KOMENTÁŘ / Doposud byl Donald Trump dítětem štěstěny. Když v červnu 2015, dva dny po svých devětašedesátých narozeninách, sjel eskalátorem v Trump Tower v New Yorku na tiskovou konferenci a oznámil, že kandiduje na prezidenta USA, nikdo mu nedával šanci.

V republikánských primárkách 2016 usilovalo o nominaci rekordních sedmnáct kandidátů, mezi nimi několik těžkých vah, guvernérů a senátorů. Po osmi letech demokratického prezidenta Baracka Obamy bylo pravděpodobné, že v roce 2016 zvítězí republikán. Těch sedmnáct kandidátů na získání nominace bylo silným týmem. Mezi silné kandidáty Trumpa nepočítal nikdo. A tak se ti silní vzájemnými útoky vystříleli.

Kandidát nového střihu a velkohubý populista

Trump mezitím v popularitě rostl. Nikdo na něho příliš neútočil, protože konvenční moudrostí bylo, že nominaci získat šanci nemá. To se změnilo téměř ze dne na den na jaře 2016, když se novou konvenční moudrostí stalo, že už ho v primárkách nikdo neporazí. Ovšem další konvenční moudrost zněla, že Republikánská strana spáchala harakiri a prezidentské volby tudíž vyhraje Hillary Clintonová.

Jenže poslední týden před volbami v listopadu ukazoval, že její podpora v klíčových státech klesá a Trumpova roste. Přesto Trumpova výhra byla o volební noci šokem a překvapením pro většinu. Zvítězil v tak pro demokraty tradičních státech, jako Wisconsin, Michigan a Pensylvánie (v nichž demokraté vyhráli pokaždé od roku 1992 včetně), a tím pádem vyhrál volby. Pro Hillary to bylo kruté, už se cítila být prezidentkou.

Čím Trump zaujal? Tím, že kandidoval jako populista proti establishmentu, nejen demokratickému, ale i republikánskému. Kandidát úplně nového střihu, nezastřený, velkohubý populista. Kritizoval imigraci, především ilegální, byl to nejradikálnější antiimigrační kandidát od 50. let 20. století. Kritizoval špatný stav ekonomiky a kandidoval jako protekcionista, čímž odmítl konsensus obou stran o správnosti svobodného obchodu, jenž trval od roku 1945. Kritizoval nekonečné války v zahraničí, čímž útočil nejen na Obamu, ale i na Bushe mladšího. A nasadil rétoriku nadsázky a zveličování.

Salena Zitová, komentátorka novin z Pittsburghu v západní Pensylvánii, to komentovala slovy, že odpůrci Trumpa ho berou doslovně (ta jeho zveličení), ale nikoli vážně (je to klaun); zatímco jeho stoupenci a voliči ho neberou doslovně (chápou nadsázku), ale vážně: Americe se ekonomicky a ani v zahraniční politice nedaří již od roku 2000, toto století se USA nepovedlo a chce to radikální změnu. Trump radikální změnu přináší.

Nakonec mu nejvíce pomohly odpor proti ilegálním imigrantům (snižují mzdy a berou práci chudým lidem) a velká neoblíbenost Hillary Clintonové – v americké politice se pohybovala od roku 1992 jako první dáma, senátorka, ministryně zahraničí, tedy čtvrtstoletí, a Američané už jí měli dost.

Trumpova prezidentská éra

Trump vyhrál. Klíčové byly hlasy především chudších bílých voličů středního věku, kteří předtím dvakrát volili Baracka Obamu jako levicového kandidáta na prezidenta, ale jejich ekonomická situace se nijak nezlepšila. Proto se rozhodli dát šanci populistovi Trumpovi, který nebyl ani tak pravicový a konzervativní, jako spíš populistický a nacionalistický.

Jenže jeho vstupem do úřadu teprve vše začalo. Něco jako housenková dráha. Výroky na hraně. Útoky na názorové oponenty nehodné prezidenta. Svérázný přístup k evropským spojencům, a naopak snaha naklonit si diktátory jako Vladimir Putin a Kim Čong-un. Ale zároveň politika ostré, tvrdé linie vůči Číně a Íránu. Velká fluktuace v jeho vládě, odchody ministrů a poradců, a ne v dobrém.

Obvinění z vědomé spolupráce či spolčení s Ruskem v kampani 2016, byť pro poctivost je nutno dodat, že jak zpráva speciálního vyšetřovatele a bývalého ředitele FBI Muellera ukázala, neexistují žádné důkazy o takové vědomé spolupráci, což soukromým britským vyšetřovatelům pracujícím pro kampaň Clintonové nakukali ruští agenti, aby je zmátli.

Když se zjistilo, že Trump telefonicky v roce 2019 tlačil na ukrajinského prezidenta Zelenského, aby našel nějaká kompromitující fakta na Huntera Bidena, syna Trumpova nejvážnějšího soupeře v prezidentských volbách 2020, demokratická většina ve Sněmovně reprezentantů schválila na začátku roku 2020 impeachment prezidenta Trumpa. V Senátu se dvoutřetinová většina pro jeho sesazení nenašla.

Zároveň se Trumpovo prezidentské období odehrávalo ve znamení velké prosperity, nízké nezaměstnanosti a celkové spokojenosti, způsobené pravděpodobně výrazným snížením daní republikánskou většinou v Kongresu před Vánocemi 2017. To trvalo až do covidu na jaře 2020. Kdyby covid nevypukl, Trump by byl s největší pravděpodobností v listopadu 2020 zvolen znovu. Ale on nebyl.

Útok na Kapitol a trumpovská lež

Jak v roce 2016 volby těsně vyhrál ve třech státech, v roce 2020 je ve třech státech (Arizona, Wisconsin, Georgia) těsně prohrál. A pak se zachoval tím nejostudnějším způsobem, jako žádný exprezident v amerických dějinách předtím: odmítl svou porážku uznat a poblahopřát vítězi. To bylo dno, které ho mělo již navždy diskvalifikovat.

Avšak on ještě přitvrdil, bez jakýchkoli důkazů prohlašoval, že vyhrál a vítězství mu bylo ukradeno. I pod vlivem těchto tvrzení pak protrumpovský dav vnikl do budovy Kongresu v Kapitolu 6. ledna 2021, když se měly sčítat hlasy volitelů prezidenta. Za tyto násilnosti byl morálně a politicky odpovědný, i když pravděpodobně ne kriminálně. A proto prošel druhý impeachment ve Sněmovně reprezentantů, jenže Trump po 20. lednu 2021 už nebyl prezidentem.

Kdyby ale Senát impeachment dvoutřetinovou většinou schválil, Trump by už nikdy nemohl kandidovat na žádný federální úřad, včetně úřadu prezidenta. I když za to hlasovali i někteří republikáni, dvě třetiny senátorů bylo příliš vysoké kvorum, a Trump tudíž na prezidenta kandidovat může. Je však jediným prezidentem v dějinách USA, vůči kterému byl impeachment ve Sněmovně schválen dvakrát.

Listopad 2022, konají se volby do Sněmovny reprezentantů a třetiny Senátu. Trump trvá na tom, aby republikánští kandidáti veřejně opakovali mantru, že vítězství mu v roce 2020 bylo ukradeno. Chtěli-li jeho podporu, museli políbit prsten a veřejně říct tuto nepravdu. Mnozí to udělali, aby vyhráli v primárkách, ale ve volbách uspěl jen jeden, teď už senátor J. D. Vance ze státu Ohio. Všichni ostatní kandidáti na senátory či guvernéry od Arizonu až po Pensylvánii, kdo tuto lež veřejně hlásali, byli poraženi.

Naopak ti, kdo ji nehlásali, tedy emancipovali se od Trumpa, jako guvernér Floridy Ron DeSantis, senátor za tento stát Marco Rubio a další, byli bez problémů zvoleni. Voliče prostě už nezajímala minulost, chtěli hledět do budoucnosti a trumpovskou lež považovali za balast z minulosti. Pohřběme své mrtvé…

Zdálo se, že Trump je vyřízen a budoucnost Republikánské strany a možná i příští americký prezident má jméno Ron DeSantis z Floridy. Tam se republikánská tsunami povedla; stát, který byl kdysi přesně půl na půl mezi demokraty a republikány, se stal silně republikánským.

Levicový overkill vůči Trumpovi

Přišel rok 2023 a na Trumpa byly podány čtyři žaloby, jež dohromady obsahují devadesát jedna obvinění. Trump začal být členskou základnou Republikánské strany vnímán jako mučedník a ta se kolem něj semkla. Právě ten demokratický a levicově-liberální overkill vůči Trumpovi, ne jedna žaloba a pár obvinění, ale čtyři žaloby a devadesát jedna obvinění, způsobil soucit s Trumpem u republikánů, který vedl k tomu, že vyhrál primárky a v létě získá nominaci na prezidenta.

Některé žaloby jsou frivolní, jako ta u soudu probíhajícího nyní v New Yorku, že Trump prý své milence-pornohvězdě v roce 2016 vyplatil peníze, aby o tom mlčela, a neuvedl je jako výdaje na kampaň, čímž porušil zákon. To má být vtip? Spíš to vypadá jako pokus dostat ho za mříže za každou cenu. Mnohem závažnější je žaloba na Floridě, že ve své rezidenci protizákonně skladoval tajné dokumenty a na výzvu, aby je odevzdal, reagoval snahou je ještě lépe ukrýt.

To je vážné; nevím, jak se z toho může vykroutit. A šanci, nikoli nutně jistotu uspět, má žaloba ve Washingtonu, že po porážce v roce 2020 se pokusil protiústavně udržet u moci. Pokud mu dokážou, že věděl, že prohrál, pak bude odsouzen. Pokud obhajoba přesvědčí porotu, že si v dobré víře myslel, že vyhrál, byť mylně, pak bude osvobozen.

Republikánská členská základna je rovněž přesvědčena, že až do covidu se Americe vedlo dobře a on byl úspěšný prezident. Za Bidena je na tom ekonomika hůř a na hranicích s Mexikem dochází k invazi ilegálních imigrantů, proti které Biden nedělá nic a chce si z nich vytvořit nové demokratické voliče. Jinými slovy, Trump si zaslouží ještě jednu šanci. Ron DeSantis byl vnímán jako korunní princ, ale kam se cpe, když král Trump (politicky) stále žije.

Bude mu přát štěstí i nadále? Jeden soud už probíhá, tři další ho čekají. U soudů na něho vylezou mnohé nelichotivé a nepříjemné věci. Budou ho američtí voliči, kteří nejsou zapřisáhlí trumpisté, ochotni volit? Především ti nezávislí, kteří stále váhají?

Toť velká a otevřená otázka. Podle preferencí je souboj Biden versus Trump vyrovnaný, i když Trump mírně vede. To se do listopadu může změnit. Ale Joe Biden je stejně nepopulární jako Trump, byť u jiných voličů. Oblíbenost obou je hluboko pod padesát procent. Většina voličů si nepřeje ani Bidena, ani Trumpa. A největší výhodou Trumpa je, že Biden působí a vypadá den ode dne více a více bezprizorněji a zmateněji. Pro informaci: Trump bude mít v červnu osmasedmdesát let, Biden v listopadu dvaaosmdesát let.

Najde se příčetný republikán?

Jsou tady dvě otevřené otázky. První je, jestli na Bidena nebude vyvinut takový tlak, aby na demokratickém sjezdu v létě oznámil, že už kandidovat nebude, a sjezd většinově vybere někoho jiného. Jedno je však jisté: pokud Biden kandidovat bude, jeho viceprezidentka Kamala Harrisová je ještě nepopulárnější než Biden či Trump. A vzhledem k věku Bidena, bude-li zvolen znovu, je pravděpodobné, že během jeho druhého období se ona stane prezidentkou.

Otázka druhá: koho si Trump vybere za svého kandidáta či kandidátku na viceprezidenta? Bude to nějaký jeho klon? Pak žádné další voliče nezíská. Bude to nějaký příčetný republikán? Pak stranu sjednotí a může získat i voliče nové, kteří mohou sázet na to, že ani Trump v důsledku svého věku v případě svého zvolení celé druhé volební období nedokončí a jeho viceprezident(ka) se stane prezidentem.

Použil jsem výraz „příčetný republikán“. Tím mám na mysli republikána reaganovského čili předtrumpovského. Před Trumpem byl americký konzervatismus, jak ho reprezentoval Ronald Reagan, pozicí, která stála na třech pilířích. V ekonomické politice klasický liberalismus, malý stát, svobodný trh, svobodný obchod, nízké daně. V kulturně-morálních otázkách hodnotový, židovsko-křesťanský tradicionalismus. A v politice zahraniční aktivní účast ve světě a asertivní zahraniční politika.

Trumpismus měl nejmenší problém s tím pilířem druhým, ale v ekonomické politice prosazoval protekcionismus, i když doma snížení daní, ale už vůbec ne státních výdajů. A v zahraniční politice koketoval s izolacionismem, i když Íránu nastavil tvrdou pěst (jak v lednu 2020 zjistil generál íránských Islámských revolučních gard Sulejmání, než byl odeslán do věčných lovišť).

Je možný návrat k reaganovskému konzervatismu? Ano, poté, až Trump politicky skončí. Odpor proti ilegální imigraci ale pevnou součástí amerického konzervatismu a politiky Republikánské strany zůstane.

Trumpovo ukrajinské překvapení

I Trump dokáže překvapit. Mělo se za to, že je proti finanční pomoci Ukrajině na její obranu; to si především mysleli mnozí trumpističtí kongresmani. Byli proti penězům na obranu východní hranice Ukrajiny, když jižní hranice USA s Mexikem je nedostatečně bráněna proti invazi ilegálních imigrantů.

Ale Trump překvapil. Podržel předsedu Sněmovny Mikea Johnsona, když ten změnil názor a úspěšně Sněmovnou podporu protlačil, když zákon schválený již Senátem rozdělil na čtyři části: pomoc Ukrajině, pomoc Izraeli, pomoc Tchaj-wanu a zákaz čínské sítě TikTok, dokud do roka nebude mít amerického majitele.

Mnozí republikánští kongresmani byli proti pomoci Ukrajině, mnozí demokratičtí proti pomoci Izraeli, pomoc Tchaj-wanu byla nejméně kontroverzní a čtyři separátní hlasování umožnila většinové, byť různé podpory pro všechny čtyři části. Což následně ještě odsouhlasil Senát. Trump v tomto manévru Johnsona podpořil, čímž taky ke schválení balíčků pomoci přispěl. Kdo by to byl o něm řekl? Je nevyzpytatelný.