Ruský opoziční vůdce Alexej Navalnyj FOTO: Evgeny Feldman / CC BY-SA 4.0 / Wikimedia Commons
FOTO: Evgeny Feldman / CC BY-SA 4.0 / Wikimedia Commons
NÁZOR / „Mladí lidé se na svět dívají očima svých idolů,“ řekl v 19. století trefně německý historik a publicista Wilhelm Schwebel. Alexej Navalnyj zemřel. To je bohužel fakt. Vzhledem k tomu, že hlavnímu informačnímu toku nyní dominuje jiný trend, chtěl bych především vyjádřit soustrast jeho rodině. Většina lidí totiž jeho smrt nebere jako smrt syna, manžela a otce. A o to by v normální společnosti mělo jít především.
Byl to jistě bystrý, odvážný a charismatický muž a takovým samozřejmě zůstane. Byl to romantik v politice a politik v romantice a to mu teď nikdo nemůže vzít. Nepochybně dal lidem velký sen a krásnou naději. Prostě a jednoduše. Prosté v tom, že špatný gulag se dá proměnit v dobrý. Srozumitelný v tom, že to jde, aniž by se cokoli měnilo, aniž by se cokoli riskovalo, aniž by se cokoli rozdávalo, aniž by se tvrdě pracovalo, a navíc s tím vším počítalo přerozdělení něčeho ve svůj prospěch. Byl to obsedantní člověk, pochopitelný pro ruskou mysl, která byla ochotna předat mu povinnost a nutnost myslet sám za sebe. To je snad vše, co lze říci o Navalném jako člověku.
Plnil však nejen roli člověka, ale i roli mechanismu a myšlenky. Jako politik se proměnil v jakýsi mechanismus, který je obdařen nadlidskými schopnostmi. Musel snášet vše, co je nad síly obyčejného člověka. Vše, co je s ním spojeno, je prostě nad síly lidského organismu. Okolnosti jeho smrti neznáme. Nemohu a nechci komentovat skutečnost, že se v pondělí setkal se svými příbuznými a den před smrtí vypadal při soudním jednání zdravě a vesele. V každém případě vina za jeho smrt padá na ruské úřady, které ho nezákonně věznily na základě vykonstruovaných obvinění.
Navalnyj je však především myšlenka. Idea, že Rusko ve své současné velikosti může být normální zemí a že Rusové v takové zemi mohou být normálními lidmi. Právě tato idea je dnes oplakávána. Právě zničení této ideje vyvolává štvavou rétoriku a všechny nebetyčné tresty. Protože poté, co jsme poznali, že to nefunguje, je třeba se zabývat pozemskými záležitostmi, rozhodovat sami, bez naděje, že tuto zemi a tento lid může zabezpečit Navalnyj, Chodorkovskij nebo kdokoli jiný. A uznat, že není jiné cesty než tuto zemi a takový pasivní lid včas porazit.
Tato myšlenka již bylo zaplacena množstvím krve a lidských životů. Nyní byla této myšlence přinesena další oběť. Kdysi v komunistickém Polsku stačila vražda kněze Popieluszka agenty Státní bezpečnosti k tomu, aby se země ještě jednou a naposledy vzpamatovala a skoncovala s nelidským komunistickým systémem. Je něco takového možné i v Rusku? Pokud Navalného smrt takový proces vyvolá, bude to samozřejmě jeho osobní vítězství a zároveň triumf jeho myšlenky. Ale není důvod tomu věřit. Sto tisíc protestujících, pokud vůbec nějací, a několik set zadržených jsou toho jasným důkazem.
„V zemích, pro které je civilizace přirozenou, tedy dávno známou věcí, je lidský život ohrožen pouze v zájmu obecného dobra, které za takové uznává většina národa,“ řekl francouzský diplomat, spisovatel a velký znalec Ruska markýz Astolphe de Custine.
Situace s Alexejem Navalným jen potvrzuje opak. Tato země a tento národ si nezaslouží žádné oběti. Navíc ne všechny národy a regiony Ruska souhlasí s tím, aby byly součástí něčeho, i když je to krásné. Jiná věc je rozbití tohoto státu a rozdrobení ABSOLUTNÍHO zla, které tento stát představuje. Svět bez člověka jménem Navalnyj je jistě ochuzen. Ale totéž se nedá říci o světě bez „překrásného Ruska budoucnosti“.
V každém případě jsou zde všechny předpoklady k tomu, abychom si uvědomili, že se smrtí Navalného musíme skoncovat se systémem, který produkuje tuto strašlivou sérii úmrtí.
Autor je ruský podnikatel žijící v České republice.
