ROZHOVOR / „Jsou učitelé, kteří mají peněz až až. Někteří jsou totiž v uvozovkách rutinéři, kteří využívají pouze ten čas, který mají na přímou vyučovací povinnost, a nikoli už ten čas, který je v nepřímé vyučovací povinnosti,“ říká v rozhovorou pro deník FORUM 24 o platech učitelů ředitel Smíchovské střední průmyslové školy a gymnázia Radko Sáblík. Podle něj je však nemalá část učitelů, kteří by si zasloužili daleko větší peníze.

Jak jste se díval na listopadovou stávku učitelů?

Zaprvé je třeba říct, že já jsem zaměstnavatel. Zadruhé si myslím, že to nebylo jako obvykle dobře připravené. Své výhrady jsem řekl panu Dobšíkovi (František Dobšík, předseda školských odborů, pozn. red.) osobně. A nakonec jsem měl pravdu. Celou akci si přivlastnili politici a dezoláti, takže nakonec z toho byla ostuda, a ještě se následně pohádali mezi sebou, kdo koho pozval nebo nepozval na pódium. Já jsem se ptal našich učitelů, za co vlastně stávkují. Oni to nebyli schopni přesně říct. Na jednu stranu si někteří mysleli, že stávkují kvůli vyšším platům, někteří kvůli PHmaxům – což tři čtvrtiny z nich vůbec nevědí, co to je.

Mají podle vás učitelé dostatečné platy?

Jsou učitelé, kteří mají peněz až až. Někteří jsou totiž v uvozovkách rutinéři, kteří využívají pouze ten čas, který mají na přímou vyučovací povinnost, a nikoli už ten čas, který je v nepřímé vyučovací povinnosti. Tedy polovinu pracovní doby, kdy se mají připravovat a tak dále. Přípravy žádné dělat moc nemusí, protože je mají hotové mnoho let a pouze z nich citují. Písemky si opraví během chvíle, kdy studenti píšou jiné, přijdou těsně předtím, než mají učit, a odejdou těsně poté, co doučí. Takhle funguje velké množství učitelů na spoustě škol, nemají zájem se do ničeho dalšího zapojovat.  

Pak je ale nemalá část učitelů, kteří mají málo. Dělají spoustu věcí navíc a zasloužili by si daleko větší peníze. Je na ředitelích škol, aby dokázali diferencovat, což zase mnozí nedokážou, protože si nechtějí kazit – v uvozovkách – klima ve škole. Takže dají všem stejně nebo dají více těm starším, a tím pádem demotivují ty, kteří by chtěli něco dělat.

Je to složitý proces. Jak jsem říkal na posledním konventu ke vzdělávání, jsem pro zvýšení financí do školství, ale musí za kvalitou. Když teď do školství nalejete o 50 procent více peněz, nestane se a nezmění se nic, nestane se nic jiného, než že to bude o 50 procent dražší. Lidé si vezmou více peněz, ale nebudou nijak motivováni změnit přístup ke vzdělávání.

Pak tady ale máte školy, které mohou hrdě soutěžit s jezuitskou kolejí ze 17. století, kde se skoro bojí zvednout oči, ředitel je někde schovaný, vykoukne jednou za rok a studenti nesmějí opustit lavice.

Je potřeba dávat peníze za kvalitu, nastavit nějaké podmínky. Například že škola reflektuje nějaké nové trendy ve vzdělávání. Samozřejmě na konventu, který jsem zmínil, jsem narazil na jednoho poslance, který začal křičet, že chci podporovat jenom elitu. Já jsem říkal, že nic takového jsem nemyslel a že mě nepochopil. Nemám nic proti tomu, aby se podporovaly špatné školy, jak zmínil on. Ale ne tím, že jim dáme další peníze, protože to se nic nestane, nemají důvod něco změnit. Když budou mít peníze za to, že se něco mění, tak půjdou za kvalitou. To se nemusí projevit hned, ale musí tam být vidět snaha. Musí být vidět, že ředitel školy chce něco měnit, a ne že jen vykládá, že nemůže nic dělat, a vymlouvá se na RVP (rámcový vzdělávací program, pozn. red.). Mimochodem RVP se nemusí měnit a můžeme učit moderně.

Poslanec Karel Haas (ODS) mi v listopadovém rozhovoru řekl, že v Česku máme ohromné množství malých škol. Je to problém i podle vás?

U základních škol je problém naprostá roztříštěnost. U větších škol jsou náklady na jednoho žáka 44 tisíc, u malotřídek to ale je 56 tisíc, což je rozdíl 12 tisíc. A to do té částky ještě nejsou zahrnuty náklady, které platí zřizovatel. Já jsem navrhoval, aby vznikla centra, kde bude ústřední škola a bude mít detašovaná pracoviště. Ukazoval jsem to na příkladu Mníšku pod Brdy, kde jsem zastupitel a byl jsem tam místostarosta. Tam je škola, která má 1000 žáků. Pak je okolo asi 14 obcí, které mají do tisícovky obyvatel a mají tam třeba jen první stupeň základní školy. Za mě by měla být jedna centrální škola, která bude například ve zmíněném Mníšku pod Brdy, a bude mít v těch vesnicích detašovaná pracoviště. Rodiče by nemuseli malé děti někam vozit, šlo by lépe dohlížet na kvalitu a by to daleko levnější. Například zajištěním jednoho centrálního psychologa, ajťáka a dalších, kteří by objížděli všechny školy.

Já osobně bych sloučil i některé střední školy. A to nikoli kvůli penězům, ale především kvůli výuce. U nás na škole, když mám šest tříd v ročníku a budu chtít vypsat volitelné předměty, tak můžu dát studentům na výběr z 12 možností, když každou třídu rozdělím na dvě poloviny. Pokud mám ale v ročníku jen jednu třídu, tak si moc vybírat nemůžou. Můžu jim dát na výběr pouze ze dvou možností. Jak vyplývá ze statistik, na středních školách v Evropě je průměrně 2000 studentů, takže tříd je tam pak v jednom ročníku třeba sedm. Takže mohou mít na výběr ještě více volitelných předmětů. U nás na škole jsou ajťáci, hackeři, gympláci a pracují na společných projektech, potkávají se na výběrových předmětech. A to je strašně dobrý.

Když se bavíme o spojování středních škol, jak se díváte na takzvané učňáky?

To, co se tady děje s učňovským školstvím, je tragédie. Kolegové se vždycky ptali, co byste udělal, když jste tak chytrý, co byste chtěl zavést? No, prvně bych si sednul s PR oddělením a začal bych řešit, jak ty své obory pojmu. Když budou studentům říkat, že na jejich školu chodí jen ti, kteří se nikam jinam nedostali, že jsou úplně ti největší pitomci, tak k nim přistupují a tak to prezentují na veřejnost, tak se nemohou divit, že k nim nikdo nechodí. Proč to nepojmout tak, že to není o tom, že student bude třeba instalatér, ale že ho budou připravovat na to, že si založí s kámoši firmu, že bude mít živnost a může nakonec vydělávat více než vysokoškolský učitel, který před ním bude ještě klečet, aby mu přijel opravit vodovod, protože se jinak neosprchuje. Prostě změnit přístup.

Zároveň po nich chceme, aby uměli věci, které vůbec nepotřebují. Oni fakt nepotřebují počítat integrály, ale sakra potřebují mít dobré komunikační dovednosti, základní společenský přehled. Ale aby se zabývali literaturou 14. století, to je úplně k ničemu. Potřebují umět napsat zprávu, umět se vyjádřit, nepotřebují se zabývat tím, kdo napsal Dalimilovu kroniku. Obecně by pak měli být vedeni k tomu se učit, protože ani instalatér se tomu v budoucnu nevyhne. Zákazníci pravděpodobně čím dál více budou mít řešení v domácnosti napojená na nějaký počítačový systém, a když bude chtít něco vyměnit, bude muset umět komunikovat i s tím systémem. Takže to nemůže být úplný hlupák.

Dalo by se krátce říct, jak je na tom obecně naše školství, když ho srovnáme se zahraničím?

Nedá. Dá se říct jen to, že české školství je naprosto decentralizované. Takže najdete školy, které jsou jako naše, kdy tady najdete evropské unikáty. Máme coworkingové centrum, zázemí pro start-upy a tak dále. Pak tady ale máte školy, které mohou hrdě soutěžit s jezuitskou kolejí ze 17. století, kde se skoro bojí zvednout oči, ředitel je někde schovaný, vykoukne jednou za rok a studenti nesmějí opustit lavice. Kousek od naší školy je gymnázium, kde mohou studenti opustit školní lavice jen jednou za rok, tedy nesmějí nikam chodit. Máte tady Montessori školy, kde to zase dělají úplně jinak. Takže se dá velmi obtížně říci, jestli je něco špatně, nebo ne, protože na některých školách ano a na části zase ne.

Je mi jasné, že systém nejde řídit nějak centrálně, protože když ředitel řekne, že na to kašle, tak co můžete udělat? České školní inspekce mu dá špatné hodnocení a oznámí to zřizovateli. Ten řediteli oznámí: Hele, dělejte s tím něco, nebo tě odvoláme. No a ředitel svolá rodiče, řekne, že pro jejich děti dělá první a poslední, a oni ho chtějí odvolat. Část rodičů se toho chytne, udělají kampaň, budou stanovat před magistrátem nebo krajským úřadem a je vymalováno. Žádný politik do toho nepůjde, protože tomu neobětuje svůj politický kapitál.

V poslední době se objevuje ve veřejném prostoru téma školného na vysokých školách. Mělo by se podle vás zavést?

Nějakým způsobem by zpoplatněny být měly, ale ne tak, aby se omezila možnost lidí studovat. Musely by se velmi dobře vymyslet půjčky, které by na to byly určené, s tím, že by je studenti spláceli až ve chvíli, kdy nějakým způsobem vydělávají. Tak to ostatně známe ze světa, kde jsou i takoví, kteří nikdy nedosáhnou takových výdělků, aby splácet vůbec začali.

Rozhodně by ale mělo být zpoplatněno to, že někteří studují 10 let, chodí z jedné školy na druhou a nedostudují žádnou. Nebránil bych se proto tomu, aby měli nějaký závazek. Myslím, že by si toho pak více vážili. Ono co je zadarmo, toho si moc nevážíme. Kdyby věděli, že teď tady mám zaplatit 20 tisíc za semestr, tedy 40 tisíc za rok, a když mě vyhodí a neudělám zkoušky, tak budu muset rok opakovat a zaplatit dalších 40 tisíc a mít už dluh 80 tisíc, tak si to rozmyslím a zařídím se jinak. Ale říkám znovu, muselo by to udělané tak, aby to nelimitovalo ty, kteří jsou ze sociálně méně podnětného prostředí a to školné nemohou platit.

Vy se na sociálních sítích vyjadřujete i k politice. Zeptám se proto, čeho se letos obáváte?

Za mě jsou problém sociální sítě, které rozdmýchávají ještě víc nenávist mezi lidmi. U některých příspěvků nevěříte, že to snad mohl napsat člověk. Ostatně, u některých příspěvků to ani nepíšou lidé, protože jsou za nimi nějací boti nebo najmutí idioti, případně chytří lidé, kteří ze sebe idioty dělají, aby ovlivňovali veřejné mínění.

To je to, čeho se obávám, obávám se radikalizace, zaslepenosti některých lidí. Teď se to třeba projevilo i na některých amerických univerzitách, kde když řeknete něco špatného proti nějaké menšině, tak je oheň na střeše, ale v rámci jejich fanatismu a zaslepenosti byli schopni šikanovat a ohrožovat židovské studenty. Teď to byli Židé, pak to bude někdo jiný. Určitě znáte ten vtip: Když si přišli pro Židy, mlčel jsem, protože nejsem Žid. Pak si přišli pro komunisty, mlčel jsem, protože nejsem komunista. Pak si přišli pro faráře, mlčel jsem, nejsem farář. Když si přišli pro mě, nebyl už nikdo, kdo by protestoval.

Obávám se toho, že úzká skupina aktivistů, kteří to přehánějí se vším – ať už s tou jakoby korektností, klimatem, genderem a podobně – vyprovokují mlčící šedou zónu k tomu, že si řekne, že už je potřeba udělat pořádek, a zvolí si nějakého populistu, který to vezme do ruky tvrdým způsobem a přijdeme o hodně z demokracie. A vybojovat ji zpátky je pak strašně těžký. Obávám se, že ještě pár atentátů, pár excesů hořících měst, a výsledkem budou volební úspěchy takových vlád, které pak třeba zapomenou další volby udělat. Jak jistě dobře víte, tak i Hitler se dostal k moci legálním způsobem.

A co vás naopak v uplynulém loňském roce potěšilo?

Byl jsem potěšen tím, jak velmi rychle jsme se v České republice dokázali popasovat s problémem umělé inteligence. Jak vysoké školy, tak i mnohé střední školy k tomu přistoupily pozitivně, včetně ministerstva.

***

Radko Sáblík je středoškolský pedagog, spisovatel, od roku 2002 ředitel Smíchovské střední průmyslové školy a gymnázia, člen expertní skupiny Strategie 2030+. Absolvoval Gymnázium Botičská a posléze Fakultu strojní Českého vysokého učení technického v Praze. Později absolvoval bakalářské studium na Masarykově institutu v rámci studia pedagogiky odborných předmětů. Na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy vystudoval čtyřsemestrální manažerské studium pro ředitele škol.

Dvacet let byl předsedou Tělovýchovné jednoty Sokol Motol, šestnáct let předsedou Pražského basketbalového svazu a vedoucím Sportovního centra mládeže v Sokole Motol, posléze ve Spartě Praha. Jako basketbalový rozhodčí působil v první basketbalové lize, jako trenér působil u družstev v extralize mladšího i staršího dorostu v Sokole Motol a na Spartě, trénoval mužstva Sokol Motol, Sokola Pražského a Lokomotivy Plzeň v první basketbalové lize mužů.

V minulosti byl vydavatelem basketbalového měsíčníku Pražský basketbalový zpravodaj, v současné době zaštiťuje tvorbu školního časopisu Presloviny a školního internetového zpravodajství.

Od osmdesátých let působí jako učitel na Smíchovské střední průmyslové škole, od roku 2002 je jejím ředitelem. Škola byla časopisem Forbes zařazena mezi osm nejzajímavějších středních škol v republice a patří mezi školy s nejvyšším počtem přihlášek.

V roce 2018 byl lídrem kandidátky ODS v Mníšku pod Brdy, kde se následně stal místostarostou. V lednu 2019 ministr školství, mládeže a tělovýchovy Robert Plaga ustanovil osmičlennou expertní skupinu pod vedením profesora Arnošta Veselého. Úkolem expertů byla příprava výchozího dokumentu Hlavní směry vzdělávací politiky České republiky 2030+, který má definovat vizi, priority a cíle vzdělávací politiky v období přesahujícím horizont roku 2030. Radko Sáblík se stal garantem pracovní skupiny SC1 v rámci expertní skupiny Strategie 2030+.