Legendární Shakespearova otázka je zodpovězena. Aspoň ve Velké Británii; triumfovalo tam totiž „nebýt“. Velký sen celých generací o společné Evropě se teď rozpadá. Za sedmdesáti dvěma procenty britských voličů, jejichž většina jej načas potopila, lze tušit poučné motivy. Etnické i generační. A také náboženské. Skotové a katoličtí biskupové byli proti vystoupení z Evropské unie, Anglie a protestanti zase pro. I tady zvrátil misky vah venkov a starší generace. Jako u nás, při prezidentských volbách. Nově zabral imigrační strašák.

Demagogičtí populisté teď mají všude pré. U nás, stejně jako v Americe nebo v Británii. Strana nezávislosti Spojeného království v tom umí obzvlášť chodit. Stačilo jí žonglovat s jednoduchou tezí, že za všechny trable tu může unie. Za stagnaci mezd, za dražší bydlení, za podporu Polákům, Čechům i dalším národům. Za každý osobní neúspěch zvlášť. Možná i za počasí.

Popravdě, byrokratický a výběrčí diktát Evropské unie sice bývá trýznivý, ale její dotace se tu všem náramně hodí. Ukázat unii záda ale předznamenává větší zlo. Tristní výsledek brexitu totiž zasáhne do rovnováhy sil. Pro Rusko s putinovskou diktaturou a tamním kříšením někdejšího vlivu SSSR je doslova živou vodou. Svět proti Rusku a Číně jen tak nenalezne silného spojence, jen fragmenty Evropy. Apetýt „zařídit se po svém“ tu ze dne na den roste. Zdatně v tom sekundují páté kolony extremismu, Ruska a kdovíčeho ještě. Ani hlasy za odtržení Skotska a Severního Irska nelze jen tak přeslechnout.

Výzva katolických biskupů apelovala na křesťany k zodpovědné, uvážlivé volbě v britském referendu. Radili setrvat v evropské rodině. A odhlédnout od momentálních ekonomických zájmů. Pro budoucnost Evropy. A život v míru. Volali po křesťanské tradici a britské velkorysosti k sousedům. Marně. Ani katolíci se tu neshodli. Leckteří vytýkali unii kontroverzní legislativu okolo rodiny. I vstřícnost k potratům a eutanazii.

„Výsledek britského referenda je vyjádřením vůle národa a nyní jsou potřeba záruky, aby odchod země z EU nepoškodil ji samotnou ani zbytek kontinentu,“ prohlásil papež František. „Jde o vůli vyjádřenou národem…, a to vyžaduje od nás všech velký díl odpovědnosti, protože je třeba zajistit blaho lidí ve Spojeném království i prospěch a spolupráci na evropském kontinentu,“ dodává Svatý otec. Má pravdu. Británii ani Evropu nečekají extra lehké časy. Hledají k sobě novou cestu a část Britů už hledá exit z exitu.

Jsou realisté s historickou zkušeností, že každá nejednota oslabuje. Už Ježíš před ní varoval v Lukášově evangeliu o rozbitém království a silákovi. „Každé království proti sobě rozdvojené zpustne a dům na dům padne. Dokud ozbrojený silák hlídá svůj dvůr, jeho majetek je v bezpečí. Přepadne-li ho však někdo silnější a přemůže ho, vezme mu jeho zbraně, na které spoléhal, a jeho kořist rozdá.“

Na starý kontinent se teď líčí na Východě. Času na silnou Evropu bez Británie rychle ubývá. Pláč tu nepomůže. Vůle zůstat určitě ano.

Autor je římskokatolický kněz.