Zcela neuvěřitelnou situaci uvnitř nynější vládní koalice pěkně zviditelnil osud projednávání vládního „protikuřáckého zákona“. Především je zjevné, že v očekávání podzimních voleb do krajských samospráv čím dál tím víc drhne spolupráce v koalici. Je čím dál tím jasnější, že koalice je pakt postkomunistických stran, které se hlásí k demokracii (ČSSD, pak dlouho nic a pak KDU-ČSL), s čertem jménem Andrej Babiš. Čert, jak vidno, má navrch. Tak pakty s čertem v reálu vypadají, jen v pohádkách je tomu jinak.

Pokud jde o problém, jehož se zákon týká, nechci ho bagatelizovat. Přiznám se, že je mi příjemné, když se v restauraci, kam se jdu najíst, opravdu a důsledně nekouří. Jen se mi nezdá, že by současná zákonná úprava byla nesnesitelná.

Sice se trochu stydím souhlasit s komunisty, ale poslanec Kováčik řekl v rozpravě: „Měli jsme se raději věnovat závažnějším věcem, než je tento okrajový protikuřácký zákon. Jsem frustrován angažovaností, jakou při jeho projednávání každý z nás poslanců projevil“. Na tom, je mi líto, něco je.

Na úpravě ovšem trvá Evropská unie, což mne však zaráží úplně stejně. Unie je v hluboké krizi v souvislosti s polovičatě řešenou migrační otázkou, jde jí vlastně o existenci, a řekl bych, že by měla mít jiné starosti než buzerační dohled nad členskými státy ve věcech bezprostředně se dotýkajících sekýrování občanů, pokud jde o to, zda vedou řádný a zdravý život podle evropských norem (moc bych si přál, aby unie tu krizi zvládla, je to i pro nás takřka otázka života a smrti).

Sám zákon byl zpočátku dosti přísný a zjevně by hlavně malým podnikatelům v pohostinství způsobil značné potíže (to má společné s elektronickou evidencí tržeb). To Babišově straně postkomunistického monopolního kapitálu příliš nevadí. Poslanec Benda z ODS ovšem podal pozměňovací návrh, který přísnost zákona výrazně zmírňuje, a návrh ve Sněmovně prošel, také hlasy ČSSD.

V tu chvíli babišovci vycítili, že přišla jejich hodina, mohou způsobit Sobotkovi malér s poukazem na to, že jeho strana není konzistentní. Mimochodem to, že nějaká strana není konzistentní při projednávání zákonů, které mají buzerační charakter, mluví spíš v její prospěch, a ČSSD to v dílčích věcech prokázala už několikrát.

Když pak došlo k závěrečnému hlasování, poslanci ANO Sobotku elegantně podtrhli.

Zákon by byl prošel, ale jen díky hlasům opoziční TOP 09. Vznikla by situace, kdy by ve významných věcech vládu držela opoziční strana, již (a jejíž čelné funkcionáře) sociální demokrati a jejich tisková lobby zahrnují při všech možných příležitostech pohrdáním a sprostými urážkami.

TOP 09 si vynutila opakované hlasování. Většina strany při něm zákon nepodpořila, takže šel ke dnu.

Postup TOP 09 je sice velmi účelový, ale zároveň legitimní a nikdo se mu nemůže divit. TOP 09 Sobotkovu vládu vždycky podpořila ve významných záležitostech s mezinárodně politickým dopadem, zatímco někteří významní ministři Sobotkovy vlády vedou v těchto věcech při různých příležitostech hloupé populistické řeči, které nevěstí nic dobrého. Těžko ale někdo může od opoziční strany očekávat, že bude krýt panu Sobotkovi záda v jeho každodenním kočkování s Andrejem Babišem, které si způsobil sám tím, že mu jednak svou nemožnou politikou ve Velké protikorupční revoluci otevřel cestu k významným mocenským pozicím, a jednak že poté není svému silnému koaličnímu sokovi schopný vůbec nijak čelit. Bylo by to od opozice úplně nepochopitelné chování.

Nevím, zda si TOP 09 naplno a ve všem uvědomuje vážnost nynější politické situace, je ovšem velmi těžké jí zrovna v téhle věci něco vyčítat. Zato je zcela zjevné, že si vážnost situace chronicky a soustavně neuvědomuje ČSSD. Krach protikuřáckého zákona je další příležitostí, aby se aspoň několik hodin po dvanácté poučila a vzpamatovala.

Další články Bohumila Doležala si můžete přečíst v jeho internetovém politickém zápisníku Události.