Superministr Ministr Havlíček teď řeší srážky vlaků. Je otázka, jestli na to bude mít dost sil, protože už dříve vyhlásil: „Já jsem člověk, který je zvyklý pracovat, pracovat 16 hodin denně, o víkendech, a totéž budu chtít po všech lidech, kteří tam (na ministerstvu průmyslu a obchodu) budou pracovat.“ Od té doby si jedno ministerstvo přibral. Přes tuto pracovitost se mu v minulosti také moc nedařilo, ani tehdy, když šlo o jeho vlastní podnikání. Měli bychom pojmout jisté podezření, že to nedopadne dobře.

Karel Havlíček má být zřejmě ideálem nestranického odborníka,  tedy jedním z těch, co nahradí údajná nemehla z minulých vlád. Když Miloš Zeman jmenoval nové ministry, popřál jim: „Nenechte se otrávit těmi, kdo jenom kritizují, jenom pokřikují, ale sami v životě nic nedokázali.“

Dále čtěte

Deník FORUM 24 prosí o vaši pomoc při obraně liberální demokracie

Česká republika je v moci nedemokratických a autoritářských sil, které pohrdají právním řádem i ústavou. Prezident Miloš Zeman nerespektuje principy…

Karel Havlíček dokázal ledacos. Jak jsme tu připomenuli před rokem, má nestranický ministr za ANO za sebou některé pozoruhodné počiny. Hezky to popsal loni v červnu Jiří Štický v časopise Reportér v článku Insolvence, dotace, kmenové buňky. Obchody pana ministra. (Online ZDE.)

Jak se Havlíček dostal ke kmenovým buňkám? Z důvodů podnikání. A ta záležitost nevypadá úplně dobře, neboť šlo o obchod s důvěrou lidí, kterým šlo kvůli zdraví o život a jsou pak ochotni pro svou záchranu obětovat ledacos.

Článek cituje Havlíčkův rozhovor pro Hospodářské noviny, z roku 2011, kde Havlíček mluví o léčbě kmenovými buňkami a že je nachystána stovka pacientů s pohybovými problémy a po úrazech.

Pět firem holdingu SinBio potom začalo působit v najatých prostorách v budově Inovačního biomedicínského centra (IBC), která patřila Ústavu experimentální medicíny Akademie věd ČR. „Jedna firma Havlíčkem řízeného holdingu měla chystat léčbu kloubů, druhá hojení ran, třetí vytvářet nanovlákna, čtvrtá v přízemí objektu připravovat kmenové buňky pro psy a koně a pátá kultivovat v prvním patře buňky lidské. Tou pátou, klíčovou společností pro přípravu lidských kmenových buněk, byla společnost Bioinova.“

Lékařka a senátorka Eva Syková měla dodat know-how a soukromý investor zajistit peníze. „V roce 2012 získala Bioinova státní souhlas ke klinické studii a použití kmenových buněk u pacientů trpících amyotrofickou laterální sklerózou (ALS). … Hlavním cílem studie na necelé třicítce nemocných ALS bylo zjistit, zda jsou buňky bezpečné, a až poté, zda mají jakýkoliv účinek.“

Podle zákona by takové testování na lidech mělo být bezplatné. Časopis Reportér ale uvádí: „To, co ve skutečnosti následovalo, je již zčásti známé díky dvěma reportážím pořadu Reportéři ČT popisujícím ‚obchody s nadějí‘. Spíše to celé vypadalo jako marketingová studie a vybírání peněz od na smrt nemocných lidí.

„Ze svědectví tehdy ještě žijících nemocných s ALS, pozůstalých a korespondence zveřejněné v těchto reportážích jasně vyplynulo, že část z nich musela za zařazení do studie zaplatit. Obvykle sto padesát tisíc za jednu dávku buněk. Formálně šlo ovšem o ‚dar‘ – a to na výzkum kmenových buněk do nadace personálně propojené s profesorkou Sykovou a Bioinovou.“

Kdo nedal takzvaný dar, žádné buňky nedostal. Profesorka Syková mluvila v médiích o nadějných výsledcích. Spolek Buněčná terapie zveřejňoval na svém webu líčení toho, jak aplikace buněk pomohla ke zlepšení stavu konkrétních pacientů s přerušenou míchou a smrtelně nemocným ALS. „Po odvysílání první reportáže ‚příběhy pomoci‘ se skutečnými jmény a fotkami zmizely.“

Pacienti, žijící často jen z invalidního důchodu, neměli oněch 150 tisíc na jednu dávku, takže si hledali sponzory. Profesorka Syková se hájí, že neměla sílu smrtelně nemocné zájemce odmítat. „Ve svých opakovaných příspěvcích na webu Parlamentní listy uvedla, že peníze na výzkum a vývoj kmenových buněk musela shánět, protože investoři v Bioinově – mezi něž patřil konglomerát SinBio spojený s dnešním ministrem Havlíčkem – nesplnili sliby a nepřinesli do projektu slíbené prostředky.“

Dnešní ministr Havlíček ovšem vidí problém na straně Sykové. „Soukromí investoři plnili přesně svoje povinnosti a do společnosti dali do roku 2015 skoro šedesát milionů. Produktově to byl dobrý projekt, ale od počátku tam byla velká míra naivity ústavu a akademie věd, jak podnikat,“ cituje ho Reportér.

Vedení akademie věd nechalo za dobu od roku 2013 do počátku roku 2016 provést kontrolu a podle ní Syková a další lidé manažersky i eticky selhali, protože jednali spíš v zájmu soukromé firmy než veřejné instituce. Firmy spojené s Havlíčkem prý třeba využívaly nákladné čisté prostory, ale platily za standardní. Některé drahé přístroje nakupoval ústav, ale využívala Bioinova.

Havlíček s tím ale nesouhlasí a prý jsou v auditu nesmysly. Článek nicméně cituje bývalého šéfa Ústavu molekulární genetiky AV ČR a profesora imunologie na Přírodovědecké fakultě UK Václava Hořejšího. Podle něj není stále v oboru kmenových buněk téměř nic na dohled klinickému využívání. Tuto záležitost vidí jako snahu rychle potvrdit účinek léčby a získat peníze z veřejného zdravotního pojištění. To se nepovedlo, tak bylo třeba shánět platící zákazníky.

V rozhovoru publikovaném na serveru ihned.cz 2. 6. 2016 Hořejší uvedl: „V žádné dosud provedené klinické studii nebyla dosud jednoznačně prokázána jakákoli účinnost, opak tvrdí pouze několik metodicky problematických studií. Pozitivní výsledky jsou pouze u některých experimentálních studií na zvířatech – myších nebo potkanech.“

K tomu, zda bylo chybou nechat si za takovou „terapii“ platit, říká: „Slovo ‚chyba‘ je v tomto případě příliš slabé. Nikoho z našeho ústavu by něco takového ani nenapadlo.“

Každý člověk je v nějakém ohledu nemehlo. Může být geniální jaderný fyzik, ale neumí dobře řídit auto. Je inspirativní poradce ohledně partnerských vztahů, ale raději by se neměl pouštět do provozování hospody. Umí skvěle zahrát Richarda III., ale nechá se terorizovat domovnicí. Každý není renesanční osobnost a nedá se to nahradit údajnou šestnáctihodinovou pracovní dobou. Asi by měl ale každý najít místo, kam se hodí. Zkoušet to ale tak, že bude zastávat dvě vládní pozice najednou, není úplně nejšťastnější řešení.

Kdyby se náhodou skácela židlička pod ministrem zdravotnictví, možná by Andrej Babiš vyčetl s pomocí věštkyně z kávové sedliny, že by Havlíček mohl řídit ještě ministerstvo zdravotnictví. S buňkami už pracoval, dokonce kmenovými. Babiš potřebuje kolem sebe lidi, co umějí občanům dodávat naději. Pan prezident má zase o oblibě lidi, co něco v životě dokázali, jako je on sám a Jiří Ovčáček. Mohlo by to projít.