Puškinův pomník v Kyjevě, čelícím ruské agresi, byl koncem roku 2023 demontován a odvezen do muzea. FOTO: Wikimedia Commons / volné dílo
FOTO: Wikimedia Commons / volné dílo
KOMENTÁŘ / Romantický básník, prozaik a dramatik Alexandr Puškin (1799–1837) představuje pro širokou ruskou veřejnost ikonu, posvátný obraz, který symbolizuje údajnou mimořádnou vzdělanost Ruska a výšiny jeho kulturní tradice. Na Puškina si potrpěl i Sovětský svaz, ono „historické Rusko“, jak mu dnes říká kremelský diktátor a válečný zločinec Putin.
Kam během 20. století vstoupila noha sovětského vojáka, tam rostly jak houby po dešti sochy a všelijaké pomníky tohoto dávného intelektuála, jenž rebeloval proti ruskému samoděržaví a zahynul v souboji za podivných okolností. Vlastně se proměnil v hraniční kámen, jímž si ruský imperialismus a kolonialismus vytyčovaly svou sféru vlivu.
Jenže projekt „Puškin“ pokračuje i v době aktuálně běsnícího ruského fašismu, kdy ruští vojáci vraždí v genocidní válce proti Ukrajině. Jedním z výrazů novodobé ruské puškiniády je nechvalně proslulá Puškinova medaile, což je státní vyznamenání udělované Rusům a „občanům cizích států za velký přínos k rozvoji a upevňování kulturních vazeb s Ruskou federací, za plodnou činnost při podpoře ruské kultury a umění, za aktivní práci na popularizaci a šíření ruského jazyka a literatury v zahraničí“.
Tak je to alespoň uvedeno v prezidentském dekretu Borise Jelcina č. 574 vyhlášeném 9. května 1999, symbolicky v Den vítězství (nad fašismem).
Odměňovat, rozdělovat, provokovat
Udělování Puškinovy medaile je od roku 1999/2000 v režii kremelského vládce Vladimira Putina – a platilo to i v období, kdy byl prezidentem Ruské federace Putinův věrný poskok a milovník alkoholu Dmitrij Medvěděv. I ten si jejím udělováním kolíkoval ruskou sféru vlivu, když onou stříbrnou medailí odměňoval ruské politické klienty a potenciální partnery, občas osobnosti ctihodné, jindy zřejmé hochštaplery.
Není divu, že v roce 2007 obdržel Puškinovu medaili i tehdejší český prezident Václav Klaus, který se v roce 2022, krátce po zahájení velké války Ruska proti Ukrajině, nechal slyšet, že se jí rozhodně nevzdá. (O Nohavicovi zde nyní psát nebudeme.)
Roku 2012 dekoroval ruský „prezident“ Medveděv syrského literáta Alího Uklana Ursana, známého antisemitu, který schvaloval teroristické útoky v USA 11. září. Puškinova medaile prostě není nevinným státním vyznamenáním, ale prostředkem, jímž fašistické Rusko odměňuje, rozděluje a provokuje.
Puškin je i v současném Rusku bombasticky adorován, neboť, a to se v Česku snažíme taktně přehlížet, také jeho literární dílo vyjadřuje ruskou imperiální a koloniální touhu, k níž patří i exotizace ovládaných zemí a národů. Jmenujme třeba poémy Kavkazský zajatec (1821) nebo Bachčisarajská fontána (1823) vztahující se ke Kavkazu a Krymu.
Puškinopád a tzv. rusofobie
Ukrajina, čelící genocidní válce ze strany Ruska, intenzivně vnímá, že naddimenzované množství Puškinových pomníků v ukrajinských městech hrálo a hraje úlohu ruských imperiálních značek. A tak po takzvaném „Leninopádu“ nastal už v roce 2022 i „Puškinopád“.
Jistě, Puškin pobýval na různých místech dnešní Ukrajiny, ovšem nedává smysl, aby v každém okresním městě byla jedna socha Leninova a druhá Puškinova. A tak byl 15. listopadu 2023 demontován i Puškinův pomník v Kyjevě, neustále ostřelovaném raketami a drony ruského agresora.
Západní země uvalily sankce i na řadu ruských umělců, takže z Ruska neustále slyšíme, že Západ trpí ošklivou rusofobií. Ostatně vloni byla v Rusku publikována jednotná učebnice dějepisu, která historii přelomu 20. a 21. století líčí jako spiknutí Západu proti Rusku, epochu šíření rusofobie a snahu USA a NATO o destabilizaci ruského státu.
Ruské politické elity si zřejmě představují, že v situaci, kdy ruská armáda okupuje území několika svých sousedů a dopouští se válečných zločinů na Ukrajině, tak se v Evropě budeme bez mrknutí oka dojímat nad výkony ruských operních pěvkyň, velebit ruské filmové režiséry a jásat nad hrou ruských hokejistů – a budeme k tomu recitovat Puškina. Občas se to i děje, ale kritika evropské veřejnosti neutuchá.
„Návrat“ Puškina do Ruska
Možná i proto se nám Rusko chce pomstít obzvláště rafinovaným způsobem: nemáte rádi Rusko, skvělou ruskou kulturu a dokonalý ruský svět? Tak nám „vraťte“ Puškina! Od roku 2022 se totiž z evropských knihoven systematicky ztrácejí první a raná vydání Puškinových děl, která jsou nahrazována výrazně věrnými falzifikáty. Americký deník The New York Times nedávno popsal tuto zlodějskou praxi, která se dotkla knihovních institucí po celé Evropě.
Europol eviduje sérii krádeží více než 170 vzácných knih, ať už v Polsku, Lotyšsku, Finsku, Německu, Francii nebo Česku. Jde o organizovanou akci, za níž mohou stát sběratelské choutky ruských oligarchů, toužících „vrátit“ Puškina domů, nelze ovšem vyloučit ani přímou ingerenci Kremlu. Což je vlastně totéž, poněvadž ruská oligarchická mafie a kremelský gang vzájemně prorůstají.
„Hezká“ Puškinova busta v Bubenči
V této souvislosti si připomeňme, že v Praze-Bubenči na Puškinově náměstí proběhlo 6. června 2014, před deseti lety a krátce po ruské anexi Krymu a rozpoutání války na Donbase, slavnostní odhalení bronzové Puškinovy busty, jejíž instalaci financovala Rusko-česká smíšená obchodní komora. V Bubenči, kde sídlí i Velvyslanectví Ruské federace, tj. agresivního státu přepadajícího své sousedy, je řada ruských imperiálních značek, byť socha krvavého maršála Koněva už odplula do muzejního depozitáře.
Je „hezké“, že máme v našem hlavním městě Puškinovu bustu. Ale příhodnější by například bylo, pokud by právě v Bubenči anebo jinde na Praze 6 vznikl důstojný pomník Čechoslovákům ruského, ukrajinského, běloruského a kavkazského původu, kteří kdysi uprchli z brutálního sevření sovětsko-ruského impéria a v této pražské městské části mnozí z nich nalezli útočiště. Mimo jiné i tady v májových dnech roku 1945 je oddíly NKVD a Směrš zatýkaly, mučily, vraždily, případně odtud deportovaly do gulagů.
V tomto kontextu jde vlastně o typický ruský kýč – dojetí nad Puškinem, který v Praze nikdy nebyl, maskuje historický fakt zločinu, který měl být vytěsněn nejen z pražské paměti.
