Ruský prezident Vladimir Putin během námořní přehlídky lodí Černomořské flotily v roce 2014 v Sevastopolu na okupovaném poloostrově Krym. FOTO: Kremlin.ru / CC BY 3.0 / Wikimedia Commons
FOTO: Kremlin.ru / CC BY 3.0 / Wikimedia Commons
ANALÝZA / Fronta na Ukrajině do jisté míry zamrzla, když loňská ukrajinská ofenziva nenaplnila očekávání. Postupovat se nyní nedaří ani ruským sílám, které za posledního půl roku obsadily zhruba 505 kilometrů čtverečních ukrajinského území. Válka je ale multidimenzionální – bojuje se na zemi, ve vzduchu i na vodě – a Ukrajina na jedné z těchto front vítězí, když navzdory všem předpokladům dominuje Černému moři.
Země, jejíž loďstvo prakticky neexistuje, dokázala z moře, které je víceméně ze všech stran obklopené pevninou, částečně vytlačit slavnou ruskou Černomořskou flotilu. Úspěch Ukrajiny je impozantní, když si uvědomíme, že přišla po ruské okupaci Krymu v roce 2014 o asi 80 procent všech svých lodí.
Rusko stále okupuje 16 ukrajinských přístavů na jihu země. Podle prezidenta Asociace mezinárodních nákladních speditérů Ukrajiny Viktora Berestěnka, jak řekl webu Foreign Policy koncem března, tři ukrajinské přístavy – všechny v Oděse a okolí – fungují nepřetržitě a vývoz obilí ze země se vrátil na předválečnou úroveň. Obnovení lodních tras přes Černé moře je pro Ukrajinu v kontextu pokračující války a ztrát během pozemních operací obrovským průlomem.
Přestože nemá skoro žádné vlastní námořnictvo, v oblasti Černého moře se Ukrajině podařilo něco, co bylo na začátku války nemyslitelné, něco, co se možná jednou zapíše do historie moderního válčení.
Ruský plán se zhroutil jako domeček z karet
Na začátku války přišlo Rusko s plánem, jak Ukrajinu ekonomicky zničit. Na jaře roku 2022 zablokovalo ukrajinské přístavy v Černém moři, čímž chtělo její ekonomiku ochromit. Tehdy Ukrajina čelila možné ztrátě příjmů z obilí ve výši šesti miliard dolarů, protože blokáda jejích přístavů ruskými silami bránila v prodeji milionů tun pšenice a kukuřice, které byly do června toho roku určeny k vývozu.
Země jako Egypt, Turecko nebo Jemen jsou na ukrajinském dovozu obilí závislé. Blokáda tak neznervózňovala pouze ukrajinské představitele, hrozilo i propuknutí hladomoru v Africe a na Blízkém východě.
Zpočátku vývoz obilí z Ukrajiny do další států zajišťovala obilná dohoda mezi Ruskem, Tureckem, Ukrajinou a Organizací spojených národů o otevření bezpečného námořního humanitárního koridoru v Černém moři, která měla zajišťovat stabilní a bezpečný vývoz obilovin. Rusko ji však v červenci loňského roku odmítlo prodloužit.
Ukrajina se tak od té doby musí o vývoz svého obilí starat sama. To se jí daří od srpna stejného roku, kdy provozuje vlastní černomořský koridor pro přepravu zboží, a to i přes značný počet ruských útoků na přístavní infrastrukturu. Prakticky denně se obyvatelé velkých přímořských měst – jako je Oděsa – musí schovávat do sklepů a v noci je budí zvuky sirén. Jen v březnu zemřelo v Oděse při ruských útocích 32 civilistů. Kyjev ale i tak podle agentury Reuters vykázal letos v únoru rekordní objem vývozu veškerého zboží.
Těžké ztráty pro Černomořskou flotilu
Od blokády svých přístavů se Ukrajina postupem času dostala až k vytlačení ruské flotily na východ Černého moře. Prvním triumfem, který odstartoval celou řadu ukrajinských zásahů v oblasti, bylo potopení Moskvy, vlajkové lodi ruské Černomořské flotily. Tu zasáhly v dubnu 2022 ukrajinské střely Neptun.
O dva měsíce později se Ukrajincům podařilo osvobodit Hadí ostrov, malý, ale strategicky důležitý kus země v Černém moři nedaleko rumunského pobřeží, který Rusko obsadilo v první den invaze. Koncem léta 2022 zahájila Ukrajina dronové údery na ruskou flotilu a související námořní zařízení na Ruskem okupovaném Krymu.
V roce 20023 nabraly podobné útoky značnou dynamiku, především díky úspěšnému rozvoji těchto ukrajinských námořních dronů a díky dodávkám střel s plochou dráhou letu z Francie a Velké Británie. K největším ukrajinským úspěchům patřil úspěšný zásah válečné lodi poblíž ruského přístavu Novorossijsk ve východní části Černého moře a zničení ruské ponorky a válečné lodi, která procházela údržbou v krymském Sevastopolu.
Na konci letošního března si Ukrajina připsala zatím poslední velký úspěch, údajně pomocí raket vzduch-země britské nebo francouzské výroby zničila dvě velké ruské výsadkové lodě a další infrastrukturu poblíž okupovaného krymského přístavního města Sevastopol.
Generální tajemník NATO Jens Stoltenberg mezitím podobné úspěchy označil za „velké vítězství Ukrajinců“ a poznamenal, že země dokázala „způsobit ruské černomořské flotile těžké ztráty“. Zhruba ve stejné době mluvčí ukrajinského námořnictva prohlásil, že třetina ruských lodí je buď zničená, nebo poškozená. K tomu došlo především díky kombinaci raketových systémů a bezpilotních námořních dronů řízených pokročilou GPS a kamerami.
To, že Ukrajina Kreml a jeho válečnou mašinerii zasáhla velmi citelně, potvrzuje i fakt, že došlo k odvolání velitele Černomořské flotily a omezení operací v západní části Černého moře.
Úspěch není jen morální vzpruhou, ale válku Ukrajině nevyhraje
Rusku se pravděpodobně v krátkodobém horizontu nepodaří obnovit svoji nadvládu nad Černým mořem. Důvod je prostý – Turecko, které ovládá úžiny Bospor a Dardanely. Právě ty spojují Černé se Středozemním mořem a díky tomu, že Ankara dodržuje Konvence z Montreux uzavřené v roce 1936, které stanovují a upravují režim proplouvání válečných lodí úžinami, Rusko nemá možnost dostat do svých černomořských přístavů další posily.
To, zda si Ukrajina udrží svoji nově vybudovanou obchodní trasu, do jisté míry závisí právě na Turecku a vůli prezidenta Recepa Tayyipa Erdoğana. Ten se už několikrát ukázal jako politik, který dokáže využít různé páky k prosazování svých zájmů, a ukrajinské nadšení tak může brzy skončit.
I v případě, že by k tureckému obratu nedošlo a západní část Černého moře byla stále pod kontrolou Kyjeva, pro válku vedenou na souši to rozhodující nebude. Ukrajinský úspěch na moři je morální vzpruhou. Válku, kterou rozhodně Ukrajině nevyhraje, ale ovlivňuje v širším kontextu.
Ruské námořnictvo není přítomné v severozápadní části Černého moře a do relativního bezpečí ruských přístavů na východě Černého moře stáhlo i většinu své flotily z Krymu. To Rusku neumožňuje útočit na Ukrajinu z moře pomocí válečných lodí nesoucích rakety a zároveň narušuje logistiku ruské armády na Krymu a jižní Ukrajině.
Nejzásadnější je ale ekonomická stránka věci. Prolomení blokády černomořských přístavů umožnilo alespoň částečně znovuotevřít rozsáhlý zemědělský průmysl v zemi, který sice čelí dalším výzvám, jako je například odminovávání ukrajinské černozemě, ale představuje finanční záchranný kruh v době, kdy se Ukrajina snaží udržet své hospodářství nad vodou a financovat pokračující válku.
Vladimir Putin byl ochotný stáhnout Černomořskou flotilu z velké části moře i z Krymu – středu světa, kolem kterého se točí celá rusko-ukrajinská válka. Můžeme se tak domnívat, že v případě podobného ukrajinského úspěchu na souši – nejdůležitější ze tří dimenzí války – kde by Rusko v budoucnu mohlo čelit podobné vojenské katastrofě, může být podobně pragmatický. Jinými slovy by se tak dalo říct, že Putina je možné porazit.
Zároveň jde i o poučení pro Západ. Během dvou let války na Ukrajině Kreml pravidelně varuje před překročením červených linií. Dříve jí byl například útok na Krym. Ukrajina ale tyto hrozby ignorovala a na nelegálně okupovaný poloostrov stejně útočila. Ruský prezident využívá slabosti a obav Západu z eskalace konfliktu. Západ se ho musí zbavit, aby Ukrajina mohla pokračovat v úspěšných operacích v Černém moři, ve vzduchu i na zemi.
