Prezident Miloš Zeman opět ukázal, že nerozumí ekonomii. Tentokrát byl nachytán, jak špatným způsobem posuzuje prospěšnost investice.

Pan prezident si libuje v plánování obřích investičních projektů, jako je vodní kanál propojující Dunaj, Odru a Labe nebo novodobá Hedvábná stezka čili železniční spojení mezi Čínskou lidovou republikou a Evropou. Právě o ní prohlásil, že se jedná o nejvíce fascinující projekt v novodobé historii, a jeho prospěšnost nastínil investičními (kapitálovými) náklady. Ty jsou podle Zemana dvanáctkrát vyšší než náklady vynaložené po druhé světové válce v rámci Marshallova plánu.

Moderátor pořadu na Českém rozhlase − Radiožurnálu, kde byl Zeman tento týden hostem, Jan Pokorný správně upozornil, že hodnota dolaru je někde úplně jinde dnes, než byla po světové válce. Takže nelze říci, že 13 miliard dolarů tehdy je dvanáctkrát méně než 160 miliard dolarů nyní. Zeman s tím souhlasil a nechme stranou, že za důvod považuje znehodnocování snad všech měn na světě v čase. Má totiž pravdu, ale výstižnější (a srozumitelnější) by bylo považovat za hlavní důvod úroky. Investice uskutečněné téměř před sedmdesáti lety se totiž mohly následně každým rokem úročit. Díky časovému náskoku jsou tedy nutně mnohonásobně prospěšnější než případné obdobné a stejně velké investice dnes. Proto je velikost Marshallova plánu srovnatelná s velikostí nové Hedvábné stezky, byť šlo na Marshallův plán asi dvanáctkrát méně peněz. Jednoduše řečeno, nebýt kdysi Marshallova plánu, Evropané by dnes neměli tolik peněz na rozvíjení obchodů třeba právě s Čínou.

Zeman se však nenechal zaskočit a zareagoval, že moderátor zapomněl připočítat továrny či města, která se budou stavět okolo této plánované čínské vysokorychlostní železnice. Jenže takhle se přece prospěšnost investičních projektů nedá měřit, pane prezidente. Když si lidé postaví dům, prodejnu či koupaliště poblíž této železnice, nepostaví si je jinde. Obdobně továrna postavená vedle významného železničního spoje bude téměř jistě o něco efektivnější, než kdyby byla postavena uprostřed stepí, ale do očekávaného prospěchu z projektu jistě nelze započítat veškeré výnosy této továrny. Továrna by přece klidně mohla celkem slušně vydělávat i ve stepi, bez Hedvábné stezky.

Zeman navíc stavbu továren a měst nazývá „multiplikačním efektem“ a „vyvolanými investicemi“. Jenže tyto ekonomické pojmy používá špatně. „Multiplikační efekt“ by totiž nastal jedině tehdy, pokud by sama železnice generovala zisky, ze kterých by se stavěly továrny kolem ní. „Vyvolaná investice“ by zase byla jedině továrna nezbytná pro fungování oné čínské železnice.

Hodnota Zemanem opěvovaného čínského projektu tedy ve skutečnosti spočívá zejména v lepších a častějších obchodech, které budou uskutečňovány díky lepšímu propojení Číny s Evropou. Ekonomická hodnota Marshallova plánu zase spočívala zejména v tom, že šly peníze do Evropy, která byla schopna efektivně propojit nové investice s tím, co nebylo za války zničeno. Šlo jen o to získat úvěry či dary, z nichž by bylo možné poničené „spoje“ v ekonomice obnovit. Asi jako když už máte traktor, jen vám k němu chybějí třeba pohonné hmoty nebo volant, takže bez úvěru musíte obdělávat pole ručně, ale díky třeba i jen malému úvěru si dokoupíte chybějící komponenty a náhle se stanete násobně produktivnějšími pěstiteli.

Zbývá jen otázka, kde prezident Zeman přišel na to, že investiční náklady na čínský projekt budou právě dvanáctkrát vyšší než náklady na americkou pomoc poválečné Evropě. Sám přitom uvedl, že kolem železnice vyrostou továrny, a „dokonce možná nová města“. Není tedy vůbec jasné, zda do výpočtu započítal náklady na výstavbu třeba dvou nebo sta měst. Obdobný efekt by navíc jistě bylo možné vysledovat i v případě Marshallova plánu. Výstavba zmíněných továren a měst zkrátka nemá ve výpočtu investičních nákladů na čínský projekt vůbec co dělat, nebo má být přičtena jen z malé části. Skoro to vypadá, že jen zkrátka moderátor Zemana nachytal, jak zapomněl přepočítat kupní sílu tehdejšího a současného dolaru, a tak si Zeman rychle vymyslel jiný důvod, proč budou podle něj tyto náklady dvanáctkrát vyšší.

Nechali jsme přitom stranou, že posuzovat prospěšnost investic na základě peněz, které do nich jdou, je rovněž metoda zastaralá, i když  nejjednodušší a asi nejhůře manipulovatelná. Podle této metody by však pro českou ekonomiku byly nejpřínosnější ty dálnice, které by se nejvíce prodražily, a bylo by přitom jedno, odkud a kam by vedly.

Navíc to není poprvé, kdy byl Zeman nachytán při neznalosti základů ekonomie. Jak jsme vás již informovali, plete se, když tvrdí, že přechod z koruny na euro je totéž co přechod z Celsiovy stupnice na Fahrenheita. Změní se jen stupnice, nikoli teplota. Jenže to je právě v případě měn velký omyl. Zeman opět zapomíná na úroky.

Když se u nás zrovna firmám třeba přestává dařit, zdražují se jim nové úvěry (zvyšují se úroky). Ale ve stejném čase se třeba v Řecku může firmám dařit klidně výtečně s optimistickým výhledem do budoucna, a tak jim banky půjčují levně. Když však přijmeme euro, bude se sbližovat cena úvěrů pro všechny firmy u nás i v dalších státech eurozóny. Takže naše firmy pak mnohdy budou mít snadno dostupné úvěry v době, kdy se přitom ekonomika začne propadat, a naopak kvůli vysoké ceně nedosáhnou na půjčky v době, kdy by jinak měly možnost se rozjet. Ale pan prezident si nedá říct.