Vánoční poselství prezidenta Miloše Zemana FOTO: ČTK/Krumphanzl Michal
FOTO: ČTK/Krumphanzl Michal
Jako šéfredaktor Lidových novin jsem před více než dvaceti lety zažil bizarní akci s Milošem Zemanem, který byl právě tehdy předsedou vlády. Na pozvánce, kterou jsem obdržel, stálo: „Zveme Vás na vánoční setkání s premiérem“. V sále Lichtenštejnského paláce na Kampě s výhledem na Vltavu a Karlův most hořely svíčky na adventním věnci a s řadou kolegů z dalších médií jsme obdrželi vánoční teplé nápoje. Snad punč nebo svařené víno. Prostě idyla.
Pak přišel kymácivým krokem premiér a já měl to štěstí, že jsem seděl u podlouhlého stolu hned naproti němu. Zeman svým tradičním způsobem zahájil vánoční poselství k představitelům tisku tím, že nám vynadal za naši zkorumpovanost. Hned jsem na to reagoval a řekl jsem mu, že jako vrcholný politik nemůže obviňovat bez důkazů šmahem celou skupinu občanů. On mi drze sdělil, že korupce kvete právě v mé redakci. Chtěl jsem po něm konkrétní případy a on je nebyl schopen uvést. Jen naznačoval, že jeden z šedesáti našich redaktorů podezřele sympatizuje ve svých článcích s firmou ČEZ. V tomto konkrétním případu později prohrál soud. I kdyby měl ale pravdu, tak ho to nijak neopravňovalo k pronášení soudů o celé novinářské branži.
Miloš Zeman sice mění názory, jak se mu zachce, protože prý „není blbec“. Zato jeho buranské chování se nemění. Atmosféra Vánoc, kdy se lidé obvykle snaží k sobě najít cestu, Miloše Zemana naopak vysloveně vybízí k aroganci a celému rejstříku lumpáren, o nichž si asi myslí, že jsou projevem jeho převysoké inteligence. Tedy k hanobení, urážení, přehánění a lhaní. Je opravdu smutné, že části českého lidu nevadí, že v jejich čele stojí barbar, který o Vánocích rád prezentuje své názory a zvyky, jež odrážejí jeho mentální i kulturní zaostalost. Musíme mít na paměti, že části naší společnosti se přesně takové chování líbí a Miloš Zeman je vpravdě její prezident.
Letošní Vánoční poselství prezidenta naplňovalo v základních obrysech obraz světa podle lidí, kteří jsou dosud zcela kontaminováni sovětskou a komunistickou propagandou. Hned první sdělení prezidenta mířilo proti Západu. Odchod z Afghánistánu označil Zeman za kapitulaci a nový Mnichov, který povede k eskalaci terorismu. Jistě asi nikdo z nás nepřijal s radostí vyklizení Afghánistánu. Taková kritika má třeba zaznít na summitu NATO. Ale rozhodně to není tématem pro vánoční poselství českým spoluobčanům, které takové alarmistické sdělení může pouze vyděsit a posílit rozšířenou skepsi k západním vazbám České republiky.
Zcela stejný cíl má i Zemanovo nepravdivé tvrzení, že Green Deal může za zdražování energií a že nám chce kdosi zakázat používat zemní plyn. Zemanovo volání po naší energetické suverenitě a vyvázání se z Green Dealu je jenom jinou variantou jeho snahy o podvracení našich partnerských vazeb a odchodu do mezinárodní izolace, v níž bychom si mohli užívat tak akorát vazby na východní autoritářské režimy. To je to, co se Zemanovi líbí a na čem soustavně pracuje. Není divu, že ve svém výčtu letošních katastrof nezmínil odhalení ruského autorství výbuchu ve Vrběticích, natož ruskou agresivitu vůči Ukrajině.
Zeman má ze svého úhlu pohledu pravdu, že končící rok byl špatný. Ztratil totiž většinu své moci. Nečelíme zde ale ani zdaleka jen jeho ojedinělému osobnímu barbarství. Stojíme zde stále proti velmi silné vlně hnědého buranství, které táhne naši společnost do minulosti a ven z hlavního proudu civilizace. Je totiž něco jiného kriticky zkoumat Green Deal či správnost postupu Spojených států a NATO, a něco jiného je vytvářet dojem katastrof a děsit méně informované lidi. Odchod spojenců z Afghánistánu do jisté míry katastrofou je, ale Green Deal jí rozhodně není, ačkoli si nemůžeme nevšimnout náboženského zanícení některých ekologických aktivistů.
Zodpovědné vlády nemohou nereagovat na zjištění řady na sobě nezávislých vědeckých institucí ohledně klimatické změny. Ignorance vážného rizika a pštrosí taktika vůči reálným problémům nepatří do rejstříku velkých státníků, k nimž se náš současný prezident rozhodně nedá přiřadit. Otázkou pro českou vládu u tématu Green Dealu není zda, ale jak na to. A správné je, jak to ostatně řekl i nový ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela, hledat na této náročné cestě příležitosti, a nikoli zábrany.
Temno iracionality, jaké Zeman šíří, nezmizí s jeho blížícím se koncem. To je jeden z největších problémů české společnosti této doby.
