Jedinou správnou odpovědí na teror není strach, nýbrž statečnost a chladný rozum. Je prostě potřeba být vnitřně silnější než teroristé a nepoddat se panice, protože to je právě to, co teroristé chtějí. 

Jak asi uvažuje zločinec, který najel kamionem do vánočních trhů u pamětního kostela císaře Viléma v centru někdejšího Západního Berlína? Je mu teď líto těch 12 lidí, které popravil, když popíjeli punč, kupovali dárky a těšili se z atmosféry adventu? Ti lidé se nedožijí letošního Štědrého dne kvůli zmatenému a šílenému zlu v duši jednoho člověka, který zjevně přišel do středu Evropy z Pákistánu či z Afghánistánu.

[ctete]90822[/ctete]

Možná si myslel, že tím potěšil Alláha, nebo dal za vyučenou nenáviděným západním lidem. Ve skutečnosti jen uškodil všem, kteří k nám stejně jako on přišli v masívní migrační vlně.

Němci patří, co se týče běženců, k nejvstřícnějším národům západního světa. Velká část z nich se snaží poctivě odlišovat zlo, které páchají jednotliví přistěhovalci, od situace tisíců uprchlíků, kteří sami utekli před obrovským zlem, jaké se kupříkladu právě odehrává v syrském Aleppu.

Většina Němců dobře ví, že syrská rodina nemůže za pákistánského teroristu. Jenže ani Němci nemusí nutně vydržet všechno. To, co se právě stalo v Berlíně na „Ku’damm“, se podobá apokalyptické hrůze z francouzského Nice, kde při oslavách státního svátku Dobytí Bastily zavraždil zlý magor z Tunisu na Anglické promenádě 85 lidí.

[ctete]90933[/ctete]

Je zřetelné, že frustrovaní outsideři z arabského světa se za svoji životní nepohodu mstí na nevinných lidech z Francie a z Německa, tedy ze zemí, které se tvrdou prací svých obyvatel dobraly ke svému civilizačnímu úspěchu.

Tyto Vánoce budou mít pro Němce a svým způsobem pro celou Evropu divnou příchuť. Svět, v němž oslavujeme narození dítěte, neboli symbol lidského štěstí a čistoty srdce, je ohrožený zákeřným zlem a stává se stále nebezpečnějším.

Schopnost odlišovat individuálního pachatele konkrétního zločinu od tisíců běženců, kteří se ničeho zlého nedopustili, je nutné zachovat i nadále.

Zároveň se ale vůbec nelze divit evropským národům, když ztíží podmínky imigrace a dostanou ji konečně pod kontrolu. Takové opatření nemá být motivováno strachem či snad dokonce kolektivní nenávistí, nýbrž starostí o evropské obyvatele, na které může mít série agresivních a brutálních zločinů děsivý demoralizační účinek, který by mohl být završen nástupem autoritativních vlád, jež mohou vyrůst z paniky.

[ctete]90949[/ctete]

Letošní Vánoce budou mít jakousi hrozivou příchuť možné apokalypsy. Apokalypsou je zcela jistě to, co se právě nyní děje v Sýrii. Hrůza na Ku’damm je šílená, ale je zatím stále ještě ojedinělá. Žijeme pořád v relativně bezpečném a klidném prostředí. Hysterie mnoha „slušných“ Čechů, kteří hrdinně bojují ve svých vesnicích s islámem, je navzdory berlínské tragédii směšná a odporná.

Apokalypsou se ale nerozumí jen očividná katastrofa velkých společenských či fyzikálních rozměrů, ale také každé zhroucení bezpečného a známého světa. A náš svět, jak jsme ho dlouhá léta znali, je skutečně v krajním stupni ohrožení.

Před jeho zhroucením se musíme bránit především používáním zdravého rozumu a zodpovědností. Máme zodpovědnost jak za bezpečnost našich měst, tak ale i za demokratické a právní poměry. Evropané by neměli udělat teroristům tu radost, že budou žít v neustálém strachu a nechají si vzít své vymoženosti. Že přestanou chodit na vánoční trhy. Že přestaneme jezdit do Berlína nebo do Nice.

Nenechme si prostě vnutit strach. Zároveň ale vezměme na vědomí, že evropský svět se musí bránit. Apokalypsa nastane, když si z toho, co se v Berlíně stalo, evropské vlády nevezmou patřičné ponaučení.