„Cikáni obyčejně nevraždí děti vlastního kmene, na to nejsou dost civilizovaní,“ zní jedna z replik kriminálky Petra Schulhoffa (10. 7. 1922 – 4. 5. 1986) Po stopách krve (1969). S netečnou tváří ji pronáší vyšetřovatel major Kalaš zosobněný Rudolfem Hrušínským a my nad tím výrokem dnes stojíme v rozpacích z diktátu soudobé politické korektnosti. Jsou to slova odsouzeníhodné rasové přehlíživosti, anebo spíš vědoucí a ještě se prohlubující skepse vůči většinové společnosti? Schulhoffovy filmy takové iritující otázky kladou opakovaně, ať záměrně, či bezděčně, ať jde o příběhy deviantních vrahů, či později o skoro stejně deviantní normalizační komedie. Jaké životní tajemství jejich tvůrce se za tím vším asi skrývá?

Když se před lety dával v rámci Filmové komory dohromady seznam prvních českých filmů určených k digitalizaci, někteří z nás navrhovali také Schulhoffův volný detektivní triptych ze šedesátých let, v němž dramatu Po stopách krve předcházejí filmy Strach (1963) a Vrah skrývá tvář (1966). Vzbudilo to údiv a zprvu i odpor: Stojí kriminální žánr vůbec za takovou péči? Přitom dodnes jde o jedny z nejvysílanějších snímků snad na všech televizních stanicích, s jejichž úrovní i nová tvorba jen nesnadno soutěží.

Špionážní noir

Strach ještě kalkuloval se špionskou zápletkou, tak jak si to vynutila propagandistická transformace údajně pokleslého detektivního žánru v komunisty zestátněné kinematografii. Předlohou se stal Schulhoffovi poslední román Eduarda Fikera (1902–1961) Kilometr devatenáct (1960), včetně už zavedeného fikerovského vyšetřovatele majora Kalaše. Ve filmu dostal spoluhráče v nadporučíkovi Vargovi Radoslava Brzobohatého, ve třetí části triptychu v poručíku VB Vlachovi Vladimíra Ptáčka.

Klíčová ale byla volba Hrušínského do postavy Kalaše: Jeho gabinovsky zdrženlivý projev dává ve Strachu zapomenout na to, jak je role ještě kontaminována oscilací postavy mezi kriminalistou a estébákem. Tři vraždy případu jsou následkem poklesku z okupace a současné diverzní činnosti bývalých kolaborantů ve prospěch nepřátelské mocnosti. Je to trochu divoké, zapletené a poplatné jaksi samozřejmé převaze režimních…