Ve východních spolkových zemích Německa si v těchto dnech připomínají vytěsňované oběti sovětské zvůle z let 1950–1953. Před 70 lety spustil sovětský vojenský tribunál obludnou mašinérii, v jejímž soukolí nalezlo smrt zhruba 1100 mužů a žen, aktivních občanů a často i významných intelektuálů, kteří nesouhlasili s brutální sovětizací tzv. Německé demokratické republiky ustavené v roce 1949.
Veřejnoprávní rozhlasová stanice Mitteldeutscher Rundfunk se sídlem v Lipsku na svém webu 17. 7. 2020 připomněla, že obvinění byli během výslechů nelidsky mučeni, poté souzeni podle sovětského trestního zákoníku a transportováni do moskevských věznic NKVD (resp. MVD) v Butyrce a Ljubljance, kde byli popraveni zastřelením. Po zpopelnění byly urny ukládány do masových hrobů na Donském hřbitově v Moskvě. Řada rodin se o tragickém osudu svých blízkých oficiálně dozvěděla od sovětských úřadů teprve v roce 1990, většina popravených východních Němců pak byla roku 1994 soudy Ruské federace rehabilitována.
Spolková republika Německo trvá na tom, že komunistické zločiny musí být součástí německo-ruského dialogu o společných dějinách. Jednotlivé spolkové země na východě Německa proto mají zvláštního zmocněnce pro zpracování diktatury SED, tj. Sjednocené socialistické strany Německa, která byla v NDR hlavním nástrojem sovětsko-ruského imperialismu. Německé státní a zemské orgány i občanské spolky spolupracují se sdružením ruských nevládních organizací Memorial a snaží se připomínat oběti sovětského teroru v Německu.
Právě 17. července 2020 byla v sasko-anhaltském Naumburgu odhalena z iniciativy organizace Memorial a v rámci jejího projektu „Poslední adresa“ deska na paměť německého matematika Dr. Helmuta Sonnenscheina (1906–1951). Ten byl 16. listopadu 1950 zadržen sovětskými orgány a po krutých výsleších odsouzen 26. dubna 1951 za tzv. protisovětskou činnost k trestu smrti. Ačkoliv byl již 4. července 1951 zastřelen v Moskvě, manželka Hildegard, která se starala o tři nezletilé děti, nebyla o rozsudku a popravě informována. Syn Helmut, dnes devětašedesátiletý, podnikl v roce 1987 cestu do perestrojkového Sovětského svazu a pokusil se písemně kontaktovat Michaila Gorbačova, přičemž doufal, že se konečně dozví pravdu o otcově osudu. Ta jim však byla sdělena až o tři roky později a roku 1994 ruský generální prokurátor rozsudek zrušil a Helmuta Sonnenscheina rehabilitoval.
Na vzniku naumburské desky měla zásadní podíl organizace Memorial Německo, která je členem mezinárodní sítě zastřešené zmíněnou ruskou nevládní organizací Memorial. Také u nás funguje sesterská organizace Memorial Česká republika, která podporuje demokratické hnutí v Ruské federaci, soustavně perzekvované ze strany Putinova autoritářského a kleptokratického režimu. Ruské policejní a soudní orgány totiž v posledních letech vedou z pověření Kremlu se všemi svobodomyslnými občany nezastíraný boj o historickou paměť, jehož součástí jsou mimo jiné zpochybňování sovětských zločinů a glorifikace masového vraha Stalina jako údajného „geniálního modernizátora“.
Ostatně i v České republice nelze přehlédnout, že zdejší proruská fronta v čele s prezidentem republiky Zemanem (!) stále více vnáší do mediálních „debat“ ruskou interpretaci dějin 20. století. Jasným příkladem byla i hysterická reakce na demontáž Koněvovy sochy, kdy si demokraticky zvolení představitelé Prahy 6 dovolili muzealizovat památník tohoto krvavého maršála, miláčka sovětsko-ruských imperiálních nostalgiků… Budiž nám rovněž povzbuzením, že se projekt „Poslední adresa“ rozšířil díky sdružení Gulag.cz a podpoře Ústavu pro studium totalitních režimů také v Česku. Jeho prostřednictvím je památka obětí rudého teroru výrazně přítomná i v českém veřejném prostoru.
