Andrej Babiš a Dita Charanzová, europoslankyně za ANO FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
KOMENTÁŘ / Oznámení Dity Charanzové, že už nebude kandidovat za hnutí ANO v evropských volbách v příštím roce, není překvapením. Výrazná europoslankyně v poslední době ztrácela půdu pod nohama. Do čela volební kandidátky Andrej Babiš prosazuje Kláru Dostálovou, jež nyní lépe vyhovuje jeho zájmům.
Dita Charanzová dosluhuje v Evropském parlamentu druhé volební období. V posledních letech byla nejviditelnější tváří ANO v unijních strukturách. Ve volbách v roce 2014 následovala tehdejšího lídra na kandidátce ANO Pavla Teličku, který kormidloval Babišovo hnutí do liberální a eurofederalistické frakce ALDE.
Teličkův odchod
Později se ALDE včlenila do skupiny Renew Europe, v níž hraje klíčovou roli strana francouzského prezidenta Emmanuela Macrona. Telička však v roce 2017 opustil ANO kvůli osobním a názorovým neshodám s Babišem, když ztratil jeho podporu.
Charanzová tehdy nevnímala jeho odchod poté, kdy si uvědomil, že jeho havlovské postoje k zahraniční politice narážely na nepochopení, jako varování.
Nebrala vážně Teličkovu kritiku, že Babišovo hnutí nemělo s výkopem v letech 2013 a 2014 už nic společného. „Je vlečeno zájmy svého lídra a úzké vládnoucí kliky, které slouží stádo ovcí a kariéristů,“ prohlašoval.
Charanzová toho nedbala a přijala nabídku vést hnutí ANO ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2019, tedy v době, kdy byly Babišovy osobnostní rysy dostatečně známy. Čekalo ji úspěšné období. Vypracovala se v jednu z nejvlivnějších europoslankyň.
Byla zvolena místopředsedkyní Evropského parlamentu, pět let byla místopředsedkyní skupiny ALDE. Babišově přízni se těšila natolik, že prosakovaly úvahy, že vystřídá Věru Jourovou na postu eurokomisařky.
Absence hodnot
Charanzové nevadilo, že se Babiš nikdy nesvazoval trvalejšími idejemi. Potřebuje mít uvolněné ruce k populismu bez limitů a je jedno, jakou má marketingovou nálepku.
Hodnotová prázdnota mu umožňovala před několika lety prohlašovat v rozhovoru pro respektovaný deník Financial Times, že je „naprosto proevropský politik“. V domácí kampani se však už tehdy proti Bruselu tvrdě vymezoval.
V této dvojakosti, kdy přelétal mezi rolemi „velkého Evropana“, který všude byl a všechny zná, a ostrého kritika Bruselu, pokračuje dodnes. V prezidentské kampani se chlubil přátelstvím s Macronem, a současně se rozkročoval k Viktoru Orbánovi, jenž se svým přístupem k ruské agresi vmanévroval do izolace.
Blíží se evropské volby a šéf ANO potřebuje zlomit sérii volebních porážek posledních dvou let. Proto potřebuje oddaný tým, který podpoří jeho převtělení z „naprosto proevropského politika“ v dryáčnického odpůrce Bruselu.
Bude předvádět totéž co doposud, jen ještě hysteričtěji. Jinou tvář ukáže za hranicemi, jelikož potřebuje podpořit svůj dotační byznys. Jinou doma, až začne znovu objíždět republiku.
Pád Charanzové
Babiš usoudil, že do této hry Charanzová nezapadá. Její vybudovaná pozice v evropských strukturách ho nezajímá, nepřináší mu žádný prospěch. Europoslanci ANO se mezitím stali jakýmsi izolovaným skanzenem, zatímco hlavní proud hnutí udává jiný tón. Proto se ve hře objevila Dostálová, jež má podobné vybavení jako Babiš – totální absenci hodnot.
Že se to nijak neslučuje s idejemi Renew Europe? To je naprosto nepodstatné. Teprve po volbách se ukáže, jak dál. Populistům nikdy nečinilo žádný problém otáčet názory podle potřeby a popírat včerejší slova. Takové lidi dnes Babiš potřebuje a Charanzová pochopila, že její čas vypršel.
„V Evropském parlamentu jsem devět let prosazovala liberální politiku. A vidím, že hnutí ANO se teď vydává konzervativním, národoveckým směrem. A tuto politiku já zastávat nebudu,“ oznámila Hospodářským novinám. Tím si vysloužila nelibost přestavitelů ANO.
„Předpokládám, že si Dita Charanzová sama vyhodnotila, že by nebyla v rámci naší kandidátky na vyšších pozicích, čímž by se snížila její šance dostat se do Evropského parlamentu. To je podle mého názoru hlavní důvod jejího rozhodnutí,“ reagoval Karel Havlíček. Doplnil, že nezískala žádnou krajskou nominaci, jako by na tom záleželo.
„Já nejsem členkou hnutí, ale za poslední roky nevnímám nějaký názorový posun. Líbí se mi model catch all party, otevřené komunikace a dialogu s různými názorovými proudy,“ tvrdí naopak Dostálová, která pochopila, jak fouká vítr. Její další předností jsou evropské dotace, jimiž se zabývala jako ministryně pro místní rozvoj. Pro Babiše ideální lídryně.
Nic než dojmy
Pokud dnes Charanzové vadí, že ANO vykresluje Evropskou unii jako nepřítele, není to nic nového. Babiš takto doma funguje dlouhodobě, jen převléká marketingové kabáty.
Europoslankyně musí cítit křivdu, jelikož se chovala velmi loajálně. Když se začal na evropské půdě propírat Babišův střet zájmů, patřila mezi jeho oddané zastánce.
„Nevím, co je smyslem této debaty, když probíhá standardní komunikace. Někoho to stálo nemalé politické úsilí dostat tuto věc na plénum Evropského parlamentu. Jsou to hry, které poškozují Českou republiku,“ reagovala na pozastavení vyplácení dotací Agrofertu v průběhu evropských auditů v roce 2018.
Rozdávala v té době rozhovory, kde odmítala tvrzení o Babišově střetu zájmů. Podle ní byl dobrý premiér, který dodržoval české zákony a měl výsledky. Obdivovala jeho pracovní nasazení. Vadilo jí, že novináři stále řeší jeho kauzy.
Charanzová bojovala v Evropském parlamentu i v roce 2020, když se řešila rezoluce o Babišově střetu zájmů. „Nemáme nic víc než dojmy, předsudky, možná osobní animozitu a přenášíme domácí politickou bitvu z České republiky na unijní půdu,“ uvedla.
Bod jednání týkající se českého premiéra označila za „zcela irelevantní a postrádající smysl“. Debata v europarlamentu podle ní nesla „politický podtext“ a to, že se nechal vtáhnout do vnitropolitického boje, označila za „nevhodné“.
Dnes ji už Babiš nepotřebuje. Charanzová o šest let později následuje Teličku, který zdaleka není jedinou tváří, jež pomáhala konjunkturalisticky rozjíždět popularitu hnutí ANO, aby se od něj později při ztrátě svého vlivu distancovala.
Telička patřil mezi první, kdo nehodlali v Babišově komedii pokračovat. Zatím poslední v řadě je Charanzová, jejíž „prozření“ přichází příliš pozdě a i v jejím případě vynuceně.
