Ilustrační foto FOTO: Bebetot / Wikimedia Commons / Public Domain
FOTO: Bebetot / Wikimedia Commons / Public Domain
KOMENTÁŘ / Francie se potýká s migrační krizí, které v Evropě téměř nikdo nevěnuje pozornost. Desítky tisíc lidí v loňském roce dorazily na Mayotte, ostrov uprostřed Indického oceánu, který se nachází osm tisíc kilometrů od Paříže, ale pouhých sedmdesát kilometrů od souostroví Komory. Mayotte se na rozdíl od Komorského svazu rozhodl v referendu v 70. letech zůstat součástí Francie a v roce 2019 se tamní obyvatelé drtivou většinou vyslovili pro to, aby se stal zámořským departmentem a zároveň součástí Evropské unie.
Tím se ostrov pro statisíce lidí nejen z okolních ostrovů proměnil v magnet a potenciální cestu k lepšímu životu. Migrační krize přitom není jedinou krizí, kterou musí na Mayotte francouzská vláda souběžně řešit. Ostrov trpí také extrémní chudobu, přelidněním způsobeným právě obrovskou imigrací, výbuchem násilí a v neposlední řadě nejhorším suchem za posledních více než dvacet let.
Chudý a přelidněný ostrov
Mayotte se nachází na půli cesty mezi Komorským svazem a Madagaskarem. Na ploše pouhých 376 kilometrů čtverečních se tísní více než 300 tisíc obyvatel, což z něj činí department s největší hustotou zalidnění mimo Paříž a přilehlý region Île-de-France. Úřady přitom odhadují, že téměř polovina obyvatel žijících na ostrově nemá francouzské občanství. Důvodem neobvyklé situace je právě masová nelegální imigrace, která na Mayotte proudí zvláště z nedalekých Komor, ale v poslední době stále více také z francouzsky mluvících států v Africe, jako jsou Kongo, Rwanda nebo Burundi.
Obrovský počet imigrantů přispívá k tomu, že je Mayotte v tuto chvíli nejrychleji rostoucím departmentem v celé Francii – počet jeho obyvatel se od roku 1985 více než zečtyřnásobil. To vytváří značně neutěšenou sociální situaci, kdy zhruba třetina lidí na ostrově žije v improvizovaných chatrčích a skoro polovina si musí vystačit s méně než 160 eury na měsíc (v přepočtu přibližně 3950 korun). Průměrný plat ve Francii je přitom pro srovnání 2587 eur měsíčně (v přepočtu 63 800 korun).
Francouzský stát se v dubnu minulého roku pokusil proti nelegální migraci zakročit v rámci takzvané operace Wuambushu, což v místním jazyce znamená „znovuzískání kontroly“. Na ostrov dorazily stovky nových policistů a četníků, kteří měli za cíl najít a vyhostit migranty bez povolení k pobytu a zároveň zlikvidovat jejich slumy.
Plány na masové deportace nelegálních imigrantů však od počátku komplikuje postoj komorské vlády, která svoje občany opakovaně odmítala převzít. Jde o poněkud paradoxní postoj vzhledem k tomu, že se Komory v roce 1974 rozhodly v referendu drtivou většinou pro nezávislost – na rozdíl od obyvatel ostrova Mayotte, kteří o stejné otázce hlasovali o dva roky později. Výsledkem je, že se počet vyhoštěných navzdory operaci Wuambushu meziročně snížil z 25 na 22 tisíc osob.
Extrémní podmínky
Nejchudší department ve Francii akutně trápí i několik dalších závažných problémů – v první řadě jde o násilí a extrémní sucho. Mayotte prožívá vlnu násilných zločinů, které souvisí nejčastěji se střety mladých lidí z kriminálních gangů a s rivalitou sousedících vesnic. Jen v prosinci se několik mladíků stalo obětí střelby a útoků bodnou zbraní, běžnou každodenní součástí života je také demolování vozidel, vandalizace obchodů nebo vražedné potyčky na fotbalových zápasech.
Cílem útoků se stávají dokonce i pořádkové síly, které jsou na ostrov posílány ve stále větším množství, aby výbuch násilí zastavily. Kupříkladu na konci listopadu bylo v obci Dembéni napadeno molotovovými koktejly obrněné vozidlo četníků. „Na Mayotte už není nikdo v bezpečí a všichni se bojí, včetně samotné policie,“ popisuje šéf místního oddělení hasičské a záchranné služby, Abdoul Kamardine. „Během svých operací jsou dokonce pravidelně napadáni i hasiči.“
K násilí je třeba připočíst nejhorší sucho od roku 1997, kvůli kterému jsou většině místních obyvatel každý den přinejmenším na několik hodin přerušeny dodávky vody. Situace je tak dramatická, že úřady musely v srpnu začít rozdávat zadarmo litr balené vody denně desítkám tisíc nejohroženějších v čele s těhotnými ženami a dětmi. Na konci listopadu byla distribuce vody rozšířena na všechny obyvatele ostrova. Stát také až do konce ledna odpustí místním platby účtů za vodu.
Nové sliby francouzské vlády
Kromě podobných mimořádných opatření slibují francouzští politici i další kroky, které by mohly neutěšenou situaci na Mayotte v dlouhodobé perspektivě zlepšit. Ostrov v prosinci poprvé po osmi letech navštívila francouzská premiérka Élisabeth Borneová, která oznámila například výstavbu druhé továrny na odsolování vody a masivní modernizaci zanedbaných nemocničních zařízení.
Stát by měl zároveň štědře dotovat lékaře, kteří se rozhodnou působit na ostrově. Především právě kvůli pověsti chudého a násilného místa, kde bývají rutinně napadáni i zdravotníci, zůstává na Mayotte neobsazených 70 % všech míst praktických lékařů. „Nejste sami, můžete se spolehnout na Francouzskou republiku,“ prohlásila Borneová na ostrově, kterému by měl být v příštím roce navýšen rozpočet o dalších 100 milionů eur (v přepočtu 2,5 miliardy korun).
Podle řady místních ale přijatá opatření ani zdaleka neodpovídají vážnosti situace. „Říkají, že vláda zmobilizovala všechny prostředky, ale s jakým výsledkem?“ namítá Anne Perzo-Lafondová, novinářka z místního listu Le Journal de Mayotte, a popisuje vlastní cestu na setkání s předsedkyní vlády: „Abych se dostala na místo oficiální návštěvy, vyrazila jsem ze severu ostrova a všude byli mladí lidé s mačetami. Novináři přijíždějící z jihu byli pro změnu zasypáni kameny.“
Mimo jiné i kvůli neutěšeným podmínkám se obyvatelé ostrova politicky uchylují k extrémistům – například Marine Le Penová zde v druhém kole prezidentských voleb získala bezmála 60 procent hlasů, přestože jsou na Mayotte téměř všichni místní muslimského vyznání. Le Penová přitom právě na vymezení vůči islámu postavila celou svou politickou kariéru. „Obyvatelé Mayotte mají pocit, že je politici opustili, a výsledky voleb tomu odpovídají,“ vysvětluje Daniel Zaïdani, který mezi lety 2011 a 2015 působil ve funkci předsedy generální rady departmentu.
František Kalenda je antropolog, spisovatel a publicista se zaměřením na Latinskou Ameriku. Působí jako redaktor nakladatelství Bourdon a stálý spolupracovník rubriky NOVÁ ORIENTACE v deníku FORUM 24.
