Zažil jsem protektorát Böhmen und Mähren (jako malé dítě, ovšem), zažil jsem stalinismus, zažil jsem ruský nájezd, okupaci a normalizaci, ale něco takového, jako to, co se teď děje na Pražském hradě, jsem ještě nezažil. Lidé, kteří tam chtějí třeba jen projít, turisté i ti, kteří se například potřebují dostat z Brusnice do Nerudovky, jsou vystaveni neslýchané buzeraci, při níž musí vystát několikasetmetrové fronty a podrobit se osobní prohlídce (ta zatím neobnáší spuštění kalhot a dřep, aby se zjistilo, zda dotyčný nepřenáší v konečníku bombu).
Zatím je buzerace údajně jen výběrová, přes zahrady před Letohrádkem královny Anny lze projít bez fronty. Během času se ale vše zdokonalí, jak hrozí hradní papaláši a biřici: „Prezidentská kancelář ve spolupráci s vojenskou kanceláří a policejním prezidentem už nyní plánuje na příští rok další, ještě přísnější opatření.“
Jsem zvědavý, co všechno si na nás hradní Drákula ještě vymyslí. Přijde na řadu i vysávání krve z hrdel křesťanských panen? Pozoruhodné na tom je, že hradní pán využívá všeobecné hysterie, kterou sám pomáhá šířit, k sebeukojení. Studuji jeho zvláštnosti už dlouho a došel jsem k závěru, že mu dělá dobře, když může lidi dejme tomu štvát (uznávám, že slovo je velmi nepatřičné, prosím čtenáře, aby si ho nahradili tím správným). To je vlastnost pro politika krajně neproduktivní, protože ti lidé ho pak pochopitelně nebudou volit, jenže on si prostě nedokáže pomoci – podobně jako v případě těch kund v rádiu).
Naštěstí pro něho má tato jeho zvláštnost i příznivý rub: Zároveň tak hysterie a pocit ohrožení ještě roste a najde se spousta důvěřivých hlavně mezi těmi, kteří na Hrad skoro nikdy nechodí, protože to mají velmi daleko. A těm bude ráznost vladaře imponovat.
Praktický význam opatření je zatím malý – hrozby jsou v podstatě nulové, účinnost opatření se blíží nule (novináři už propašovali na Hrad pistoli i kudlu). Přitom – a to je podstatné – je to brutální zásah do svobody těch z nás, co to na Hrad daleko nemáme a jsme od dětství zvyklí tam chodit. Teď se na to třeba já vykašlu.
Pokud bude buzerace trvat pár měsíců a pořád se nebude nic dít, neklid ve veřejnosti poroste. Proč by si měl člověk jen tak pro nic za nic už zase zvykat na nesvobodu? Užili jsme si jí dost. Pak by bylo zapotřebí hysterii nějak přikrmit. Nejlépe by se k tomu hodilo nasimulovat pořádný atentát. Mám pořád ještě naději, že jeho uspořádání zatím ještě přesahuje schopnosti a možnosti těch, co by ho tolik potřebovali a tolik by se jim hodil.
Glosa vyšla v internetovém politickém zápisníku Bohumila Doležala Události.
