Postoj prezidenta Miloše Zemana k devizovým intervencím ČNB je zvláštní. Dokonce sám se sebou nesouhlasí, což dokáže málokdo. Na jednu stranu totiž veřejně protestoval proti prováděným intervencím, na druhou stranu byl dlouhodobě velkým příznivcem zničení koruny a přijetí eura, byť v současnosti má ke společné evropské měně určité výhrady.

[ctete]116864[/ctete]

Obojí ale není možné. Nemůžete být zároveň odpůrcem intervencí, jejichž účelem bylo mimo jiné připravit nás na vkročení do eurozóny (splnit inflační cíl, který máme stanovený tak, abychom mohli euro přijmout), a zároveň chtít euro přijmout. Nemůžete kritizovat svázání osudu koruny s vývojem eura a přitom být fanouškem společné měny pro celý starý kontinent.

Někteří ekonomové oponují, že 2% inflační cíl drží ČNB bez ohledu na možné přijetí eura. Jenže původním deklarovaným cílem intervencí nebylo dosáhnout 2% inflace, nýbrž pouze vyhnout se hluboké deflaci (záporné inflaci, tedy snižování cen, ale i mezd). Jen proto ČNB použila tak nestandardní a typicky levicový nástroj, jako je nákup eur v hodnotě bilionů korun do svých zásob (byť dále investovaných). 2% inflace se klidně může snažit dosahovat, pokud je to podle jejích analýz míra vhodná pro naši ekonomiku, ale nikoli takovými nestandardními metodami, které prostřednictvím znehodnocení úspor zaplatil každý, kdo v inkriminované době držel koruny.

Otázkou však je, zda Zeman nebyl proti typicky levicovým zásahům ČNB jen tak na oko. Jmenoval totiž guvernérem banky svého kamaráda, který v nich přitom byl ochotný po určitou dobu pokračovat. Tento kamarád si navíc do bankovní rady nadiktoval dva své bývalé kolegy z práce a k nim pak Zeman přidal ještě ekonoma, který má na starosti naši přípravu na výměnu koruny za euro, a navíc také není žádným principiálním odpůrcem devizových intervencí.

Proto v nich bankovní rada pokračovala i poté, co už v ní měli Zemanovi lidé většinu, navíc v případě Rusnoka tak odhodlaně. V dubnu s tím sice skončili, jenže tehdy již byly intervence neudržitelné (přinejmenším morálně), a navíc i z hlediska jejich cíle zbytečné. Zhruba ve stejnou dobu by s nimi tedy jistě skončila i bankovní rada ve svém dřívějším složení.

[ctete]114921[/ctete]

Navíc není vůbec jisté, že ČNB s intervencemi skončila. Rusnok připustil, že v nich banka může pokračovat. Rozdíl oproti dřívějšímu, nahlášenému znehodnocování koruny je jen v tom, že jsme tehdy věděli, jaký minimální kurz koruny vůči euru chce ČNB udržet. Nyní je už tajné, zda chce nějaký kurz udržovat.

Zemanův postoj k přijetí eura je navíc také nepochopitelný. Euro dlouhodobě propagoval a jedinou výhradou, se kterou později přišel, byla povinnost členů eurozóny podílet se na pomoci zadluženému Řecku. Měli bychom podle něj přijmout euro den poté, co Řecko tento klub opustí.

Pan prezident si zřejmě nevšiml, že se pomoc zadluženým „kamarádům“ vztahuje na všechny „kamarády“ v eurozóně. V případě potřeby tedy budeme muset pomáhat i dalším státům, buď těm, které jsou již zadlužené, nebo těm, které se budou chtít zadlužit v budoucích desetiletích. Nevšiml si asi, že třeba taková Itálie se svým dluhem bude již brzy díky své velikosti pravděpodobně ještě mnohem větším problémem než tolikrát propírané Řecko.