jaké konkrétní výsledky a přísliby spolupráce vznikly, a také o tom, v čem bychom si z Tchaj-wanu měli vzít příklad, ať už v případě vzdělávání, technologických úspěchů nebo boje proti novému koronaviru.
Jak vnímáte ohlasy a dozvuky cesty na Tchaj-wan?
Ohlasy jsou pestré a velmi dobré. V pátek jsem například hovořil s jedním velvyslancem České republiky v jihovýchodní Asii a projednávali jsme, jaký dopad to mělo v regionu. Obrovský.
Jak hodnotíte postoje premiéra, prezidenta a dalších?
V zahraniční politice platí, že musíme propojovat to, co se děje u nás doma, s tím, co se děje ve světě. Tato cesta přišla v důležitou chvíli, kdy si v jihovýchodní Asii vyhodnocují možnosti spolupráce s Evropou v těch nejvíce strategických oborech. Celá řada firem, mj. i z Tchaj-wanu, se rozhoduje o tom, kde budou příště podnikat. Když to pak promítneme na naši debatu, mám pocit, že zatím je poněkud plytká a řešíme nějaké vztahy a spory z minulosti, ale nevěnujeme se tomu, co je pro nás strategicky nejdůležitější. Uprostřed krize jsme navštívili zemi, která z hlediska hospodářského neztrácí, ale nadále roste. To je pro naše firmy, podnikatele a výzkumníky velmi důležité. Z hlediska dialogu s demokraciemi ve světě je to také velmi zajímavá cesta.
Jaké jsou konkrétní příklady toho, co se podařilo dojednat?
Smyslem této cesty bylo prohloubení spolupráce. Již dnes je Tchaj-wan šampionem z hlediska investování a vytváření pracovních míst. Těch vytvořil 22 tisíc na zelené louce, což je v českém prostředí mimořádně zajímavé. A co se konkrétně projednávalo? Firmy měly stovky schůzek. My jsme byli u jednání o příchodu bank z Tchaj-wanu, u jednání o prohloubení spolupráce v oblasti vědy a výzkumu, v delegaci jsme měli nejen Akademii věd, ale i ČVUT, Univerzitu Karlovu. Podepisovaly se konkrétní programy spolupráce do budoucna. Objevily se desítky nových stipendií pro studium čínštiny, což je pro nás velmi zajímavé, a to i proto, že v Čínské lidové republice zavádějí nový zákon, který i studentům z České republiky bude dávat za povinnost poslouchat to, co říká komunistická strana. To je prostředí, ve kterém se svobodě bádání úplně nedaří.
Když se podíváme na další konkrétní věci, vyjednávali jsme spolupráci v těch nejprogresivnějších technologiích, kde je vysoká přidaná hodnota. Snažili jsme se vykročit za montovnu v České republice a otevřít prostor pro další spolupráci, a to hlavně pro naše vědce a vynálezce. Když se na výsledky cesty zeptáte v Česko-tchajwanské obchodní komoře, zjistíte, že už dnes registrují zájem na další mise podobného typu. Podnikatelské prostředí si uvědomilo, jak neuvěřitelné možnosti se tam otevřely, a to i proto, že jsme přijeli v těžké době. O naší cestě se tam hodně psalo a otevíraly se nám dveře v takových patrech, do nichž se jindy dostoupá třeba po deseti letech pečlivé práce. Firmy viděly, že se nabízí mimořádně zajímavý potenciál.
Čím to je, že právě Tchaj-wan je na tak vysoké úrovni v otázce nových technologií a dalších podobných věcí?
Podle mého soudu to vychází z několika věcí. Jednak jde o mimořádně kvalitní vzdělávání. Místopředseda senátu Jiří Růžička, dlouholetý ředitel gymnázia, projevil zájem o výměnu nejen vysokoškolských studentů, ale třeba i středoškolských učitelů. Je to ale také o strategicky vedené politice na úrovni vlády a dalších vysoce postavených hráčů, kteří si uvědomili, že mohou uspět jedině tehdy, když v něčem budou lepší. Podívejte se na sto nejvýznamnějších exportérů z Čínské lidové republiky. My máme pocit, že jde o čínské firmy, jenže dvaatřicet z nich je tchajwanských. I spolupráce s pevninskou Čínou a Tchaj-wanem je mnohem hlubší, než se nám z vyjádření některých našich politických představitelů zdá. A je to spolupráce, která je vzájemně výhodná, ale která má také své limity. I proto dnes tchajwanské firmy hledají alternativy, aby nebyly tak závislé na pevninské Číně.
Překvapila vás tak ostrá reakce Čínské lidové republiky na vaši cestu?
Mě překvapilo mimořádně vřelé přijetí na Tchaj-wanu. Dělal jsem si analýzu toho, co nám říkali naši partneři v diskuzi – prezidentka, viceprezident, premiér, členové vlády… A tam zaznívala jasná sdělení o tom, že jsou rádi, že nás mají, a jasná sdělení na adresu komunistické Číny, která by si v Pekingu nedali za rámeček. Tchaj-wan je země, která má svoji vlastní vládu, svůj vlastní parlament, a byl velmi poctěn tím, že jsme přijeli prohloubit dialog mezi našimi parlamenty. A jestli mě to překvapilo? Nikoli. Čekali jsme na příliv investic, který nám slíbil Miloš Zeman, a místo něj přišla studená sprcha od velvyslance Čínské lidové republiky. S tím je potřeba počítat a beru to na vědomí.
Ptám se i kvůli vyjádřením o „vysoké ceně“, kterou má podle čínského ministra zahraničí Wang I zaplatit předseda senátu Miloš Vystrčil. To asi není úplně příjemné poslouchat, ne?
Všechno zlé je k něčemu dobré. Pan ministr udělal takovou propagaci naší cestě, že o ní psal Washington Post, Financial Times a další. A to způsobem, který mu jistě neudělal radost. Pozitivní je také reakce německého ministra zahraničí Heiko Maase. Jeho čínský protějšek dobře věděl, proč svá slova pronesl v Berlíně, ale přepočítal se, protože německý ministr zahraničí v tu chvíli mluvil za nás. Mluvil za nás způsobem, jaký bych si přál například od někoho z české vlády. Tady vidíme, jak je pro Českou republiku výhodné být ve společenství se zeměmi, které vyznávají podobné principy, jako je Evropská unie nebo NATO.
Myslíte si, že fakt, že cestu organizoval druhý nejvyšší představitel členského státu Evropské unie, odstartuje podobné aktivity i v dalších zemích?
Setkali jsme se s evropskými diplomaty a představiteli Evropské komise a o těchto věcech jsme jednali. Oni nás ubezpečili, že jde o mimořádně důležitou cestu v citlivou dobu. Evropská unie má na Tchaj-wanu každou čtvrtou investici, ale opačným směrem jsou to pouhá tři procenta. Z hlediska Tchaj-wanu je velmi důležité, aby se začalo mluvit o EU. Evropští diplomaté nás ubezpečovali, že jsme jim pomohli, a sami vyjádřili přesvědčení, že další cesty by měly následovat. O některých jsme slyšeli, ale počkáme, až budou zveřejněny.
Na Tchaj-wanu se dařilo a daří zvládat koronavirovou pandemii. V čem bychom se měli inspirovat?
Jednali jsme i s představiteli hlavních autorit, které mají na starosti boj s pandemií. Uvědomili jsme si několik věcí: Tchaj-wan od Číny dělí jen nějakých osmdesát kilometrů. Je pod palbou i dalších nákaz, například veterinárního charakteru. Jsou zvyklí na to, že z hlediska přenositelných nemocí se musí chovat velmi odpovědně, protože jinak by to položilo například jejich zemědělství. Po zkušenosti s nemocí SARS si vytvořili zákon, který byl již desetkrát novelizován a který umožňuje, aby o pandemických opatřeních rozhodovali s plnou autoritou tchajwanské centrální úřady. A tak se dělo způsobem, že zde nebyl čtyři měsíce žádný nový nakažený. Z tohoto pohledu je situace, ve které je momentálně Česká republika, úplně žalostná. Měli jsme možnost se seznámit s tím, podle jakých předpisů na Tchaj-wanu konají. Dám stranou mimořádně vysokou schopnost inovací a výroby například rychlotestů nebo roušek, které vyrábějí ve velkém. V tomto ohledu jde o exportní mocnost, zatímco Česko je bohužel dovozní mocnost. Česká vláda uspěla jako nákupčí, nikoli jako stratég. Viděli jsme, že na Tchaj-wanu existuje důvěra mezi státem, vládou a občanem.
Lidé tedy mají jasnou představu o postupech vlády?
Je vyloučeno, že by se v pondělí něco nařídilo, aby se to v úterý zase zrušilo. Samozřejmě jsou velké diskuze a debaty, je to demokracie. Ale mají výsledky. Jsem velmi rád, že s námi byl na té cestě kolega ze senátu, předseda Výboru pro zdravotnictví Lumír Kantor, protože on o těch poznatcích může mluvit s hlavní hygieničkou nebo s ministrem zdravotnictví, aby ukázal, že to jde. A že to nemusí být až tak složité, jen je potřeba držet slovo a vytvářet ovzduší důvěry, abychom jeden den neměnili to, co bylo rozhodnuto den předchozí.
Tchaj-wan dokázal během čtyřiceti dnů vybudovat vlastní kapacity na výrobu roušek. O tom si můžeme nechat jen zdát. My přitom máme lidi i výrobce, ale na úrovni vlády patrně něco nefunguje. Je nejvyšší čas to změnit a je potřeba spolupracovat tak, jako my spolupracujeme v senátu napříč stranami. Za naši delegaci se postavilo padesát senátorů a senátorek ze všech klubů včetně vládní ANO a ČSSD. Šlo o obrannou reakci na čínské chování a my jsme v takto zásadní věci drželi spolu. To je nejsilnější poselství, které si odnáším.
Dostane se panu senátorovi Kantorovi pozornosti ze strany ministerstva zdravotnictví a vůbec vlády?
Senát dělá, co může. Během pandemie jsme se pravidelně scházeli, a to na úrovni výborů i pléna. Projednávali jsme všechno, co bylo potřeba. Vládu jsme vyzývali, aby zapojila české výrobce. Vláda se k našim výzvám a doporučením chovala přezíravě, a i proto dnes nemůžeme vyrobit ochranné prostředky v kapacitě, která je potřebná. Senát před dvěma měsíci uspořádal veřejné slyšení, které vyhodnocovalo, jak probíhala opatření a která je potřeba zachovat nebo posílit. Na základě toho jsme schválili výzvu vládě, která obsahuje dvacet bodů, jeden přesnější než druhý. Pochází od lidí z terénu. Jsme i nadále připraveni plnit kontrolní roli vůči vládě i v té nesmírně složité době pandemie. Ale vládu nahradit nemůžeme.
Co si myslíte o postoji premiéra Andreje Babiše k setkání V4 s představitelkou běloruské opozice paní Cichanouskou?
Dozvěděl jsem se o tom z Běloruska. Volali mi spolupracovníci Světlany Cichanouské a nevěřícně se ptali, jestli jsme odmítli jednání s V4. Pak vyšly informace o tom, že Pavel Latuško měl přijetí u pana ministra Petříčka. Dostalo se mu ujištění, že Česko podporuje Bělorusko a jeho občanskou společnost, ale za chvíli musel být přijat znovu, aby si vysvětlili, co se stalo. Jak to tak vypadá, pan premiér zjevně popřel všechno, co říkal v minulosti o tom, že chceme pomoci Bělorusům k pokojné sametové revoluci, že násilí je nepřijatelné a že Evropská unie musí být akční. Pan předseda Babiš by se měl zabývat tím, co má dělat Česká republika a co může udělat on jako premiér. Nyní můžeme ztratit sympatizanty jedné velmi významné země, která byla prioritní v rámci východního partnerství, jen jsme neměli s kým mluvit. Lukašenko zdevastoval občanskou společnost i politickou reprezentaci. Teď dialog vést můžeme.
Může v této věci něco udělat senát?
Samozřejmě. Jednal jsem o tom s předsedou zahraničního výboru sněmovny. Obě komory se v rámci kontrolní práce z hlediska činnosti vlády v zahraniční politice této záležitosti budou v nejbližších dnech věnovat. Budeme k tomu mít zvláštní schůzi, podrobnosti zveřejníme později.
