Účastníci mítinku Andreje Babiše (ANO). Muž v černém triku druhý zleva je asistent poslankyně za hnutí ANO Evy Fialové Pavel Ardelean Krouský FOTO: ČTK/Hájek Ondřej
FOTO: ČTK/Hájek Ondřej
Každý den nyní česká společnost řeší téma státní podpory. Stát má zřejmě podle většiny obyvatelstva zaplatit naše účty za elektřinu a plyn. A vláda se prý vůbec nestará o lidi. Tuto hloupou absurditu vnucuje veřejnosti svým brutálním marketingem Andrej Babiš, kterému se hroutí jeho sen o Pražském hradě, a tak se snaží, seč může, aby potopil vládu. Stejnou písničku opakuje Josef Středula, který se už také vidí prezidentem republiky a potřebuje zneužívat ekonomické problémy i svoji odborářskou funkci, aby se zviditelnil. Toto mimořádně hnusné tažení podporuje většina médií, zejména Babišových, ale i řada dalších.
Vláda prý rozdává peníze liknavě a málo. Těch pět tisíc korun na každé dítě podle opozice skoro nic není. Stát by mohl dát na každé dítě třeba i 50 tisíc, ale stejně bychom pak vládu společně nenáviděli za to, že se „nestará o lidi“.
Z opozice i z řady médií slyšíme nekonečný řev: Chceme víc peněz! Projevy Andreje Babiše, Tomia Okamury a Aleny Schillerové se dávno vymkly běžným normám a nabírají vzteklou a útočnou podobu. Hrají přitom na strunu lidového primitivismu. Objektem jejich vybičované nenávisti je především premiér Petr Fiala a předsedkyně poslanecké sněmovny Markéta Pekarová Adamová. Z proslovů lídrů opozice by člověk mohl nabýt dojmu, že to jsou oni, kdo Čechům nějak ublížil. Část společnosti tomu už jistě uvěřila. Jako by to byl takřka nedosažitelný intelektuální výkon přijít na to, že elektřinu, plyn a benzín nám nezdražil Petr Fiala, nýbrž Vladimir Putin.
Klíčovým problémem české společnosti je absolutní nedostatek hrdosti, okázalé plebejství a buranismus, který stojí za nepochopením základního faktu, že za svoji ekonomickou situaci nese každý práceschopný člověk vlastní zodpovědnost, stejně jako neseme zodpovědnost za naše blízké, kteří potřebují, abychom se o ně starali. Situace s cenami energií je po celé Evropě velmi těžká. Této situaci máme ale čelit statečně, a nikoli zbaběle. Je naprosto zřetelné, že lídři koalice a konkrétní ministři s zápasí s krizí, jak nejlépe umějí. Fakt, že stát přistupuje pod ohromným tlakem na plošné rozdávání peněz, přitom může znovu posílit inflační spirálu, kterou roztočila minulá vláda. Rozdávání peněz je hra s ohněm.
Tekoucí lidový hněv, který se tu znovu šíří, je smutným rysem nízké kultury a morálky části společnosti. Přitom právě naše země patřila dříve k regionům s neobyčejným výskytem geniálních osobností. Narodil se tu Antonín Dvořák, Franz Kafka, Karel Čapek, Gustav Mahler, Sigmund Freud i Jaroslav Heyrovský.
Historické tragédie způsobily, že nám tu dnes chybí statisícové komunity vzdělaných Čechů, Němců a Židů. Židy vyvraždil Hitler, naše Němce jsme vyhnali a dvě stě tisíc vynikajících Čechů uteklo ze země před komunismem. Společenská elita byla zničena takřka z poloviny, zatímco spodina české společnosti, na níž stál bolševický režim, zůstala takřka netknutá. Tím vším se výrazně snížil jak průměr IQ obyvatel Česka, tak občanská hrdost. A to má fatální důsledky pro naši přítomnost.
Právě proto je Česko eldorádem pro východního barbara, který kvičí na našich náměstích, jak vláda nepracuje pro lidi. Snaží se ho zastavit stovky protestujících občanů. Ale stejně nás média zásobují sdělením, že jde o vůdce nejsilnější české strany, která by prý „vyhrála volby“. Ignorují skutečnost, že česká opozice není standardní opozicí vůči vládě, nýbrž opozicí vůči celému demokratickému systému.
Když sledujeme masu primitivního obyvatelstva, která povzbuzena populisty a proruskou propagandou volá po tom, aby se o ni stát více postaral, tak je člověku stydno. Jenom naprostý ubožák si myslí, že smyslem státu je rozdávání peněz.
Žádný hrdý člověk, který není v nouzi, nemá pobírat sociální dávky. Brát peníze z eráru mají jenom ti, kdo to opravdu potřebují, třeba kvůli nemoci, opuštěnosti nebo jiné osobní tragédii. Kdo si bere dávky, aniž by musel, je sám tragéd. Člověk, který je zdravý a normálně zapojený do společenských vazeb, by se měl stydět jen při pomyšlení, že by měl brát sociální podporu. Je to prostě nedůstojné. Jestli se někomu nelíbí, že by měl šetřit, tak ať se podívá na zprávy z Ukrajiny. Je válka. A ta válka je vedena i proti nám. Abychom obstáli se ctí, potřebovali bychom podstatně zvýšit morálku.
Je moc hezké, že vláda pořádá kampaň s poselstvím „nestyďte se říct si o pomoc“. Bohužel tu ale velice chybí přesně opačné sdělení: Styďte se říct si o pomoc, jestli dávky nepotřebujete, protože jste zdraví a schopní práce. Protože jinak takové chování vypovídá o vás. Žádný zdravý a hrdý člověk si neříká o sociální dávky.
Početní rozšíření pobíračů sociálních dávek je ukázkou demoralizace naší společnosti. A naprosté absence hrdosti. Proberte se. Je válka. Putin si moc přeje, aby rozložil každou evropskou zemi. Nesmíme to dovolit.
