Vladimir Putin FOTO: Kremlin / Wikimedia Commons / CC BY 4.0
FOTO: Kremlin / Wikimedia Commons / CC BY 4.0
Dostalo se nám nějakých čísel, jak lidé v Rusku podporují Putina. „Více než 80 procent Rusů důvěřuje prezidentu Vladimiru Putinovi a 77,5 procenta občanů uvedlo, že jeho výkon schvaluje. Vyplývá to z výsledků průzkumu VCIOM, zveřejněných v pátek 21. dubna,“ píše ruský web Life.ru. Kde se ta čísla berou, když tam jde všechno od deseti k pěti?
Jak je něco v Rusku oficiální, musíme to brát – mírně řečeno – s rezervou. To nutně ve všech případech neznamená, že jsou všechna uvedená čísla falešná, ale spíš že je třeba se podívat, co doopravdy znamenají. Mlžení může vypadat třeba tak, že chybí kontext.
Když dostaneme údaje o HDP ruské ekonomiky a vypadá to lépe, než by se čekalo (ani tak to ale není zázrak), je třeba se ptát, co všechno zahrnují. Pak zjistíme, že se do výkonu započítává třeba výroba zbraní. Je v tom i vyrobený tank, který dopravili na Ukrajinu, kde ho střela Javelin poslala do šrotu. Přispěl ale do statistik jako součást dat o ekonomickém růstu. Bylo by to matoucí i v případě, že by ten tank dál jezdil a střílel, protože k životní úrovni Rusů nijak nepřispívá. Je to jen kus kovu, který se někde pohybuje. Občan z toho nic nemá, nenají se toho, na dovolenou ho to nedoveze.
To samé můžeme vidět u výsledků podpory V. V. Putina. Ta je v Rusku nejspíš skutečně vysoká, ale jak vysoká je doopravdy, se zjišťuje za současných podmínek nejspíš obtížně. VCIOM kdysi, když Putinova obliba klesala, náhle „změnil metodiku“. To je oblíbený kejkl nejen v Rusku. Podoba otázek ovlivní odpovědi. Není nutné přímo lhát, ale dá se ovlivnit, co lidé řeknou.
Neměli bychom se zastavit u obvyklého „pravda je někde uprostřed“. Tak to nebývá, nemůžeme oficiální čísla vydělit dvěma a myslet si, že známe realitu. Pravda nebývá „uprostřed“, někdy, když je něco nejednoznačné, bývá „mezi“.
Nejdřív tedy k oficiálnímu zjištění.
„‘Index souhlasu s výkonem funkce prezidenta v období od 10. do 16. dubna 2023 činil 77,5 procenta, což představuje přírůstek 0,4 procentního bodu za týden,‘ vyplývá z materiálů VCIOM. Na přímou otázku ohledně důvěry v prezidenta Vladimira Putina odpovědělo kladně 80,1 procenta respondentů, zatímco v případě premiéra Michaila Mišustina 63,3 procenta. A míra podpory strany Jednotné Rusko podle VCIOM činila 39 procent. Již dříve prezidentův mluvčí Dmitrij Peskov uvedl, že Kreml považuje za hlavní náladu v Rusku jednotu a konsolidaci kolem osoby Vladimira Putina,“ píše Life.ru.
Tak dobře, VCIOM je oficiální agentura, jak jsme řekli, tak je dobré její tvrzení překontrolovat. Nezávislá agentura Levada Center (považovaná v Rusku za „zahraničního agenta“) ovšem za březen uvádí podobná čísla. Za březen má Putin schválení své činnosti od 82 procent občanů a nesouhlas od 15 procent. Tři procenta lidí neví.
Agentura Levada má dobrou pověst, na druhou stranu se potýká se stejnými problémy jako VCIOM. Lidé nemusí ze strachu říkat pravdu, nebo nebudou chtít odpovědět. Podpora Putina je zřejmě vysoká. Ostatně určitou podporou je už to, když někdo z obav před následky bude raději lhát a Putina pochválí.
Jaké mohou být příčiny podpory kremelského vůdce?
Jen namátkou, a ne dle důležitosti, protože vliv faktorů neznáme. Putin vládne 23 let a jinou hlavu státu už dnešní třicátníci ani nepamatují. Přinesl určitou stabilitu a vysoké ceny ropy mu pomohly vyřešit nějaké sociální problémy. (Kdyby měl Gorbačov tolik peněz z ropy a plynu, dopadlo by to možná všechno trochu jinak.)
Je tu četné obyvatelstvo venkova, které je zcela vydané na pospas propagandě ruské státní televize. Někdo si může myslet, že Putin není nic moc, ale lepší takový car, kterého aspoň znají, než někdo jiný. Naladění ruské společnosti bude tradičně nacionalistické a v pořadí hodnot jim ideje ruského imperialismu vyhovují. Jistě víc než liberalismus. Slovo liberál se v Rusku stalo kvůli období divokých jelcinovských 90. let s propadem životní úrovně a vysokou mírou zločinnosti nadávkou.
Důsledky války ještě na mnoho občanů nedolehly. Důvod je jednoduchý, řada běžných Rusů toho nikdy moc neměla. Do letovisek nejezdili, žádnou jachtu jim tam nezabavili, se státem stejně nikdy nepočítali. Padlí vojáci pocházejí do značné míry z nějakých dálných republik na východě. Putinova obliba před lety klesla, když se začalo mluvit o zvyšování věku odchodu do důchodu, což bylo vnímáno jako porušení jakési nepsané posvátné smlouvy s lidem. Putin z toho vybruslil obvyklou taktikou, které se stále drží. Car je dobrý, ale rádci jsou špatní. A kdyby jen báťuška věděl, co se u nás děje! Vůdce stojí nad hemžením, které se odehrává kdesi dole. Dvořany lze ještě občas z něčeho vinit a třeba i zesměšnit, ale panovník je nedotknutelná postava.
Určitá eroze je ale už patrná, ten úprk statisíců mužů do zahraničí kvůli hrozbě mobilizace vypovídá o mnohém. Putinův osud je spojen s výsledkem války na Ukrajině a porážka Ruska by znamenala, že vládce nezajistil, co sliboval. Válka se financuje za cenu postupujícího úpadku ekonomiky, který už je znát, a bude se to stupňovat. Jak ukazuje historie, nálada v ruské společnosti se může změnit prudce. Rozdíl mezi rokem 1916 a 1917 historici připomínají stále více.
Takže ano, lidé Putinovi stále zřejmě nějakým způsobem důvěřují, nebo to rituálně předstírají. Až někdo dostatečně vysoce postavený řekne nahlas, že car je nahý, obrátí svou touhu po geniálním dobrém vladaři jiným směrem. Že bude dobrý a geniální, není zaručeno nijak.
