Už si toho mnozí všimli. Pořadatel demonstrací na Václavském náměstí Jindřich Rajchl se zhlédl ve stylu fašistického diktátora Benita Mussoliniho. Vystupuje teatrálně a se sršícím sebevědomím, burcuje dav výkřiky a gesty, které mají jeho shromáždění nabít hněvem. Na minulé demonstraci se mu práce s davem povedla tak dokonale, že část demonstrantů chtěla vzít útokem ukrajinskou vlajku na budově Národního muzea.

Ačkoli Rajchl na minulé demonstraci sliboval blokování vládních budov, tentokrát se excesy nekonaly. Průvod jen zamířil před Strakovu akademii, kde provolával různá hesla, jako „fialový hnus“ nebo „už jsme tady“, což bylo mimochodem jedno z hesel sametové revoluce. Demonstranti a jejich organizátoři se totiž rádi stylizují do role disidentů či revolucionářů, kteří bojují proti diktatuře.

Dále čtěte

Stát musí vyplatit rekordní odškodné nespravedlivě obviněným. Týdeník FORUM píše o trapném konci antikorupční revoluce

Rekordní částku 109 milionů korun musí vyplatit stát v tomto roce z rozpočtu resortu spravedlnosti za nezákonné stíhání osob. O…

Cestou na Klárov se ale mezi demonstranty ozývalo i heslo „Čechy Čechům“, což je tradiční pozdrav české neonacistické scény. Ta se z období skinheadských bojůvek přetavila do podoby nespokojené veřejnosti, která dnes pod Rajchlovým vedením bojuje na Václavském náměstí za mír, proti bídě, NATO a EU a vlastně čemukoli, co si jejich vůdce zamane. Není tedy žádná náhoda, že mezi ochrankou pana Rajchla se dají zaznamenat zjevy, které nosí oblečení značky Thor Steinar, jejíž firemní logo tvořené z run vždy přitahovalo vyznavače neonacismu.

Samozřejmě že při shromáždění většího počtu lidí se vždy najde dost jedinců nejrůznějšího typu. Na demonstracích Milionu chvilek se na Letnou taky neslétl jen průvod samých andělů. Ale přesto byla atmosféra onoho davu úplně jiná. Demonstroval totiž proti premiérovu střetu zájmů, proti tomu, že vede vládu, i když je trestně stíhán, nebo proti jím náhle dosazené ministryni spravedlnosti Marii Benešové. Byl v tom hlas jisté politické kultury, která v demokratické zemi od politika vyžaduje, aby nebyl nad zákonem a své soukromé ekonomické zájmy uměl oddělit od zájmů státu. To právě Andrej Babiš nedělal a upozorňovaly na to velmi hlasitě i různé orgány Evropské unie.

Dále čtěte

Chcete pochopit, co se děje v Rusku? Nesmíte minout tyto knihy

Agresivní konflikt Ruska proti Ukrajině. Válka nedaleko od našich hranic. To je realita současnosti, která je ale ve skutečnosti pokračováním…

Na demonstracích, které u nás od loňska probíhají pod různými hesly na Václavském náměstí, například Česká republika na prvním místě nebo v novém vydání Proti bídě, vystupuje do popředí kultura pohrdání demokracií. Je to svět nespokojených lidí, které ale kromě údajného strachu z bídy či sociálních nejistot spojuje především víra v nejrůznější bludy – ať už jde o plody ruské nebo komunistické propagandy, dezinformace, národovecké mýty a vůbec smyšlenky všeho druhu. Dostávají se k nim z takzvaných alternativních zdrojů, šířených třeba v hromadných e-mailech nebo na sociálních sítích s příkazem „sdílejte, než to smažou“.

Tito lidé taky vyjadřují značnou nenávist k novinářům mainstreamových médií, kteří jim kladou jednoduché otázky a snaží se z nich vymámit odpověď na otázku, proč mluví o cenzuře, když mají před ústy mikrofon, do kterého mohou svobodně vyslovit svůj názor. Pan Rajchl si přitom dává velmi záležet na tom, aby nebyl označován za proruského – vyhýbá se tomu, aby přímo oslavoval Putina a zakazuje demonstrantům nošení ruských vlajek. Ale jeho dav mu beztak dobře rozumí. Když mluví proti bídě, o míru nebo proti Ukrajině, je to vlastně totéž. Taková hesla nejvíce vyhovují právě agresivní velmoci, která si násilím přišla vzít kus cizího území.

Teatrální radikál Rajchl oslovuje lidi, kterým je lhostejná nejen Ukrajina, ale i mezinárodní právo, stejně jako jim je lhostejná demokracie a její pravidla. Svoboda a demokracie jim totiž nedokážou zajistit to, co by si podle vlastního názoru zasloužili a co by jim nepochybně dopřál pan Rajchl, kdyby k tomu dostal příležitost. Tomuto sociologickému útvaru říká José Ortega y Gasset „vzpurný dav“. Když se novináři účastníků demonstrace ptají, co vlastně chtějí, ti mají jasno: chtějí konec kabinetu Petra Fialy. Co bude pak, sice úplně netuší, ale to není podstatné. Podle zpovídaných je to „fialový hnus“ a vláda „gaunerů“, která musí jít do „hajzlu“, nebo ještě lépe do pr. Velmi okřídlené je tvrzení „komunistů se sice nezastávám, ale…“ A následuje obvykle tiráda na to, že za komunistů jsme měli průmysl, který nám záviděl celý svět, zatímco dnes už nemáme nic, jen montovny.

Člověk si maně vzpomene, co říkal francouzský spisovatel Anatole France. Že hlupák je mnohem větším neštěstím než člověk zlý. Zlý člověk totiž občas odpočívá, hlupák nikdy. Pro pana Rajchla, který pořádá demonstrace Proti bídě, ale vozí se automobilem značky Porsche Panamera, jsou tito lidé skutečným požehnáním. Umí na slovo poslouchat svého vůdce, když správně uhodí na strunu jejich hněvu. Naslouchat ale neumějí.