Čeští poslanci budou rozhodovat o svobodě slova. Už v těchto dnech. Zvyk je prý železná košile; za třicet let ji sice máme za samozřejmost, přesto se najdou výjimky, které jí nemohou přijít na jméno. Od Hradčan po průhonickou sokolovnu. Že může vzít za své stejně rychle, jako před léty vstala z popela, ukazuje politická realita. Snaha ANO, extremistů a komunistů, podporovaných vlastizrádcem v čele země, utáhnout šrouby nezávislé České televizi, aby definitivně zmlkla nad plíživou změnou režimu, výprodejí země Rusku a její privatizací prominentním estébákem, je tu cítit na sto honů.

Zatímco ještě v květnu praskala zasedačka mediálního výboru sněmovny vedeného ANO ve švech, v září si tu Babišovi poslanci s komunisty a legendárním think-tankem SPD Mílou Roznerem libovali nad prázdnými židlemi pro veřejnost. Ještě na jaře přitom čelili hutné účasti občanů včetně expertů, tvůrců, zástupců profesních svazů a českých herců. Ti všichni přišli na zasedání výboru v neblahé předtuše pokusu Andreje Babiše zneužít zákon a nedoporučit sněmovně ke schválení výroční zprávy o veřejnoprávní televizi. Účel by pak světil prostředky: Babiš by se k radosti Hradu šmahem zbavil nepohodlných radních veřejnoprávní televize a jejího generálního ředitele. Cesta k zestátnění Kavčí hor a jejich totální podřízení vládním politikům by byla volná.

Zatímco pod dohledem veřejnosti nebyl v květnu s výročními zprávami o České televizi žádný problém, v září tu leckomu narostla ramena. Tristní pohled na předsedu mediálního výboru za ANO Stanislava Berkovce, který šéfovi ČT pokládal „grilovací“ otázky z papírku a z České televize ho nejvíc zajímala autodoprava, aby pak odpovědi ředitele bez zájmu probrebentil se svým sousedem a nakonec se zdržel hlasování, ukázal na personální mizérii Babišových kádrů. Že právě teď obíhá policejní úřadovny anonymní trestní oznámení na generálního ředitele televize za výběrová řízení v (sic!) autodopravě ČT bude určitě náhoda. Zda za postoji předsedy sněmovního výboru k České televizi vězí jen partajní disciplína, nebo i nevyřízené účty s Reportéry ČT, kteří před časem poukázali na jeho malou domů v podobě získání veřejné zakázky ministerstva dopravy, udělené právě Berkovcově firmě ausgerechnet v době, kdy byl poradcem ministra dopravy, se nedozvíme. Že zrovna Berkovec nevylepšil skóre ANO v čele mediálního výboru ani po tak zoufalém výkonu, kterým bavil poslaneckou sněmovnu jeho předchůdce Komárek, je ale holý fakt. A Babišův trapas.

Jestli Česká televize přežije svoji nezávislost a neskončí jako pokorná služka Babišovy vlády, mají poslanci rozhodnout v těchto dnech. Výroční zprávy o České televizi za léta 2016 a 2017, které tam přijdou na přetřes, mohou být pro Babiše vítanou příležitostí, jak místo nejúspěšnější tuzemské televize, respektované v Evropské vysílací unii, pořídit ANO a Hradu děvečku na špinavou práci. Spolu se státním rozhlasem. Slovák Babiš v české premiérské pracovně se totiž netají slovenským vzorem. Rozhlas a televize Slovenska coby společné médium mu prý natolik učarovalo, že neslyší ani na tamní propouštění odborníků a zjevnou programovou hladovku. Naopak, spolu s SPD, KSČM a zemanovci v ČSSD má chuť nenáviděné české „telce“, která mu tak komplikuje život a vidí do karet, konečně kleknout na krk.

Zatímco poslanec Berkovec a jemu podobní jsou ve hře o nezávislost ČT jen klopotnými pěšáky majitele ANO, jinde se troubí do útoku o poznání rafinovaněji. Spojenci se při tom paradoxně najdou i v partajích, které Českou televizi už tradičně brání. „Podobně nekontrolovatelná je státní televize. To má řídit ministr kultury a jmenovat generálního ředitele. A ministr by musel setsakra dát pozor, aby rozhodoval nestranně a transparentně. My máme místo toho asi čtyři rady a televize je ‚nezávislá‘ a ještě ‚veřejnoprávní‘. Veřejnoprávní znamená ‚státní‘ bez vlivu státu“, burácel nedávno mladší Klaus z ODS. Když ho ve straně nepochválili, rozsekal pro změnu Zprávičky na ČT-D.

Kvůli hrubé, byť jedné lidské chybě v televizní redakci, spustil nevídaný tyátr s předvoláváním ředitele ČT až na kobereček školského výboru. V rozporu se zákonem. Že ředitel veřejnoprávní televize nepřišel, protože není odpovědný Klausovi, ale výhradně Radě ČT, frustrovaného juniora neodradilo. Na jeho přání má vláčet generálního ředitele ČT politickým bahnem… zase Berkovec. Klaus přitom splnil misi na jedničku, za humbuk kolem Kavčích hor těsně před projednáváním výročních zpráv o České televizi dostane od taťky a ruského velvyslance stoprocentně hubičku. Geny zkrátka nevypotíš. A Babiš se tetelí blahem.

Co pak ohledně ČT slíbil v Kremlu, kterému se zatím nedaří proevropské Kavčí hory podle představ infiltrovat, Miloš Zeman, ví jen Putinovi loutkovodiči v prezidentské kanceláři. Jeho tlak na parlament ke dvojímu zamítnutí zprávy o ČT a k následným personálním změnám včetně odvolání televizní rady, je přitom dalším výstřelem z bolševické Aurory a vůbec prvním bezprecedentním pokusem hlavy demokratického státu o reálnou likvidaci svobody slova. Lidi na to má. „Pan prezident má pravdu. Tento postup jsme v minulosti jako SPD ve sněmovně prosazovali v podstatě každý rok, ale bohužel nás poslanci jiných stran vždy přehlasovali“, líčí Okamura. „Teď jsou strany, kterým linie vedení ČT náramně vyhovuje, v menšině i v poslanecké sněmovně. Nápad hlavy státu stojí určitě za úvahu,“ raduje se stalinista Skála z KSČM, zatímco na Radu České televize chodí ublížené stížnosti Agrofertu.

V poslanecké sněmovně se teď nebojuje jen o Českou televizi. Jde tam o naše mozky. Jestli budou od rána do večera nasávat místo zpráv o kauzách premiéra a kolaboraci prezidenta jen pašácké medailonky z Čapího hnízda, Putinovy tiskovky nebo Zemanovy lekce estetiky pro základní školy a pro legrandu Jolandu, je teď v rukou sněmovní většiny. Ticho před bouří nevěstí nic dobrého. Koncesionáři, bděte!