Analytik se zaměřením na východní Evropu Asociace pro mezinárodní otázky Pavel Havlíček FOTO: Asociace pro mezinárodní otázky / se souhlasem
FOTO: Asociace pro mezinárodní otázky / se souhlasem
Putinova podpora mírně klesá, ale není to žádný dramatický propad. Tato situace se bude dále vyvíjet, až ruská společnost bude pociťovat následky západních sankcí a více na ni bude dopadat izolace ze strany Západu. Dá se očekávat, že frustrace uvnitř bude narůstat, popisuje v rozhovoru pro deník FORUM 24 analytik z Asociace pro mezinárodní otázky Pavel Havlíček.
V neděli uběhlo pět měsíců od začátku války na Ukrajině. Mohl byste, prosím, zhodnotit, jak to aktuálně vypadá na frontě?
Myslím si, že situace na frontě je dnes, řekl bych, takové ticho před bouří. Obě strany se připravují na nějaký další krok. Zejména na jihu se ukrajinská strana snaží chopit iniciativy a osvobodit větší část Chersonské oblasti. Naopak na východě země má asi větší iniciativu ruská strana.
Probíhají tam menší přesuny, ale ani v jednom vektoru nejde o větší posuny a zvraty. Určitě bych řekl, že to je něco, kde vidíme stále trvající operační pauzu, kterou si vzala ruská strana, aby doplnila síly jak personální, tak technické a vojenské. Ukrajina se snaží tento čas využít k nějaké větší iniciativě na jihu, ale ani tam se nedá očekávat, že dojde k zásadnějším zvratům.
Řekl bych, že je to pro tuto chvíli patová situace a vyčkávání, s čím přijde jedna či druhá strana. V dalších měsících se dá očekávat, že Rusko bude chtít předvést nějakou iniciativu, až dojde k přeskupení. Dochází teď k formování takzvaných dobrovolných batalionů. Dá se očekávat, že boje se zase rozhoří, ale nebude to asi v úplně nejbližší době. V dalších týdnech možná už ano, teď jsme ale byli svědky takové vyčkávací taktiky a přeskupování.
Takže se teď nedá říct, která strana své cíle plní lépe?
Dá se říct to, že ani jedna z těch stran nemá nějakým zásadním způsobem v tuto chvíli navrch ve smyslu, že by docházelo k zásadnějším posunům na frontě, nebo zvratům. V posledních dnech se mluví o určitém úspěchu ukrajinské strany na jihu, kde mělo dojít k obklíčení určité části ruského kontingentu v regionu. Řekl bych ale, že ani to nebude znamenat nějaký zásadnější zvrat. Dynamika je průběžná. Vidíme, že je tam velká fragmentace bojových operací. Jedna se odehrává na východě, kde má iniciativu Rusko, naopak na jihu je to právě Ukrajina.
Zásadním prvkem poslední fáze bojových operací je to, že ukrajinská strana začala disponovat sofistikovanějšími vojenskými technologiemi. Hodně se mluví o raketometech HIMARS, které slouží k vyřazování muničních skladů, koordinačních bodů ruské armády na Ukrajině. To je něco, co hodně ovlivňuje situaci, ale není to něco, co by přineslo nějaký zvrat. Spíše je to prostředek, jakým Ukrajinci dokážou zasahovat i ty cíle, které v minulosti nedokázali. V tomto je možná taktická výhoda na straně Ukrajiny.
Dá se očekávat, že spíš to může být ukrajinská strana, která může mít v určitém smyslu navrch. Pokud se ale Rusům podaří doplnit síly, tak budou pokračovat v operaci tak, jak ji zahájili.
Ukrajina asi před dvěma dny oznámila, že zahájí protiofenzivu v Chersonské oblasti. Je reálné, že by se jí podařilo osvobodit hlavním město oblasti Cherson, nebo celý region?
Ano, tento přesun je tam přesně znát. Mluví se o tom, že Ukrajinci dostali pod svoji kontrolu některé oblasti, osady, vesnice, osídlené body, nicméně zatím ten nástup není až tak dramatický, jak se očekávalo. Spíše vidíme, že Rusové se snaží na jižní hranici opevnit tak, aby nedošlo k žádné dramatické ztrátě území. Zatím nevidím nějaký dramatický posun. To se může změnit v následujících dnech a týdnech, ale v tuto chvíli to evidentní není. Je to oznámení, se kterým ukrajinská strana přišla nějakých pár dní zpátky, aby dala například signál obyvatelům, aby vyklidili regiony, kde ta ofenziva bude.
Když se ptáte na získání hlavního města Chersonu, tak si myslím, že to pro Ukrajince nebude snadné a bude určitě hodně záležet, jak moc sil budou schopni vynaložit a jak moc sofistikovanější techniky budou schopni na tuto operaci vyhradit. Pokud k tomu dojde a Ukrajinci tam přesunou své síly, tak můžou chybět na východě, nebo na severovýchodě, kde probíhají vojenské operace také. Ukrajina bude muset disponovat s limitovanými zdroji, které má k dispozici, i tam.
Naopak Rusko oznámilo, že dobylo Luhanskou oblast a směřuje k dobytí sousední Doněcké oblasti. Analytici tvrdí, že kvůli pomalému postupu nebude schopné dobýt města Bachmut a Slovjansk. Jak to vidíte vy?
Tohle bude určitě zásadní. V minulých dnech se mluvilo o tom, že Rusům se podařilo získat pod kontrolu část území na jih od Bachmutu, takže tam probíhají operace a dochází k mírnému posunu. Není to ale žádná dramatická situace. Postup je velmi pomalý a pro ukrajinskou stranu budou ta dvě města představovat takovou linii, za kterou nebudou chtít Rusy pustit.
Tady bude ukrajinská strana určitě nasazovat všechny prostředky, aby k tomu nedošlo. Myslím si, že Rusové nebudou mít dost kapacit, aby tato rozsáhlá území a osídlená centra dostali pod svoji kontrolu. Myslím si, že k tomu nedojde, přestože vidíme, že posun pomalou, ale efektivní taktikou rozbombardování regionu a vytlačení ukrajinské strany v městech Severodoněck a Lysyčansk se ukázal jako efektivní a ukrajinská strana musela region opustit. Bylo to ale za cenu i ruských ztrát a zpomalení toho pokroku.
Situace se trochu liší v tom, že Bachmut a Slovjansk jsou poměrně značnými uzly pro ukrajinskou stranu, která se jich nebude chtít vzdát. Iniciativa bude z ukrajinské strany poměrně značná. Co se týče regionálního uspořádání, tak Luhanská oblast je v zásadě celá pod kontrolou ruské armády. V případě Doněcké oblasti situace vypadá odlišně.
Já bych se vrátil na začátek, kdy Rusko plánovalo rychlou válku. 24. února došlo k výsadku na letišti Hostomel poblíž Kyjeva. Proč tento plán Rusku nevyšel?
Myslím si, že posledních 150 dní ukázalo, že ruská armáda trpí celou řadou nešvarů, nedostatků, limitací na vedení takto rozsáhlé vojenské operace, na kterou nebyla absolutně připravená. Bylo jasné, že od počátku převládaly politické cíle nad těmi vojenskými. Skutečně to nebyli generálové, kteří by rozhodovali, jak ten postup bude vypadat. Bylo to politické vedení země v čele s prezidentem Putinem, což vedlo k tomu prvotnímu fiasku, kdy byl politický signál: „Zajměte Kyjev, rozpoutejte válku po celém území.“ To nebyla armáda absolutně schopná zvládnout.
Naprosto selhala koordinace. Hodně se mluvilo o rozsáhlých konvojích, které byly zaseknuté a nedokázaly efektivně překonat větší část ukrajinského území, selhávalo zásobování, situaci v jednotlivých částech koordinovali různí lidé, kteří spolu nespolupracovali, nedocházelo tam k systematickému zatlačování ukrajinské strany. Naopak Ukrajinci se ukázali jako flexibilní ve své reakci. Nechali soupeře vstoupit na území, obklíčili ho, zlikvidovali zásobovací linie, zajali spoustu ruských vojáků a techniky. Svoji roli sehrál i terén a to, že Ukrajinci byli připraveni vyhazovat do povětří mosty, aby zamezili dalšímu posunu. To bylo skutečně něco, co se ukázalo jako klíčové.
Myslím si, že nejzásadnější prvek bylo odhodlání a statečnost ukrajinské armády a také společnosti, která masově mobilizovala. Fungovala velmi odolně vůči tlaku. Svoji roli sehrály i teritoriální jednotky obrany a proškolování civilního obyvatelstva. Oproti velmi motivované ukrajinské straně stála armáda, která neměla jasný příkaz, motivaci a vysvětlení, proč na tom území je. Do velké míry byla nekoordinovaná a fragmentovaná. Byla tam celá řada špatně připravených a nedomyšlených prvků, jež stály na počátku neúspěchu, který jsme jasně evidovali v první polovině tohoto období.
Od druhé poloviny začal proces učení a napravování chyb z ruské strany, který přešel v daleko zúženější a koordinovanější operaci. Tu jsme viděli právě na východě Ukrajiny. To byla úplně jiná situace, než tomu bylo na počátku operace. Teď jsme ve vyčkávacím období a musíme počkat, jakým způsobem se bude operace vyvíjet dál, jestli se podaří Rusům získat větší množství vojáků, personálu, jestli se jim bude dařit doplňovat vojenskou techniku.
Myslíte si, že prezident Putin věděl o tom, že armáda není tak úplně na rychlý útok připravena?
Myslím si, že to byla kombinace faktorů. Rozhodně nepředpokládal, že se ta válka tak moc protáhne. Sehrály v tom roli jeho osobní představy, jak má konflikt vypadat. Naprosto klíčovou roli v tom hrály i zkreslené informace, které dostával, ať už ze strany tajných služeb, nebo armády. Část tajných služeb, která byla zodpovědná za Ukrajinu, tak naslibovala podporu uvnitř Ukrajiny, která se nikdy nezhmotnila. Velké množství peněz bylo v tomto smyslu rozkradeno. Následky a čistky uvnitř na sebe nenechaly dlouho čekat.
Myslím si ale, že první povel byl politický. K tomu armáda nebyla připravena, neměla dostatek informací, aby nastavila procesy. Bylo to rozhodnutí, které padlo v posledních dnech – minimálně o rozsahu operace, že nebude jen na východě. To bylo něco, v čem se nepotkaly vojenská s politickou mocí. Očekávání se nespojila. Rozhodování člověka nahoře ovlivnila spousta informací, která se nezakládala na pravdě, a potom z toho vyšlo tohle velmi pokřivené plánování. Toto byly asi ty důležité prvky, které sehrály z ruského pohledu negativní roli.
Jak stabilní je Putinův režim a jeho postavení v Rusku?
Když se podíváme na to, kolik respondentů odmítá odpovídat na otázky, které se spojují s podporou výkonu funkce prezidenta nebo dalším postupem, tak je to něco, co je znepokojující. Přes tyto všechny výhrady se ukazuje, že podpora Vladimira Putina je stabilní, ačkoliv mírně klesá.
Za několik posledních měsíců ruští sociologové tvrdí, že jde spíše o konzervativní část ruské společnosti, starší pokolení, lidi z regionů, kteří udržují podporu režimu a Putinovi jako prezidentovi. Jsou to lidé, kteří jsou režimem zabezpečeni. To je kostra jeho podpory. Zároveň poukazují na to, že velká část mladšího pokolení, nebo střední generace má velké obavy z budoucího vývoje, pádu životní úrovně. V ruské společnosti je celá řada otazníků, obav a frustrace. Tento obrázek je ale velice fragmentovaný a vypovídá o rozdělení ruské společnosti na různých osách. To hraje strašnou roli při pohledu do nitra ruské společnosti. Uvnitř panuje velká tenze.
Není to pro režim jednoduchá situace, aby udržoval společnost sjednocenou kolem myšlenky, že válka má dále pokračovat. Ruský režim musí zásadním způsobem investovat, ať už finančně, nebo prostřednictvím represí tak, aby udržoval konsenzus. Samozřejmě využívá i vnitřní propagandu, dezinformace, které jsou šířeny o dalším postupu a jak se operace vyvíjí.
Podpora mírně klesá, ale není to žádný dramatický propad. Tato situace se bude dále vyvíjet, až ruská společnost bude pociťovat následky západních sankcí a více na ni bude dopad izolace ze strany Západu. Dá se očekávat, že frustrace uvnitř bude narůstat.
Můžeme tedy říct, že nějaký palácový převrat nebo masivní občanské protesty v Rusku nehrozí?
To jsou dvě věci. Pokud se podíváme na masové protesty v ulicích, tak to v krátkém horizontu spíše neočekávám. V delším horizontu se to ale nedá vyloučit zejména se zhoršující se socioekonomickou situací. Musíme ale vidět, že ruská společnost má poměrně vysoký práh trpělivosti s těmito klesajícími faktory. Jen tak něco ruské občany do ulic nevyžene. To už jsme si vyzkoušeli a viděli v minulosti.
Co se týká situace uvnitř ruských elit a palácového převratu, tak to je rozhodně pravděpodobnější. Minimálně při pohledu na to, že realizace jakýchkoliv opatření je daleko snazší. Přesto je to velmi ožehavá otázka a nedá se na ni úplně uspokojivě odpovědět v tuto chvíli, protože převrat může nastat velmi rychle. Zatím tam ale nevidím vyprofilované mocenské centrum, které by bylo připravené převzít moc.
Naopak elity, které nebyly spokojeny, tak jsou odfiltrovány, uprchly do zahraničí nebo byly zbaveny postavení a tak dále. Situace je velmi nejasná, nedá se to úplně vyloučit, ale zatím tam nevidím žádného kandidáta na pozici ruského prezidenta, což limituje šance takového převratu.
Na začátku války postupovaly ruské jednotky na Kyjev i z Běloruska. Zapojuje se teď ukrajinský soused do bojů?
Postavení Běloruska je velmi specifické. Do bojů se přímo nezapojuje, poskytuje logistickou a týlovou podporu ruským oddílům. Je pravdou, že z běloruského území jsou odpalovány rakety, které zasahují ukrajinské cíle. To stále platí, ale neplatí to, že by z běloruského území proudily jednotky.
Je zajímavé vidět tu dynamiku i z pohledu běloruské opozice. Je pravdou, že součástí ukrajinské armády je několik praporů. Batalion Kalinov je něco, co zahrnuje poměrně značnou sílu Bělorusů, kteří bojují po boku ukrajinských vojáků. Je to spíše příležitost pro Bělorusko, aby si vytyčilo nějakou vlastní opoziční platformu a činnost. V minulosti se mluvilo o tom, že se Bělorusové uvnitř země podíleli na přerušování zásobování ruské armády a přesunu jednotek či materiálu přes běloruské území formou sabotáže na železnici, což inspirovalo i hnutí uvnitř Ruska.
Spíš si říkám, že situace pro běloruského diktátora Lukašenka je tíživá. Velmi se bojí toho, aby boje nepřerostly i na jeho území. Bojí se, aby ho nezradila část jeho silového aparátu. Jeho postavení rozhodně není nikterak pevné. Snaží se hledat cesty, jak si skrz diplomacii držet odstup, vyjednávat. Běloruský režim je příliš zdiskreditován tím, že umožnil přes své území napadnout Ukrajinu, aby s ním byl Západ ještě v kontaktu.
Pro zemi je ta situace tíživá, trpí ekonomickými problémy, Bělorusko je v podstatě okupovanou zemí přítomností ruské armády na svém území. Situace je pro Bělorusko velmi složitá, ale stále platí to, že Lukašenko je tím nejbližším spojencem ruského režimu v této válce.
Ukrajina se podle náměstka ministra vnitra Jevhenije Jenina připravuje na scénář, v němž se do agresivní války proti jeho zemi zapojí přímo i Bělorusko. Může Putin nějak donutit Lukašenka k většímu zapojení do války?
Nedokážu si představit, že k tomu dojde vzhledem k té vnitřní nestabilitě a neochotě armády. Za situace, kdy bylo ještě v létě roku 2020 jasně patrné, že ten režim se opírá jen o silové složky, aby se udržel u moci, tak si nedokážu představit, že by Lukašenko byl ochoten zapojit větší počet armády zapojit do této operace. Oslabilo by to situaci uvnitř země a destabilizovalo jeho vlastní postavení.
Pokud se bavíme o tom nátlaku, tak ten jednoznačně existuje. Lukašenko se snaží manévrovat, aby nebyl dotlačen do této situace. Běloruská armáda není v dobrém stavu, neudělala by tam příliš efektivní práce ve prospěch agrese a naopak by došlo k oslabení Lukašenka samotného. Když má armádu na svém území, tak si dokáže držet nějakou linii vůči ruským požadavkům. Kdyby vojáky poslal na ukrajinské území, tak se vystaví dalšímu tlaku z ruské strany.
Bývalý ruský premiér a prezident Dmitrij Medveděv řekl, že pokud se Ukrajina pokusí získat Krym, nadejde pro ni soudný den. Je Ukrajina v situaci, kdy by se mohla pokusit o útok, a znovu poloostrov získat pod svoji kontrolu?
V krátkém horizontu to určitě možné není. Už jsme se bavili o situaci na jižním křídle. Ukrajinské ambice se týkají spíše Chersonské oblasti a i tam vidím, že Ukrajina bude mít určité problémy. Operace zahrnující samotný Krym by byla ještě složitější. Nesmíme zapomínat, že Rusko je jadernou velmocí a ve svých doktrínách má uvedeno, že dokáže bránit vlastní území proti takovému útoku za použití taktických jaderných zbraní.
I pro Ukrajince to představuje určitý psychologický limit. Právě v tomto kontextu se snaží situaci destabilizovat v Chersonské nebo Záporožské oblasti, aby tam nebyla nějakým způsobem realizována referenda, o kterých se hodně v poslední době mluví. Tohle je jedna z motivací pro ukrajinskou stranu tak, aby nějakým způsobem brali iniciativu a nenechali tam ruskou armádu zakopat. S výjimkou diverzních akcí, nebo individuálních útoků je mimo schopnosti ukrajinské armády získat Krym zpět.
Jaká je budoucnost války? Uklidní se boje, až začne být horší počasí?
Myslím si, že se neuklidní. Dále bude probíhat tato forma války, která nebude typická dramatickými zvraty. Bude to spíše delší, opotřebovávací konflikt, kde budou typické dílčí eskalace, ale bez nějakých zásadních zvratů. Bude se rozhodně koncentrovat jak na východě, tak na jihu země. Ani jedna ze stran není v pozici, aby tu druhou srazila na kolena. Pokud nenastane nějaká dramatická událost v týlu, tak si nedokážu představit, že by došlo k zásadnějšímu posunu.
Spíše budeme svědky, řekněme, průběžně se měnící intenzity bojů, ale setrvale pokračujících. Dá se očekávat, že Rusko může získat nějaká další území na východě, u Ukrajiny se dá očekávat posun na jižním křídle. Klíčovým faktorem bude otázka dalšího uspořádání s ohledem na realizaci referend na okupovaných územích. To je něco, co může ovlivnit další podstatu konfliktu.
Jak konflikt podle vás ovlivní takzvaná rasputica, což je období na jaře a na podzim, kdy se v rovinatých oblastech Ukrajiny kvůli počasí povrch i cesty mění na bláto až bažinu?
Řekl bych, že to dobře zapadá do toho, co jsem popsal. Znesnadní to další postup zejména pro ruské okupanty, ale nebude to mít nějaký zásadnější efekt. Boje budou nadále probíhat, ale budou méně snadné a bude daleko těžší dosahovat nějakého pokroku. To je něco, co z války udělá dlouhou válku, opotřebovávací a vyčerpávající pro obě společnosti, ale i pro nás na Západě.
V poslední době se objevují informace o ztrátách ruské armády. Například šéf britské armády odhaduje nějakých 50 tisíc vojáků, CIA 15 tisíc, Ukrajinci počítají s 38 tisíci. Dá se vůbec odhadnout, jaké ztráty jsou na obou stranách konfliktu?
To je něco, co je zásadní, protože ta čísla, ať se bavíme o 15 tisících, které odhaduje americká CIA, tak to jsou čísla minimalistická. Je to počet zabitých vojáků, který když si znásobíme počtem zraněných vojáků, tak se dostaneme k vysokým desítkám tisíc vojáků, kteří jsou z bojů vyřazeni. Tohle je něco, co je velmi dramatické. Je to více než 100 vojáků každý den, kteří měli padnout.
Ztráty na ukrajinské straně jsou pravděpodobně nižší, protože vojensky má v této metodologii obránce vždy nižší ztráty než útočník. Odhady se liší mezi 15 až 25 tisíci zabitých ruských vojáků. Kompromisní odhad by byl kolem 20 tisíc. Počet zranění vůči počtu zabitých vojáků byl v minulosti při podobných konfliktech 3:1, tak se dá očekávat, že je to 60, 80, možná i 100 tisíc vojáků, kteří byli od počátku bojů vyřazeni, což je značná ztráta.
