Rok 2024 může mít pro obranu Ukrajiny a bezpečnostní architekturu Evropy zásadní význam. FOTO: Kancelář prezidenta Ukrajiny / se souhlasem
FOTO: Kancelář prezidenta Ukrajiny / se souhlasem
ANALÝZA / Válka na Ukrajině se nezadržitelně blíží ke své druhé zimě. Nepříznivé počasí, typické deště a s nimi i nezpevněná půda, po které lze projít jen s velkými obtížemi, si mohou vynutit ještě větší zpomalení operací, které se už teď dostaly do fáze pozičních bojů. Zima ale tím nejvýznamnějším obdobím války dost možná nebude. Následující rok 2024 může mít pro obranu Ukrajiny a bezpečnostní architekturu Evropy zásadní význam. Může otevřít cestu k trvalému míru, nebo způsobit, že region bude čelit dalšímu nekonečnému ohrožení.
Na příští rok už myslí i samotní Ukrajinci. „Blíží se bod zvratu ve válce. Příští rok bude rozhodující,“ prohlásil ve svém projevu na Hudsonově institutu ve Washingtonu šéf kanceláře ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského Andrij Jermak. Zároveň vyzval Spojené státy a Evropu, aby zpřísnily sankce a poskytly Ukrajině další zbraňové systémy, včetně systémů protivzdušné obrany, před očekávaným útokem Ruska na energetickou infrastrukturu země.
Návštěva šéfa kanceláře ukrajinského prezidenta ve Spojených státech přichází v době, kdy americké podpoře Kyjeva hrozí narušení. Americký prezident Joe Biden v říjnu sice požádal kongres, aby uvolnil na vojenskou podporu dalších 61 miliard dolarů v rámci většího balíku zahrnujícího i pomoc pro Izrael a Ukrajinu, republikáni ale prosadili balík pomoci bez Ukrajiny. Joe Biden nyní hrozí využitím práva veta a situace ve Spojených státech je stále více napjatá.
Právě situace v Americe bude pro pokračování ukrajinské obrany a pokusů o protiofenzivu klíčová. Nejde ale jen o vojenskou a finanční pomoc, hlavní otázkou v příštím roce bude to, kdo ovládne Bílý dům. Ukrajina musí doufat, že v Oválné pracovně neusedne znovu Donald Trump, který je favoritem republikánských primárek.
Války vyhrávají a prohrávají volby
„Všeobecně se traduje, že války končí vyjednáváním. Často však končí nebo zamrznou u volebních uren,“ píše bulharský politolog Ivan Krastev. „Tak skončila americká válka ve Vietnamu, tak skončila francouzská válka v Alžírsku a teprve porážka Slobodana Miloševiče u volebních uren v roce 2000 znamenala skutečný konec válek v bývalé Jugoslávii,“ připomíná ve svém komentáři pro deník Financial Times.
Ve stínu zásadních voleb se nyní pohybuje i Ukrajina. Ji samotnou mají v roce 2024 čekat prezidentské volby. Ve stejné situaci jsou i Spojené státy. Volit, jestli se tomu tak dá říkat, budou i Rusové. Výsledek těchto trojích voleb může v budoucnu zásadně ovlivnit válku na Ukrajině i podobu příštího mezinárodního uspořádání.
Pro Volodymyra Zelenského jsou volby noční můrou. Pokud by Rusko v únoru loňského roku nenapadlo jeho zemi, na konci letošního října by se na Ukrajině konaly parlamentní volby. Pár měsíců poté, v březnu příštího roku, by o svůj druhý mandát bojoval i on sám. Zelenskyj teď má dvě možnosti, buď volby uspořádá, nebo bude pokračovat v mandátu bez nich.
Zákony konání voleb v době, kdy je v zemi stanné právo a válečný stav, zakazují. Mohly by se konat až po jejich úpravě, ale otázkou je, zda je jejich konání vůbec reálné.
Průzkumy veřejného mínění Zelenskému sice připisují 81% podporu mezi Ukrajinci a jeho nahrazení si přeje jen 23 procent obyvatel, varianta, že prohraje, ale vždy existuje. Pokud by se tak stalo, někteří Ukrajinci se obávají toho, že země bude muset zahájit mírová jednání s Ruskem, která nemusí skončit v jejich prospěch. Situace mezi roky 2014 a 2022 by se tak opakovala.
Problémem je i bezpečnost. V době voleb by Rusové věděli, kam přesně zaútočit, aby způsobili co největší škody. Pokud se volby budou konat, země nebude schopná zajistit bezpečí voličům, kteří jsou vysídlení vnitřně i po celé Evropě, rovný přístup do volebních místností ani jejich legitimitu, což může nahrát Kremlu. Zároveň se bude vedení Ruska kolem Vladimira Putina snažit o to, aby vyhrál jemu vyhovující kandidát.
Rozhodnutí může ohrozit i veřejný obraz ukrajinského prezidenta. Pokud se volby konat nebudou, západním partnerům se může zdát zvláštní, že na jedné straně Zelenskyj tvrdí, že brání demokracii v Evropě a na světě, ale volby se v jeho zemi nekonají. Zorganizování svobodných voleb by na druhé straně mohlo mít význam pro posílení obrazu Ukrajiny jako demokratického Davida bojujícího proti autokratickému ruskému Goliášovi.
Obhájí Joe Biden svůj mandát? A co Putin?
Obhájí Joe Biden svůj mandát ve Spojených státech, nebo se k moci dostanou opět republikáni? To je další otázka, která ovlivní budoucí průběh války na Ukrajině. Spojené státy jsou zásadním dodavatelem vojenské i finanční podpory. Výsledek voleb tak může mít větší vliv než jakákoliv vojenská operace. Ukrajinci nejsou schopni ruské vojenské mašinérii vzdorovat bez západní, a hlavně americké podpory.
V tomto smyslu mají Ukrajinci důvod obávat se, že demokraté můžou prohrát, protože podpora USA jejich válečnému úsilí by se mohla zmírnit v závislosti na tom, který republikán zvítězí. Vliv je ale i opačný – aby Joe Biden vyhrál volby, je důležité, aby Ukrajinci na bojišti stále vítězili.
Stejně jako ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj bude v březnu čelit volbám i jeho ruský protějšek Vladimir Putin. Ten se podle šesti zdrojů agentury Reuters rozhodl, že kandidovat v březnových prezidentských volbách bude, a chce to hodně velkou představivost, abychom mohli říct, že volby prohraje. Očekávané vítězství ho udrží u moci nejméně do roku 2030 a mohl by se ucházet i o to další. V tom případě by Rusku vládl až do roku 2036, kdy mu bude 84 let.
Jenže neúspěšná invaze na Ukrajinu dělá vrásky i jemu. V případě porážky nebo zamrznutí konfliktu může čelit opozici, ať už ze strany několika liberálů, kteří v Rusku ještě zbyli, nebo nacionalistické pravice.
I to je jeden z důvodů, proč se ruská armáda snaží od letošního října dobýt Avdijivku, která je na dohled od Doněcku na východě Ukrajiny. Jde o jedno z mála míst, kde může uspět a získat město, které už od roku 2014 ovládá Kyjev a tvoří vstupní bránu do největšího města na východě Ukrajiny Doněcku. Aby před volbami ukázal reálné úspěchy, Vladimir Putin je ochotný obětovat tisíce vojáků a stovky kusů těžké techniky.
Poslední velký zisk je rok starý a ofenziva zaostává
Kromě ruských pokusů o zisk Avdijivky, částečných posunů na jižní frontě u obcí Robotyne a Verbove a ukrajinského postupu na levém břehu Dněpru se dá říct, že konflikt fakticky zamrzl. A žádná strana není schopná dosáhnout velkého průlomu – takového, jaký jsme viděli vloni u Charkova, kdy Ukrajinci během několika týdnů osvobodili zhruba pět stovek osad a obcí a zhruba dvanáct tisíc kilometrů čtverečních. Nyní ale Rusko stále okupuje přes sto tisíc kilometrů čtverečních ukrajinského území.
Poslední velký zisk Ukrajiny je rok starý. Tehdy armáda za velkých oslav západní i ukrajinské veřejnosti vytlačila protivníka z Chersonu na pravém břehu Dněpru. Od té doby ale podobný výrazný zisk nezaznamenala. Čím dál častěji se také mluví o tom, že ukrajinská ofenziva, která začala zhruba před pěti měsíci, je neúspěchem, zklamáním, nenaplněním očekávání.
Prezident Volodymyr Zelenskyj s ukrajinskými vojáky v osvobozeném Chersonu. FOTO: Staff of the Armed Forces of Ukraine / se souhlasem
FOTO: Staff of the Armed Forces of Ukraine / se souhlasem
Ukrajinci sice provádí operace v oblasti Krymu a Černého moře, vytlačení černomořské flotily ze západní části moře, vývoz obilí ze země, kdy ukrajinské lodě budou mít dosažitelné pojištění, což je zásadní pomoc pro ukrajinskou ekonomiku, zásahy ruských lodí, ponorek a samotného velitelství, které společně s baltským, severním a tichooceánským loďstvem tvoří základ ruského válečného námořnictva, se ale Západu těžko prodává. Absence větších zisků na přes tisíc kilometrů dlouhé frontové linii tak způsobuje rozčarování z ukrajinského vedení války.
Náčelník ukrajinského generálního štábu Valerij Zalužnyj navíc nedávno připustil, že válka ustrnula v pozičních bojích, které jsou výhodné pro Rusko, a že ukrajinské síly potřebují nové schopnosti a zbraně, především letadla, aby průběh války zvrátily ve svůj prospěch.
Pro Ukrajinu tak bude v příštím roce, až se na frontě zlepší počasí a bude mít zase příležitost k odstartování ofenzivy, zásadní, aby západním partnerům ukázala alespoň nějaké hmatatelné úspěchy a to, že vojenské dodávky nejsou pro Západ jen ztrátou času a peněz. Zelenskyj se točí v kruhu. Tvrdí sice, že má plán, jak osvobodit všechna ukrajinská území v příštím roce, ale bez západní podpory to nepůjde. Ta zase nepřijde v momentě, kdy ukrajinská armáda nebude přinášet výsledky.
Pomáháte dost, abychom přežili, ale málo, abychom zvítězili
Všichni si mysleli, že válka v 21. století bude vypadat jinak. Konflikt na Ukrajině ale ukázal, že zásadní součástí vedení války je stále dělostřelectvo. Obrovská spotřeba munice a dalších položek, jako je personální vybavení a pohonné hmoty, byla pro světový zbrojní průmysl obrovským překvapením. I když Spojené státy a Evropa podnikly první kroky ke zvýšení výroby, je nepravděpodobné, že by západní obranná produkce a ukrajinská domácí výroba plně pokryly potřeby případné ukrajinské ofenzivy v roce 2024.
Podle Spojených států dodala Severní Korea Rusku více než tisíc kontejnerů s vojenským vybavením a municí, kterou může Moskva využít ve válce na Ukrajině. Potvrdily se tak úvahy o možné zbrojní spolupráci KLDR a Ruska, které se objevily po schůzce lídrů obou států ve Vladivostoku. Stejné zprávy potvrzuje i Národní zpravodajská služba Jižní Koreje.
Mezitím západní spojenci zaostávají. Je sice rozdíl mezi nově vyrobenou municí a tou, která leží roky ve skladech v Severní Koreji, ve válečném konfliktu ale tento argument neplatí. Záleží totiž pouze na číslech. Ta říkají, že Severní Korea poráží Západ.
Lídři Evropské unie se v březnu shodli, že do jednoho roku Kyjevu dodají milion kusů munice. Do letošního srpna ale dodávky činily v rámci systému náhrad pro země, které souhlasily s odesláním svých zásob do Kyjeva, jen necelých 224 tisíc kusů.
Produkce navíc není zdaleka taková, aby bylo možné tento cíl do března splnit. Například Francie zvýšila od začátku války v únoru loňského roku své výrobní kapacity tak, že bude schopná Ukrajině poslat tři tisíce dělostřeleckých granátů měsíčně. Takové množství ale pokryje sotva třetinu denní spotřeby na frontě. Lépe na tom nejsou ani Spojené státy. Prezident Joe Biden žádá o poskytnutí 60 miliard dolarů pro Ukrajinu, které mají sloužit k nákupu zbraní i zvýšení výrobních kapacit. Zatím ale není jasné, kdy tyto prostředky bude Bidenova administrativa mít. Spojené státy přitom vyrábí 28 tisíc kusů dělostřelecké munice ráže 155 mm, v roce 2025 by se produkce měla zvýšit na sto tisíc kusů měsíčně.
Současně Rusko zvýšilo svůj obranný rozpočet a minulý rok strávilo zvyšováním obranné výroby. Zatímco ukrajinské zásoby munice mohou vydržet ještě několik měsíců, kombinace nedostatečné západní produkce, snižujících se pohotovostních zásob v armádách Evropy a Spojených států a zvýšených dodávek do Ruska znamená, že Rusko může mít v polovině roku 2024 v munici převahu. Pro Ukrajinu tak bude v příštím roce zásadní, aby dokázala získat dostatečný počet munice pro své operace.
Únava ze Zelenského i Ukrajiny
Ukrajinu ale čekají i další strategické výzvy. Konflikt na Blízkém východě nahradil Ukrajinu na titulních stranách českých i zahraničních médií. Pozornost vysoce postavených lídrů je možná ještě důležitější než munice, kterou Ukrajina i Izrael čerpají od svých západních spojenců.
Ti se už navíc snaží připravit Ukrajinu na to, že válka nemusí trvat věčně a že Zelenskyj bude muset se svým ruským protějškem zasednout k jednacímu stolu. Americká televize NBC nedávno citovala americké představitele, kteří potvrdili, že rozhovory s Ukrajinou o možném mírovém jednání s Ruskem se uskutečnily v souvislosti s obavami Spojených států a Evropy, že válka dospěla do slepé uličky, a s obavami o schopnost Západu nadále poskytovat Kyjevu pomoc. Americký deník The New York Times dokonce psal o únavě Ukrajinou.
Ve světě také rezonoval text v časopisu Time, který vznikl na základě rozhovoru s ukrajinským prezidentem. V něm je otevřeně popsána těžká situace na frontě, atmosféra v týmu prezidenta a korupční skandály, které Ukrajinu provázejí.
Zdá se, že Zelenskyj není ve své kůži. Poslední návštěva ve Spojených státech se mu nevydařila podle očekávání, když se mu nepodařilo přijít s novým impulzem k další pomoci. Jeho náladu po návratu ze Spojených států popsal jeden z jeho spolupracovníků jasně: „Je naštvaný.“ Podle anonymních zdrojů z jeho okolí prý navíc trpí pocitem, že ho Západ hodil přes palubu. Zelenskyj a Ukrajina ale potřebují, aby se právě to nestalo. I to bude jedním z úkolů pro příští rok.
Nic z výše popsaného pro Ukrajinu není obrovskou katastrofou. Ukrajinci už prokázali, že jsou silným národem. Budou však potřebovat větší pomoc Západu, úspěchy na frontě, vyřešit problém s vlastními volbami a doufat v dobrý výsledek voleb ve Spojených státech, aby ve válce příští rok uspěli. Rok 2024 může rozhodnout o tom, jak bude Ukrajina v budoucnosti vypadat, zda bude svobodná, nebo v neustálém kolotoči zamrzlých válek na části svého území. Další rok války by totiž nemusela zvládnout ani Ukrajina ani Západ.
